Drači doupě II - Pomsta

,,Zabijeme je všechny. Dojednoho!"

Xena stála u sebe v ložnici a dívala se z velkého, dřevěněného okna ven.

Dlouhé černé vlasy měla vyčesané do culíku a ten se táhl od hlavy přes mohutné a zjizvené rameno až do půl těla. Díky vyčesaným vlasům byl vidět tvar jejího zničeného obličeje.

Byla oblečena, jako vždy, v černé kožené vestě a ve tmavých kalhotách. Na nohou měla nasazené vysoké černé kožené boty.
Venku se schromažďovali vojáci, velitelé a hlavní problém všech spojených táborů; velitel II. legie, Romrach.
Romrach byl velmi ctižádostivý a povýšený muž, který nenáviděl Xenu a vždy se protivil jejím rozkazům či pokynům. Vždy musel mít nějaké připomínky, které Xenu neskutečně vytáčely a hlavně zpochybňovaly její autoritu. Avšak Xena na sobě už nedala nic zdát. Milovala pocit, kdy se jí všichni bojí. Ale nenáviděla odpor - a z jeho strany obvzlášť.
Nedokázala se stát milou a diplomatickou bytostí, která všechny ovládne pomocí ,,rozumu".
A to věděli všichni.
Xena se proto musela od základu změnit...
Moc dobře si to uvědomovala, ale kolikrát pro ni bylo těžké se vrátit do své minulosti, natožpak ji změnit. A minulost se změnit nedala...
Xena se zhluboka nadechla a zavřela oči.
Dnes s tím zkoncuji. Rozhodla se definitivně a rychle otevřela oči, protože k ní někdo přicházel.
,,Jsi připravená?" Zeptal se Svengal a zastavil se kousek za Xenou.
Xena nasadila kamenou tvář a otočila se k Svengalovi.
On ustoupil a Xena tiše mířila před srub.
Scházela dřevěné schody v určité rytmu, ze kterého nevypadla. Cestou pořád přemýšlela.
Jakmile vystrčila hlavu ze dveří, všechno utichlo.
Narovnala se do plné výšky a
Xenino setkání s legiemi a probírání strategie, rozmístění vojsk, proseb, mohlo začít.

,,Jistě všichni víte, proč jsem vás sem zavolala." Začala Xena.
Působila klidně a vyrovnaně, což bylo nezvyklé.
Všichni kývli.
,,Jak víte, boj mezi námi a Skandijí se zhoršil. Z jihu nás obklopují Icebendi. A podle našich informací ze severu nás brzy začnou obklopovat i Skandijci. Musíme hlídat naše hranice! Musíme se spojit a bojovat!"
V davu to zahučelo.
,,Zadržte!" Zvolal Romrach a prodíral se davy bojovníků.
,,Zapomněli jste snad, kdo tuto bitvu stvořil? Zapomněli jste snad, co se stalo s vaším posledním králem?! Zabila ho žena!" Vedl svůj proslov a poté ukázal na Xenu.
,,A navíc ona. To ona ho zabila!"
Dav mlčel a Xena se velmi ovládala, aby ho neoškubala, jako kuře.
,,Není vám hanba, že vám, neporazitelným bojovníkům, vládne žena?!"

,,A není ti hanba, Romrachu, že právě tebe připravila o trůn tvá žena?" Ozvalo se z lesa.
Všichni se otočili a připravili k boji.
Podívali se na Xenu a čekali na její rozkaz.
,,Ne." Řekla klidně Xena a pokynula jim, aby nic nepodnikali.
,,Kdo je tak zbabělí, že se schovává za větvemi stromů?"
,,Kdo říkal, že jsem zbabělec." Ozvalo se mu za zády.

Xena se na okamžik pousmála.

,,Není dobré postavit si proti sobě královnu, Romrachu." Zažertovala Xena.
,,Natožpak Xenu." Zalichotila osoba Xeně.
Xena se usmála a scházela po dřevěných schodech.
Všechno utichlo, když se chystala vejít mezi ně.
Zastavila se před davem bojovníků a čekala dokud neustoupí.
Zkamenělí dav se rozestoupil po stranách a Xena pomalu procházela.
Romrach si ale nedal říct ani teď a pokračoval v urážkách, i když se k němu blížila samotná Xena.
,,Nechápu, že Vám není hanba! Ani bojovat pořádně neumí!" Řekl a ukázal znovu na Xenu.
Xena zastavila a dívala se přímo do Romrachových zelených očí.

Argorien zamrazilo.

Začala se obávat o Romrachovo zdraví a o Xeninu trpělivost.
A teď se modli ke všem Bohům.
Vyslala vzkaz Romrachovi Argorien.
Všichni stáli jako přikovaní a nikdo se neodvážil pohnout.

Bylo zajímavé pozorovat neohrožené bojovníky, které nikdy nikdo neporazil, jak tiše stojí a vyčkávají, zda Xena Romracha zabije rovnou nebo až potom, v bitvě.
Místo toho udělala něco neočekávaného.
,,Myslíš si, pane z Dûsgilu, že by někdo, kdo neumí bojovat, vybojoval tisíce bitev, ovládl půlku světa, nebo uzavřel spojenectví se samotnou Smrtí?!"
Romrach mlčel.
,,Myslíš, že ten, kdo neumí bojovat vládne nejlepším bojovníkům a podílel se na zkáze Mordoru?" Ptala se vytočeně dál a popošla dopředu.
Romrach stále mlčel a Argorien se klidila Xeně z cesty.
,,Odpověz!" Zařvala Xena.
Sklopil hlavu.
Xena dosáhla svého.
,,Co říkáte? Půjdete do této války věků se mnou? Nebo raději s ním? S opovrhovačem a spochybňovačem, který sám nic nedokázal!"
Ozval se mocný řev bojovníků a všichni, i Romrachovi stoupenci, se schodli na Xeně.
Ozývalo se silné hvízdání a směsice hlasů, o něčem se hádající.
Xena zvedla mohutné paže a zvolala odhodlaně k jejímu lidu: ,,Víte, jak bude znít přání našich bohů? Zabijme je všechny! Dojednoho!"
Reakce na její slova byla stejná: Plno řevu, odhodlání a bezcitnosti.
Usmála se nad svým výkonem a pomalu a tiše se prodírala do svého srubu, jako šelma po boji.
Argorien ji pomalu a tiše následovala, ale neodvážila se ji oslovit teď, dokud je může slyšet někdo z vojska.