World of elves [Probíhá Korekce]

49.kapitola

Procházela jsem se po chodbách království. Prošla jsem několik chodeb, cestiček a zákoutí a stále jsem království ještě zdaleka neznala celé. Nechodím do křídla, kde jsou pokoje elfů. Kráčela jsem sama opuštěnou chodbou. Nevěděla jsem kde vede. Ještě jsem tudy nikdy neprocházela. V tom jsem pocítila vítr za mými zády. Někdo tudy proběhnul. Rychle jsem se otočila. Ve stínu jsem viděla nějakou siluetu. ,,Kdo jsi?" optala jsem se přízraku ve tmě. Neodpověděl. V tom za mnou něco zarachotilo a já uhla pohledem. Nic. Když jsem se na něj zpět podívala, už byl pryč. Rozběhla jsem se k východu z této strašidelné chodby. Nikoho jsem však nezahlédla. Rozhodla jsem se tedy, pozdravit Thranduila. Ještě jsem jej dnes neviděla a to bylo skoro poledne. Nevím, jak dlouho jsem se motala mezi uličkami. Však nakonec jsem k trůnu dorazila. Uviděla jsem vysokého elfa sedět na trůnu. Díval se do dálky a dokonce se mi zdálo, že mne ani nepostřehnul. ,,Ahoj" řekla jsem jeho směrem a uklonila se. ,,Oh, Ani jsem nepostřehnul, že jsi přišla" usmál se a oklepal. Skoro to nebylo poznat. Zvednul se a sešel schůdky. Byl v tom velice zkušený, jelikož ani nezadrhnul ani neklopýtnul. Já bych při prvním úzkém malém schodu skončila na zemi. Přišel ke mě. Vypadal, že je v dobré náladě. Usoudila jsem to z toho, jak mne chytil za boky a před zraky všech stráží a elfů okolo mne dlouze políbil. Po chvíli jsem se jej musela zeptat ,,Máš dnes dobrou náladu?" usmívala jsem se na něj. Stále byl blízko u mě. ,,Ano, jsem rád, že tě vidím. Dnes jsem měl klid a docela, abych se přiznal, jsem se nudil" úsměv mi oplatil.Následně si všimnul nevěřícných pohledů všech elfů v okolí. Začal je vraždit jednoho po druhém pohledem. Začala jsem se smát. ,,Co je k smíchu?" podíval se na mě. ,,Tvůj pohled na ty nebohé elfy" mrkla jsem na něj. Následně se začali smáti stráže. Tomu jsem se dost podivila. ,,Stráže se také umí smát?" optala jsem se všech dookola. Však opověděl mi jen Thranduil. ,,Jsou to taky elfové, nedělej z nich něco jiného" šibalsky se usmál. ,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat." zvážněl a stráže si už hleděli svého. ,,Ano? A na co?" stále mi zůstal veselý pohled. ,,Klíčník se mne ptal, co chci nadále podniknout se Shirem. Už je ve vězení několik dní. Chtěl jsem toto rozhodnutí nechat na tobě" řekl a odstoupil o krok. Také jsem zvážněla. V tuto chvíli jsem nevěděla co říct. Jsem velmi mírumilovná a chtěla bych jej pustit a zrušit jeho vyhnanství, ale v hloubi duše jsem se jej bála. Nevěděla jsem to podnikne a bála jsem se jeho dalších rozhodnutí. Nevěděla jsem, co s tím. Po několika minutách rozhodování, jsem to vyřešila. Přemohla mne má povaha.
,,Řeknu Tauriel, ať jej propustí" oddechla jsem si. ,,Opravdu?" ujišťoval se král a já jako odpověď pouze přikývla. Chtěl tam poslat stráž, ale zastavila jsem ho. ,,Zajdu tam sama" usmála jsem se. ,,Dobrá, ale kdyby se cokoliv dělo, braň se. Nebo volej o pomoc přijdu" upozorňoval a já se usmála. ,,Ano, neboj" natáhla jsem se ještě k němu a věnovala mu krátký polibek na rty. Následně jsem se s malou úklonkou otočila a šla pryč. Konkrétně do podzemních žalářů Lesní říše.

Trochu kratší, ale další kapitolka bude velmi dlouhá.