Drači doupě II - Pomsta

Malá chybička, velké neštěstí

Xena a Argorien se procházely při nočním svitu hvězd a prohlížely si válečné mapy.
Argorien si vzala svitek a předčítala verše básně.
Xena si povzdechla a znovu se zvtekle přehrabávala v mapách.
,,Mám ji! Argorien, mám ji!" vykřikla tak radostně, až zapomněla na strop. Narovnala se a praštila se do hlavy.
Argorien odhodila svitek a rychle přiběhla ke Xeně, která si rukou masírovala bouli na hlavě.
Obě se radostně dívaly na zaprášenou, roztrhanou mapu Skandie.
,,Knihovny v Arrasu nejsou nic moc..." utrousila Xena.
Argorien se na ní podívala,
,,Není divu, když královnou je Aryen. Tu knihy, mapy, svitky a další písemnosti vůbec nezajímají. I když se to s jejím povoláním neschoduje..." povzdechla si.
Xena mapu rozložila na stůl. Na mapě byly samé hory, lesy a pouště.
Argorien přinesla svíčku.
,,Dej tu svíčku pryč!" varovala ji Xena.
,,A proč bych měla?" odfrkla si Argorien.
,,Skandijské spisy a mapy jsou napuštěny něčím, co je podobné dehtu... Jsou -" nedokončila a Argorien z ruky vypadla svíčka.

Mapa se vznesla v plamenech.

Argorien leknutím uskočila a Xena sáhla pro kýbl s vodou.
Polila stůl a naštvaně oddechovala. ,,Prima. Dvě hodiny jsou tu zatracenou mapu hledala - dvě hodiny! Našla jsem ji a vážená paní Argorien ji musela podpálit, že ano?" vykřikla a otočila se vztekle na Argorien.
,,Asi se zlobíš," uvažovala Argorien a Xeně se vzteky zvedala ramena a rozšířily zorničky.
,,Já se zlobím... Já že se zlobím?!Je snad jasné, že se ZLOBÍM!" zařvala na ni a chytila jí za límec a zacloumala s ní.
,,Počkej! Pomačkáš mi tuniku!"
Xena ji pustila. ,,Kvůli Tobě, budu muset čekat, dokud nedorazí Thranduil s tou druhou mapou!"
Argorien si upřeně prohlížela nehet, ,,Mám obrovskou záděru," pronesla a Xena praštila hlavou o stůl.

Mezitím, co se Xena s Argorien hádaly, je královna Aryen chtěla navštívit. Schody do knihovny byly úzké a točité. Arya šla pomalu a párkrát zavrávorala.
Náhle se jí pod nohy připletla vlečka a Aryen se řítila dolů. Přetočila se a praštila se hlavou o schod.
Přidušeně vykřikla.
Její tělo bezvládně padalo dolů.
Pod schody leželo kopí jednoho z vojáků, který na Argoriin rozkaz, odešel, ale nechal ho Argorien, jako obranu.
Elfka se pokusila o výkřik, ale nedokázala to.
Aryen se v oku objevila slza a v tu chvíli se nabodla krkem na kopí a s velkým žuchnutím spadla na zem a vrazila do dveří.
Z oka jí ukápla další slza a před očima viděla celý svůj život. Děti, Lenoru, Legolase, Valdyra, Argorien a Thranduila a spousty dalších lidí, kteří její život nějak ovlivnili.
Život jí opouštěl rychleji než si představovala. Ale i přesto v posledních vteřinách svého života se usmála a kouzlem vyryla do země vzkaz:

Opatrujte mé děti, pozdravujte všechny a žijte blaze... Na mé místo posaďte Melian. Zvládne to. Řekněte všem, že jsem se usmívala až do konce...
Sbohem,
Aryen Elas Temnohvozdá

Xena s Argorien zmlkly a otočily se směrem ke dveřím.
,,Řekla jsem snad, že nás nemáte rušit!" vykřikla Argorien.

Otevřela a k nohám se jí skutálelo Aryinino mrtvé a zakrvácené tělo.
Argorien otevřela své přivřené oči a s leknutím si k Aryen přisedla. Xena se na ni dívala se zdviženým obočím a pak se její pozornost přenesla na schody a kopí. Šťouchla do Argorien a šla k zakrváceným schodům.

Namočila si prst v krvi a olízla ho. Zhodnotila její chuť a pak ji vyplivla.

Argorien se na ni podívala.

Xena jí hleděla tvrdě do očí. ,,Je její. Spadla z asi třicátého schodu. Zlomila si vaz a tady dole se nabodla krkem na hrot kopí. Dobré pro ni bylo, že se zabila už nahoře." sáhla po kopí a sama se o jeho čepel sekla. ,,Bylo ostré... dokud ho tvá sestra nepotřísnila svou krví a nestupila." řekla si už radši sama pro sebe.
Argorien na ni pohlédla a zvedla se aby byla vyšší. ,,Zemře mi sestra a ty myslíš jen na to kopí! I když je jí škoda."