World of elves [Probíhá Korekce]

30.kapitola

Moc se omlouvám, ale na některých fotkách se objeví logo The Hobbit. Fotky mi pomalu docházejí a už nemám moc bez loga. Děkuji za pochopení...

Legolas vešel do svých komnat a bouchl dveřmi. Byla zde tma. Chtěl si zapálit svíčky, ale v tom někdo kolem něj prudce prošel. Legolas vytáhl dýku. ,,Kdo jsi?" optal se tmy v místnosti. ,,Já ani nevím" odpověděla osoba, kterou Legolas znal a schoval zbraň. Tauriel zapálila svíčku. Legolas k ní přistoupil. ,,Co tu děláš?" zeptal se jí. ,,Čekala jsem tu na tebe. Chtěla jsem tě vystrašit a to se povedlo" zasmála se a Legolas se zastyděl. Pak ale Tauriel zvážněla. ,,Co jsi dělal s Lucií v její komnatě, že jste se tam tak odplížili?" řekla malinko žárlivě. ,,Potřeboval jsem s ní něco vážného probrat" odpověděl Legolas podrážděně a sedl si ke svému pracovnímu stolu. ,,Týkalo se to tvého záhadného přítele?" Tauriel byla velmi zvědavá. A možná až moc zvědavá. Legolas pouze krátce skoro nezřetelně přikýnul na souhlas. ,,Co se mezi nimi stalo, kromě toho že Lucia vybouchla jako sopka, když jej našla v králových věcech?" optala se a Legolas se nadechl. Nechtělo se mu to říkat to nahlas, ikdyž to byla Tauriel. ,,Zamiloval se do ní. Hledal zásubní list, doufal že neexistuje a také ho nenašel. Což nakonec bylo jeho osudné, když ho našla čarodějka" odpověděl rychle. Tauriel se zatajil dech. Po chvíli vzpamatovávání se, si něco uvědomila. ,,Ale nesmí se to dozvědět tvůj otec. Jestli ano, bude s ním konec" vyštěkla na něj a rychle k němu přiběhla. Málem jí svíčka vypadla z ruky. Legolas zase pouze přikývl s dodatkem ,,Proto jsem s ní o tom diskutoval" odpověděl. ,,Jak na to reagovala?" optala se ho. Legolas zprvu netušil, co na to říct. ,,Dobře" ikdyž nevěděl jestli je to pravda. Jako čarodějka, uměla své emoce skrýt velmi dobře...

Vyšla jsem ven na zahradu. Očima jsem hledala Thranduila. Až jsem ho zahlédla, jak na dřevěné lávce pozoruje noční oblohu. Přisedla jsem si k němu a koukla jsem se stejným směrem jako on. ,,Chtěl jsem si promluvit" zděsila jsem se, že ví o zrzkovi. ,,Ano? A o čem?" optala jsem se, jako nic. Snažila jsem se být neutrální. ,,Nechci před tebou nic tajit. Nejsem takový" řekl mi do očí. Podívala jsem se na něj. Zase jsem se topila v těch jeho nádherných modrých očích. ,,Vím, o čem chceš mluvit. A nechci mluvit o smrti." v jeho očích se leskl strach z toho, co na to řeknu a řekla jsem toto. Chtěl mluvit o zesnulé kálovně a já nám nechěla kazit tak krásnou chvíli. ,,Tak dobře" odpověděl. Zavřel oči a přiblížil se ke mě.Udělala jsem to samé, jelikož jsem věděla, co bude následovat. Políbili jsme se. Po chvíli, co jsme se od sebe odlepili, mne pohladil po hnědých vlasech. Pak mě napadla jedna zajímavá otázka. ,,Nevadí ti, že nemám bílé vlasy, jako ty a Legolas?" optala jsem se ho. ,,Ne" potvrdil a přivinul se ke mě. Jednu ruku mi dal kolem ramen a druhou na mou ruku, která mi ležela v klíně. Zalil mě pocit štěstí. A tepla. Pozorovali jsme spolu oblohu a povídali si. Bylo to tak romantické...

Druhý den ráno jsem se vzbudila ve své posteli. Byla jsem šťastná. Vyskočila jsem z postele a nasadila si čelenku. Pobývala jsem chvíli v pokoji a kreslila si u svého pracovního stolu. Ráda maluji. Někdo mě však vyrušil zaklepáním. ,,Dále" řekla jsem,aniž bych se odtrhla od výkresu. Dveře se otevřely a následně zavřely. Položila jsem tužku a podívala se na osobu která přišla. Shire. Vstala jsem, ale nevěděla jsem však,co mu říci. ,,Co potřebuješ?" optala jsem se ho. ,,Chtěl jsem ti to doříct" odpověděl ale já už odpověď znala. ,,Hledal jsem zásnubní list" nic jsem neříkala a dívala se na něj. ,,Tvůj" přibližoval se ke mě. ,,A králův" přibližoval se. ,,Nechci tě ztratit. Lucio" byl tak blízko. Nebyl tak vysoký jako Thranduil. Alebyl o hodně odvážnější. ,,Líbíš se mi" řekl a naklonil se ke mě. Nevěděla jsem jak reagovat. Úplně jsem ztuhla. Nedělala jsem nic. Naše rty se setkaly a já se neměla jak bránit. Mé oči mne zradily také a zavřely se. Najednou jsem se probrala a Shire schytal ránu do hrudi a narazil do dveří. Chytla jsem se oběma rukama za ústa. ,,P-promiň, to byl reflex"omlouvala jsem se. Dovnitř vtrhly stráže. ,,Co se tu děje paní?" zeptal se jeden elf ve zbroji. ,,Nic, v pořádku" odpověděla jsem a oni odešli. Zrzek se zvedl a chtěl ke mě zase přijít, ale já začala couvat. Narazila jsem do stolu a spadly z něj všechny papíry. Shire je okamžitě začal zvedat a našel Thranduilovy portréty. Zamračil se. ,,Ty ho miluješ" řekl a najednou se ohnal a já upadla na zem. Chytil mě za paži a prudce zvedl. ,,To přece nesmíš!" zvýšil hlas až jsem se ho lekla. Chytil mě za paži a zatáhl přes půjku postele. Následně mě hodil na postel. Byl tak surový. Nikdy jsem netušila, že takoví dokážou elfové být. Rychle jsem se zvedla a vystřelila ke dveřím. Nestihla jsem to však. Během pár kroků mě dohnal. Tvrdě mě uchytil a cukl se mnou tak, že jsem se mu musela podívat do očí. Byl nebezpečně blízko. ,,Co po mě chceš?" optala jsem se ho zděšeně a velmi potichu. Mohla jsem se mu bránit, ale ublížila bych mu tak a následně bych ublížila i Legolasovi. ,,Nechej Thranduila. Pojď ke mě" odpověděl něžně skoro přesvědčivě. Ale já byla králi věrná a tak jsem na něj pouze vyprskla ,,Nikdy!" a tím se ještě víc naštval. Po těchto slovech mě táhl dál ode dveří. Uklouzla jsem na jednoum z papíru na zemi a uklouzla jsem. Chtěl mě zvednout.

Děkuji za shlédnutí. Doufám že se vám zamotání líbí. Nebojte, ještě dnes vydám bonus na přání. Vaše Derinovka ;)