World of elves [Probíhá Korekce]

33.kapitola

Pak jsem se ale probrala. Bylo to jako ve špatném snu. Jako ve hodně špatném snu. Odžduchla jsem ho. Skoro spadnul z pohovky. ,,Co se děje?" optal se mě. ,,Děje se to, že my dva spolu nikdy nebudeme nic mít, rozumíš?" opáčila jsem a vstala. On mě ale chytil za ruku. ,,Neříkej nikdy" přemlouval mě. A dost. Slíbila jsem králi, že se budu bánit. Ať se o Legolasovi líbí nebo ne. Tohle už je příliš. Setřásla jsem jeho ruku a chtěla odejít. On však se nechtěl jen tak vzdát. Znovu mě chytil. ,,Pusť mě" řekla jsem s výrazem, který říkal Neriskuj. Ale on ne. Zamračila jsem se na něj. Ale stejně nic. Druhou, volnou, rukou jsem mu položila na hruť. Odletěl jako ráno, kus ode mě. Rychle vstal. ,,Já ti nechci ublížit. Raději odejdi" navrhla jsem mu. ,,Ne neublížíš" zasmál se. Mluvilo z něj to víno. Alespoň doufám. Nechtěla jsem riskovat a zavolala stráže, aby ho vyprovodili ven. ,,Děkuji. Dobrou noc" poděkovala jsem elfům a když zavřeli dveře, chtělo se mi brečet. Ale nakonec jsem se jen zhluboka nadechla. Myslela jsem, že se z toho vyspím a tak jsem si sundala čelenku a lehla si do peřin. Usnout jsem však nemohla jen tak. Převalovala jsem se skoro celou noc. Měla jsem výčitky svědomí. Nakonec mě ale přemohla únava.

Ráno jsem pomalu otevřela oči. Lekla jsem se osoby, ležící vedle mě. Rychle jsem si sedla, až se mi zatočila hlava. ,,Co tu děláš?" zeptalala jsem se Thranduila po chvilce. ,,Díváš se jak spím?" protřela jsem si oči. Thranduil se také posadil. ,,Ano" přikývl. ,,Jak dlouho tu jsi?" shodila jsem nohy z postele a nasadila si čelenku na hlavu. ,,Ne moc dlouho" odpověděl. Postavil se a obešel postel ke mě. ,,Nechtěla jsem ti to nejdříve říci, " začala jsem a král zbystřil. ,,Ale užírá mě svědomí. " pokračovala jsem. Takhle jsem mu včerejšek povykládala. Když jsem zkončila, Thranduil nejdříve nevěděl co na to má povědět. Posmutněla jsem. Bylo mi to líto a litovala jsem toho. Což jsem mu také zdělila. Nejdříve nic neříkal a tak bylo hrobové ticho. Pak se ale zvednul. ,,Lucio, chápu, že to nebylo úmyslně, ale Shire tě dosti omezuje. A mne rozeštvává. Ale už to s ním nějak vyřeším, ano?" řekl a šel ke dveřím. ,,Dobrá" přikývla jsem a on odešel. Shire je dosti majetnický a neumí se ovládat. To by nedopadlo dobře. Snad Thranduil nebude moc tvrdyý. Sice nevím co na to Legolas, ale když spolu nebyli moc v kontaktu několik let, tak to nebude nějak vnímat. Snad...

Legolas se rozmáchnul. Tauriel šikovně uhla a shodila ho k zemi.
,,Šikovná" pochválil ji. V tom za sebou uslyšeli šramocení listí. ,,To bude určitě Lucia" nadhodila okolnost Tauriel. Legolas tomu však nevěřil. A jeho pochybnosti se potvrdily ve chvíli, kdy Shire vyšel ze křoví. Princ se k němu ihned vrhnul. ,,Co tu děláš?" optal se ho. ,,Přišel jsem se s tebou rozloučit" odpověděl smutně zrzek. ,,Jak to?" přidala se do rozhovoru Tauriel. ,,Král mě poslal do Roklinky s tím, že se mám něčemu přiučit. Ale všichni dobře víme, jak to doopravdy je" odsekl jí. Tauriel neměl zrovna v oblibě. Možná za to mohla i její zvědavá povaha a také vztah s Legolasem. ,,Co jsi zase provedl?" naštval se princ. ,,Hodně jsme pili víno a neovládl jsem se. Ona taky ne. Pak se ale naštvala a vyhodila mě z pokoje. A dnes jsem vyhoštěn" odpověděl. Legolas ani Tauriel nevěděli, jak se k tomu vyjádřit. ,,Co se konkrétně stalo?" zeptal se ho princ nakonec. Shire jen sklopil hlavu. Legolas ho chytil za ramena a zatřásl s ním. ,,Mluv!" zakřičel na něj. Shire ho naštvaně setřásl se slovy ,,Políbili jsme se. Nic víc. Nech mě laskavě" odsekl mu. Legolas zuřil. ,,Nic víc? Buť rád, že jsi jenom vyhoštěn. Je to žena krále, jsi blázen?!" křičel na něj. Tauriel ho chytila za ruku. ,,Uklidni se. V pořádku. Nemusíš se rozčilovat" zklidňovala jeho chování. Legolas se uklidnil a omluvil se svému příteli. ,,Ano, chápu. Už raději půjdu, čím dále budu tím to bude lepší. Už nechci dělat další problémy" posmutněl a otočil se pryč. ,,Pojď, vrátíme se" navrhla Tauriel a posbírali si věci...

Seděla jsem u pracovního stolu. Koukala jsem se na prázdný papír. Byl bílý. Žádný nákres, náčrt ani čárka. Byla jsem prázdná. Podívala jsem se směrem k oknu. Les. Vzpoměla jsem si na návštěvu Radagasta. Postavila jsem se a chtěla odejít. Otevřela jsem svou skříň a vytáhla z ní sůj oblíbený černý plášť. Pak jsem se otočila ke dveřím. Vyšla jsem ze dveří a stráže zamkli dveře od mé komnaty. Scházela jsem schody dolů. Napadlo mě, že bych to měla říct Thranduilovi, ale pak jsem si to rozmyslela. Došla jsem k dřevěným dveřím, které byly otevřené. Stáje. Vešla jsem dovnitř a jako první se ke mě vrhl jeden elf. Zřejmě to zde hlídal. ,,Odjíždím" zdělila jsem mu. ,,Za Shirem?" vychril na mě naštvaně. Podívala jsem se na něj údivným pohledem. Zároveň jsem si jej prohlédla. Měl tmavě hnědé vlasy, jako já, zelené oči a byl dosti vysoký. Ale ne více než-li král. Vypadal v tuto chvíli však dosti nepříjemně. ,,Proč bych měla?" optala jsem se ho. ,,Alespoň by ses mu mohla omluvit" vyprskl na mě. ,,A proč?" nechápala jsem tuto situaci ani konverzaci. ,,Byl vyhoštěn ty to snad nevíš?" podivil se. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Král jej poslal za Elrondem. Je pryč" pokračoval. ,,Tak to jsem opravdu natušila" posmutněla jsem. ,,A co tu teda pohledáváš?" byl tvrdý a vypadal, jako by mě nenáviděl. ,,Co prosím?" optala jsem se. ,,Jak se opovažuješ se mnou takhle promluvit? Pomohla jsem většině elfů v tomto království a neudělala jsem nic špatného." odpověděla jsem mu. ,,To bych neřekl, že nic" dodal. ,,Měla sis vybrat, ne jej tahat za nos a nechat dojít to tak daleko" vprskl mi do obličeje. Netušila jsem, že dokážou být elfové tak nenávistní. ,,Nehodlám se s tebou tady dohadovat, když ani nevíš jak to doopravdy bylo" odbyla jsem ho jen. Chtěla jsem ho prostě obejít a nevšímat si ho. Ale chytl mě za ruku. Nenechal se jen tak odbýt. ,,Pusť mě" vyhrožovala jsem mu. On se akorát začal smát.