Drači doupě II - Pomsta

Argoriina výprava

"Musím tam jet," to jediné řekla Argorien Xeně, když se dostali na rozcestí.

Xena nic nenamítala, jen řekla, ať dám pozor na zdejší obyvatelstvo a hlavně na Severní Elfy, kteří nemají v lásce ani v úctě žádného elfa, než temného.

Argorien to přišlo zvláštní. Vždyť sama Xena byla jedna z nich a taky ji neměli v lásce. Ale proč?
Proč by ji neměli rádi? Všichni mají rádi Xenu , ne?
Dobře, snažila jsem se o vtip a moc mi to nevyšlo. Nevím, začíná se ze mě stávat stejný suchar, jako z Xeny. Ach, bože.

Argorien si přišla divně... Měla takový nedobrý pocit z toho,co říkala Aisha o Morgaratě. Měla nedobrý pocit ze všeho.

Přece nejsem tak ustrašená, ne? Zeptala se sama sebe.

Kikra jen protestně pohodila hlavou a dál kráčela ve svém tempu po lesní cestě. Od odjezdu se na obloze dvakrát vystřídalo slunce s měsícem, ale ona stále jela lesem. Nikde nepřešla pole či poušť. Nikde nikoho nepotkala. A nenašla žádné stopy od jiných jezdců nebo lesní zvěře..
Nic...

Jsem vůbec v Boiduru?
Zeptala se sama sebe Argorien.
Ale kde jinde bych měla být? Nikde jinde tu žádný les není!

Kikra nervózně frkla a Argorien ihned spozorněla ještě víc.
Něco jí tu nehrálo.

Uslyšela šramot a vzápětí tupou ránu.
Opatrně seskočila z Kikry a tiše ji zavedla za hustý keř mimo cestu, kde ji schovala. Kikra byla malá, takže se Argorien nemusela bát toho, že ji uvidí, a proto vylezla do vedlejší koruny stromu. Tiše seděla a pozorovala cestu a její okolí. Luk se šípem byli připraveni a kdykoli mohli zamířit a vystřelit na nečekaného pronásledovatele.
Nastalo ticho.
To ubýjející ticho spolu s nedobrou hledností nevěstilo nic dobrého.
Argorien to po chvíli vzdala a posléze hledala vhodné místo na táboření.
Jestli nás bude někdo chtít napadnout, tak to udělá, když budeme na cestě. A jestli ho mám zneškodnit, tak to udělám hned. Řekla si Argorien a chytila Kikru za otěž a vedla ji k nedalekému paloučku, kde se rozhodla zůstat.

Byl to takový zvláštní palouček.
Malá mýtinka byla přímo v zapomenutém lese, daleko od lidské civilizace. Ale to nebylo jediné...
Měla tvar hvězdy. Pět ostrých výběžků, které směřovaly na střed a tvořily velmi zvláštní atmosféru, jež postupně houstla jako kaše.
Hvězda sama o sobě měla zcela odlišný odstín zeleně. Byl daleko světlejší, až jedovatě zelený.
Něco tu nehrálo a vtom se to stalo.
Argorien mezi lopatkami ucítila ledové ostří, které ji tlačilo kupředu.
,,Heravaj!" Křikl za ní mužský hlas.
Argorien nevěděla, co to znamená, ale podle toho tlaku ostří, které se jí pomalu zarývalo mezi lopatky, se rozešla dopředu.
Chtěla se otočit a muže odzbrojit, ale ocitla se v obklíčení.
Okolo ní se schromáždilo nejméně pětadvacet mužů, kteří ji doslova propichovali pohledem.
Jeden muž předstoupil před Argorien a křikl jí přímo do obličeje: ,,Valarena gara!"
Argorien mu nerozumněla a posléze dostala facku a vysloužila si další nadávku.
Muž za ní ji praštil násadou do zad a Argorien tak spadla na kolena do trávy.

,,Argorien Elas Temnohvozdá, zatýkáme tě za vstup na posvátné místo."

AN/

Hm... Jsem ďábelsky zlomyslná. :3

Ne, přišlo mi, že nám poslední dobou upadá akce a sledovanost příběhu, takže to trochu vylepšíme. 😈
Co myslíte? Kde je Argorien a proč ji zatkli? Dostane se Argorien z téhle situace tak lehce jako z jiných situací, které prožila? Podaří se jí zachránit Murtagha?
Bloody_Fighter