Drači doupě II - Pomsta

Poslední společné chvíle

,,Xeno, chci zítra bojovat!" Spustil Svengal. Nebyla to žádost, Xeně to spíš připadalo jako rozkaz, což mohla brát i špatně.
,,Svengale," napomenula ho. ,,já nejsem Erak abys se mnou takhle mluvil."
Svengal mávl rukou. ,,Ale notak, já to zvládnu!" Škytl.
Xena protočila oči. ,,Kolik si toho vypil?"
Svengal se jenom usmál a znovu pobaveně škytl.
,,Ptám se: Kolik si toho vypil?!" Zvýšila hlas Xena a přistoupila ke Svengalovi blíž. Dívala se mu do očí a její neústupný pohled naznačoval, že chce jednoznačnou odpověď.
Svengal znovu škytl palcem a ukazovákem naznačil vzdálenost přibližně dva palce. Xena se narovnala a promnula si oči. ,,Odine, ty to vidíš."
Svengal se podíval z ničeho nic do stropu. ,,A kde je?"
,,No, tady určitě ne," odsekla vztekle. ,,Musíš se trochu prospat, abys mohl zítra bojovat, o čemž dost pochybuju." Dodala pro sebe.
Svengal přikývl a začal si rozvazovat koženou vestu. Ruce se mu pletly, u toho se sám motal  a nadával.
,,Ukaž," vybídla ho Xena a začala rozvazovat kožené provázky. Svengal si poté přetáhl vestu přes hlavu a rozvázal límec haleny.
,,Lehni si," kývla směrem k její provizorní posteli, což byl uhlazený ledový výklenek za ledovou stěnou, která ji oddělovala od vojáků. Xena mohla spát společně s ostatními ve větší jeskyni, ale tady měla nádherný výhled na celou plochu okolo ledovce. Viděla tedy i na Icebendský tábor a to se mohlo hodit. 

 Nebyla ale moc nadšená z vyhlídky, že dnešní noc bude muset strávit na okením parapetu, ale aspoň měla jistotu, že Svengal nic neprovede. Mezitím, co odkládala jeho vestu s košilí na kus ledu vedle sebou Svengal doslova prásknul do postele, která byla vystlána dvěma kožišinami a vedle navíc ležela vlněná deka, a v momentě usnul.

 Xena nechápala. Když už se jí podařilo opít, tak nikdy neusnula tak snadno. Vždycky se jí stalo to, že právě nemohla usnout. ,,Asi jsem fakt nějaká divná..." Pokrčila rameny a šla najít Korru.

 Našla ji u ohně společně s Cadalem. Drželi se za ruce a zrovna se něčemu zasmáli. Pak si všimli Xeny.
,,Xeno!" Pozdravil Cadale a vyskočil na nohy.

,,No nazdra, ty jeden flákači. Už jsem si myslela, že mě v klidu necháš umřít."

Korra se usmála a Cadale odpověděl: ,,Já? A dát ti pokoj? Pff... Co si o mě myslíš?"

,,Třeba, že jsi hodný polobůh? No jo, pravda. Už i to slovo hodný mě ubíjí."

,,Ále... Ty jen tak nezemřeš, takže myslím, že svojí práci nedělám moc dobře."

Xena se ušklíbla. ,,A to mám za tu starost a ochotu." Cadale se usmál a objali se. Korra je pozorovala a usmívala se. Nikdy si nemohli tyhle řečičky odpustit. A v téhle době, kdy nevěděli, jak dlouho přežijí, si to nemohli nechat ujít.
,,Copak tě sem přivedlo?" Zeptala se zvídavě Korra, když Xena usedla naproti nim.

,,Potřebuji pomoc," odmlčela se. ,,Potřebuji někoho, kdo bude zítra bojovat proti jednomu Icebendskému vojákovi. Svengal se hlásil, ale asi jste už slyšeli, jak na tom je."

 Korra pokývala hlavou. ,,Někde jsem ale četla, že si tím dodávají sebevědomí a druhý den pak lépe bojují."

,,Otázkou je ale s čím. Jestli s kocovinou, nebo se střízlivým a sebejistým bojovníkem." Poznamenala suše Xena.

,,Nemyslím si, že Erak tu dohodu dodrží. Navíc Skandijci i Icebendi nejsou dobří válečníci sami za sebe. Bojují ve skupinách, proto jsou neporazitelní." Poznamenal Cadale.

,,A právě proto potřebuji vás dva."

Oba se na sebe podívali a pak přikývli. ,,Posloucháme."
Xena jom navrhla svůj plán. Chvíli seděli mlčky a pak promluvila Korra. ,,A nebude ti to moc velké? Přeci jenom jste od sebe šířkově trochu... odlišní."
Xena mávla rukou. ,,Vzala bych si pod to svoje brnění a to by tak akorát mělo vyjít."
,,Xeno, co se ti to stalo? Nějak ti to dneska pálí!" Poznamenal Cadale, který právě přitáhl bojovou sekyru.
,,Hele, ty si dej pozor, aby někdo nepřipálil tebe!"
,,Pff... Například kdo?"
Xena netrpělivě máchla rukou. ,,Musíme vyřešit tohle."
Cadale luskl. ,,Co kdybys to nechala na mně?"
,,Nechceš mi navrhnout nějakou lest, že ne?"
,,Lest? Ne, to určitě nee." Uculil se.
,,Tak co tě napadlo tentokrát?"