World of elves [Probíhá Korekce]

44.kapitola

Legolas si seděl mezi Tauriel a Balinem u obrovského stolu. Na jedné straně seděli elfové a naproti nim trpaslíci. Jeden z nich najednou vychrlil ,,A kde máte krále?" vypadal opilý, uznal Legolas. Nadechnul se k odpovědi, ale Tauriel jej předběhla. ,,Král nás poslal. Má spoustu dalších starostí" odpověděla elfka a Balin přikývnul a i trpaslík se již dále na nic neptal. ,,Ano ano starosti má" zašeptal potichu k Tauriel vcelku podrážděně. Elfka pochopila o čem mluví a hodila na něj zlý pohled. ,,Nech toho ano? Podívej se na nás" otočila se zpět ke stolu. ,,Ale to je něco jiného" pokračoval tichým hlasem. ,,Už zase? Přijmi to, že ji tvůj otec miluje, jako ty mne. Víc v tom nehledej" odvětila mu moudře Tauriel a zapojila se do rozhovoru trpalíků. Legolas nevěděl co na to říct. Měla sice pravdu, ale toto jej užíralo. Dusilo se v něm to, že jeho otec miluje někoho jiného než svou ženu, která už byla několik set let po smrti. Nakonec to vypustil z hlavy. ,,A jak jste se rozhodli pro Balina jako krále?" optal se drze Legolas trpaslíků. Balin zvážněl. ,,Nejsem král ale zprávce" řekl, ale princ z Lesní Říše jej ignoroval. Čekal na odpověd od samotných trpaslíků. ,,Byl Thorinovi nejbližší a také velmi dlouho pomáhal královské rodině." opověděl jeden. ,,Ano má zkušenosti" přidal se další. Tauriel se na Legolase podivně zatvářila. Nechápala kam tímto rozhovorem míří. ,,To sice ano, ale jistě je více trpaslíků, co by toho byli schopni" odporoval. Balin začal zuřit, což u něj nebylo zvykem. ,,Ne to ne" postavil se vousatý trpaslík. ,,Ale no tak, neříkejte mi, že by jste nechtěli, nikdo z vás tady, vlastnit ukryté zlato nebo vládnout této zemi. Kde je respekt, který k vám měli lidé? Proč vám nechtějí pomoci?" drtil je Legolas pohledem. Tauriel tento pohled znala. Byl to pohled krále, který měl něco v plánu. Děsila se toho, co přijde. Jestli bude takto trpaslíky ještě chvíli provokovat, nedopadne to nejlépe. ,,O zlato nám nejde. Chceme moudrého vůdce a to Balin rozhodně je" pokračoval ten samý. Ostatní jen přikyvovali a Balin se šibalsky usmíval. Legolas nakonec jen uctivě pokývl hlavou a už nadále nechal tuto věc být. Další hodinu bylo kolem stolu ticho. Bylo pouze slyšet funění trpaslíků a elfy to rozčilovalo, ale drželi se na uzdě. Sluhové už elfy odvedli do pokojů, nebyli zvyklí na opíjení se do ranních hodin. Trpaslíci však ale dělali své, i Balin. Tauriel dohnala prince. ,,Co to bylo?" zastavila ho. ,,Nic, jen jsem chtěl slyšet jejich názory" odpověděl. ,,Před Balinem?" podivila se. ,,Hele chápu že jsem tě vytočila kvůli tvému otci, ale to neznamená, že si můžeš na nich vybíjet zlost" Zase moudrá Tauriel. Pomyslel si Legolas. Nakonec jen zakroutil hlavou a vyhnul se jí. Zašel do jednoho z pokojů Ereboru.

Už svítalo. Ležela jsem v obětí. Jedna jeho ruka spočívala na mém pasu a druhá pod jeho hlavou. Spal. Otevřela jsem oči a podívala se jeho směrem. Včera to byla nejlepší noc mého života a vlastně první jako taková. Oddychoval sladce. Byl tvrdě zabraný do svých snů. Zanedlouho se vrátí Legolas s Tauriel a elfy z výpravy. Thranduil bude muset za chvíli vztát. Jakmile jsem se malinko pohla, okamžitě se vzbudil. A to jsem si mysela, že spí tvrdě, řekla jsem si. ,,Utíkáš mi?" optal se ještě se zavřenými očky. ,,Ne to rozhodně ne. Jen že nám tu za chvíli vpadne Legolas jakmile se vrátí z výpravy. Měl by jsi jít na trůn ne?" odpověděla jsem. Zhluboka se nadechnul a zase vydechnul. ,,Co kdybychom se dnes ulili?" napadlo jej. Dal mi pusu na mé odhalené rameno. Otočila jsem se k němu. ,,Dobrá" zasmáli jsme se. Zpátky jsem se k němu přivinula a zase jsme spokojeně usínali. Z oken ale svítilo slunce, které mne šimralo na víčkách. Během pár vteřin, kouzlem, jsem zatáhla závěsy. To Thranduil ale nevěděl a okamžitě se posadil. ,,Kdo to byl?" zeptal se prázdnoty v místnosti. Byl ještě rozespalý. Zasmála jsem se a posadila se k němu. Položila ruce kolem jeho krku. Thranduil nasadil falešně uražený úsměv. ,,Ty. Víš jak jsi mne vystrašila?" konstatoval. ,, Ano, všimla jsem si. Tak ty se bojíš duchů?" dobírala jsem si ho a usmívala se. ,,Neprovokuj mě" řekl provokativně. Svalila jsem se prudce na záda. ,,Máš měkkou postýlku" zasmála jsem se. On udělal to samé, ale dával si pozor, aby mne nezalehnul. ,,To mám. Nelíbí se ti?" zasmál se hlasitě. ,,Je perfektní" obmotala jsem své ruce kolem jeho svalnaté hrudi. ,,Krásný" zašeptala jsem. Spokojeně jsem usla a on hned po mne.

Rano už Legolas seděl na svém bělouši a vyčkával, až ostatní elfové také nasednou. Tauriel už byla vepředu. Měla vše naplánované a připravené. Měla to ve zvyku, jet podle rozvrhu a plánů. Měla to naučené od krále. Když už bylo vše nachystáno, vyrazili. Trpaslíci jim zamávali a hned se schovali z té zimy dovnitř. Legolas ale musel uznat, že už nebyla tak tvrdá jako včera. Ne tak tuhá a neůnosná. Jeli už rychleji než s nákladem. S vozy jet triskem nemohli, ale klusem ano. Přes řeku rovnou do lesa. Tauriel to kontrolovala vepřdu a Legolas v zadu. Elfové byli klidní, i cesta. U mostů a na okraje lesa byly stráže. Thranduil vše zařídil. Aby byla cesta klidná a bez problémů. Zanedlouho byli u paláce. Emeth, stájník s dalšími elfy si přebal koně a další vzali vozy a sjeli s nimi někam pryč. Tauriel s Legolasem se vydali k trůnu, ohlásit klidnou cestu. A Legolas věděl, že jeho otec bude chtít slyšet chování trpaslíků a bude se chtít libovat v jejich propadu. Když však ale došli k trůnu, král nikde. Tauriel nechápala. Optala se stráže. ,,Kde je král?" a strážný elf ihned odpověděl. ,,Dnes ještě nedorazil." po těchto slovech se Legolas vydal do královstkých pokojů. Ne do svých, ale do otcových. Tauriel běžela za ním. Skoro jej nestíhala. ,,Co to děláš? Stůj!" křikla za ním. Došel k velkým dřevěným dveřím. Stráže jej bez protestů pustili, Tauriel ale ne.

Děkuji za shlédnutí a podporu v komentářích a votes ;) A posledním odstavcem bych chtěla pozdavit Zorindil ;) Tak zítra Vaše Deri :)