Drači doupě II - Pomsta

,,Právě jsem našel důvod k diplomatické návštěvě."

Den se chýlil ke konci. Slunce pomalu zapadalo, a nechávalo na obzoru krvavě rudou zář, která připomínala půdu po těžké bitvě. Chladný vítr pročesával ochabující listí. Blížil se podzim a Erak věděl, že bitvu musí stihnout do zimy, jinak nemají šanci. Ano, Icebendi žili víceméně v symbióze s mrazem a sněhem už od pradávna, ani Skandijcům zima nevadila, ale byli ve strategické nevýhodě. A navíc pomalu docházely zásoby, což byl další problém, který se jen tak nedal přejít. Erak přemýšlel celé dny, jak tento malý zádrhel vyřeší.
,,Eraku?" Oslovil ho jeden Skandijec.
Pootočil se a vyzval Skirla, aby mluvil.
Skirl se narovnal a odkašlal si. ,,Zásoby jsou už na cestě."
Konečně dobrá zpráva, pomyslel si, ale Skirlův pohled naznačoval, že to nebude jen tak.
,,Co se děje?" Zeptal se.
Skirl přešlápl. ,,Skupina se zásoby přechází hory. Ale naše cesta, kterou používáme, jako přechod mezi Icebendem a Boidurem, je zavalená. Nevíme, jestli úmyslně nebo ne, ale zásoby neprojdou."
Erak si povzdechl. ,,A co jiná cesta? Je nějaká další průchozí?"
,,Ano," odpověděl Skirl a v Erakovi zaplál plamínek naděje. ,,Ale," pokračoval Skirl. Naděje byla tatam. ,,Xena nechá všechny cesty hlídat, a když se doví, že zásoby budou muset přecházet přes jejich území, nechá je zmasakrovat."
Erak zavřel oči a promnul si vousy. ,,Bohové," usmál se a zadíval se na obzor. ,,Proč já tu bitvu vůbec trpím? Zemře mnoho mužů. A kvůli čemu? Kvůli mému vztahu s Xenou, který je stejně v troskách! Xena by se ke mně už nevrátila!" Bezmocně rozhodil rukama.
,,Kdo vlastně jsem, abych tohle dělal?"
,,Jsi náš vůdce, Eraku." Odpověděl klidně Skirl. ,,A my půjdeme vždy za tebou, ať se bude dít cokoli." Stiskl Erakovo rameno.
,,Zkus se s Xenou sejít a vymluvit jí to. Ona, stejně jako ty, nebude chtít obětovat životy svých vrstevníků. Navíc ztrátu na životech ponese hůř, než ty."
Erak se jedovatě ušklíbl. ,,To si v tom případě nikdy o Xeně nic neslyšel."
Skirl pokrčil rameny. ,,Ne. Ale myslím si, že není tak hrozivá, jak se chová."
Erak mávl rukou. ,,Zbytečný ti to vysvětlovat. Radši mi pomoz vymyslet nějakou záminku, pod kterou bych ji navštívil." Skirl přimhouřil oči a Erak se spěšně opravil: ,,Nebo spíš novou, ale pořádnou, záminku k válce. Tahle se zapíše do dějin. A nechci, aby se v dějinách psalo, že nejlepší bitva století byla mezi bývalými vládci Skandie a Boidura."
Skirl se podíval dolů do tábora a všiml si přibíhajícího muže.
,,No, myslím, že jeden takový důvod právě přichází."

***

Po několika hodina cesty se Xena konečně rozhodla komunikovat s lidmi. Korra za to byla vděčná, protože Xenina údajná samomluva, ji doháněla k šílenství. Byli to stále: On neustoupí. Nevyhraje. Nepřežije. Zabijeme je všechny!
Prostě to bylo dost i na Xenu, jak si Korra všímala.
,,Xeno, co ti řekl John?" Zeptala se po dlouhém dodávání odvahy.
Xena ztuhla a poprvé jí naskočila husí kůže. Korra nevěděla, jestli kvůli zimě, protože Xena by oblečením pro sebe v těhle mrazech rozhodně neplýtvala, nebo kvůli nějaké citlivé informaci. Při pomyšlení na to, že začíná používat Xeninu známou ironii a názor na vysoké mrazy, se usmála.
Všimla si, že v sobě přemlouvala svoje staré já, které propagovalo jen starou školu typu: Žádné informace nepovíš, nebo už nikdy nepromluvíš a spousty dalších moudrých rčení Boiduranů.
Nakonec, asi po minutovém přemlouvání ze sebe vydala kloudnou větu: ,,Nic vážného."
Korra naštvaně protočila panenky. ,,Xeno, já nejsem malá! Vím, že vždy, když se takhle chováš, máš špatné zprávy! Na to tě znám už dost dlouho."
Xena zkřivila rty. ,,No, říkal, že nemáme šanci a takovéhle nesmysly..." Xena skoro šeptala, aby ji neslyšeli ostatní, ale i Korra, která jela vedle ní měla problém.
,,Cože? Tohle že řekl? Je to bl-" Nedokončila. Doufala, že Xena jejímu názoru porozuměla.
,,Najednu stranu měl v něčem pravdu." Přerušila ji po chvíli. ,,Ví, co se děje za hranicemi a díky jeho schopnostem předvídání se moje teorie akorát potvrdila."
,,Nezní to jako dobrá zpráva." Poznamenala Korra.
,,Taky že není," odtušila Xena a pak zastavila a rozhlédla se. Až teď si Korra všimla, že byli u úzkého průsmyku, který spojoval Boidurum a Icebend.
,,Xeno, proč-" Xena rychle zvedla ruku a dala tak najevo, aby byla zticha.
,,Nilsi, pojď sem!" Mávla na něj rukou a Boiduran přiskočil a naslouchal.
,,Jsme na místě. Sdělil si mužům, co mají dělat?"
Nils krátce přikývl. ,,Ano, přesně jak si řekla."
,,Dobrá. Tak se připravte." Nils se otočil zpět k vojsku a Xena mávla pro změnu na Korru. ,,A ty pojď se mnou." Seskočila z Tornádova hřbetu a rozešla se směrem do soutězky. Korra ji bleskově následovala - po letitém tréninku si byla vědoma toho, že Xena by jí její zpoždění dlouho vyčítala. Ukryly se v malé proláknině na boidurské straně.
,,Co bys udělala, kdybych po tobě chtěla naplánovat přepadení?" Zeptala se zničeho nic Xena.
Korra se zamyslela. ,,Takže," odkašlala si, ,,až tudy projdou zásoby pro Icebendy, prostě a jednoduše je zastavíme."
,,Zdržíme," upřesnila ji Xena, ,,ale jinak celkem správně. A dál?"
,,Jelikož si zadala úkol Nilsovi, tak předpokládám, že je necháme vejít do soutěsky a pak z obou stran napadneme."
Xena přikývla. ,,To je dobrý nápad."
Korra se usmála. Byla ráda, že se jí něco povedlo.
,,A dál?" Vyzvídala Xena.
Korra zaraženě smrštila obočí. ,,Jak jako dál?"
Tentokrát zvedla nechápavě obočí Xena. ,,Co jak jako dál?"
,,No, řekla si 'A dál?', tak jsem se zeptala zase já."
Xena mávla rukou. ,,To je jedno. Na filozofování budeš mít dost času po smrti."
Korra bezmocně rozhodila rukama. ,,Díky za podporu. Vůbec ji nepotřebuju. Obejdu se i bez ní, že?" Dodala už tišeji.
,,Furt to slyším," konstatovala Xena, ,,a nelíbí se mi to." Sebrala se a přinesla sedlové brašny. Otevřela jednu a vysypala její obsah na zem. Bylo tam lano, nějaká věc, kterou Korra nedokázala popsat, kožený pytlík a prázdné, malé lahvičky. Korra odhadovala, že to bude to její malé překvapení pro Icebendy a Skandijce. Nevěděla přesně, co to je, ale od pohledu jí tyhle věcičky rozhodně sympatické nebyly.
Xena nejspíš vytušila, na co myslí a Korřinu domněnku potvrdila. ,,Ano, je to opravdu dáreček pro Skandijce a Icebendy."
,,Není to trochu... ehm.. však víš."
,,Ne, nevím."
,,To je jedno. A co to tedy je?"
,,No dárek," řekla nechápavě.
,,To jo, ale jaký dárek?" Ptala se dál Korra.
,,Je až moc dobrý pro takový případy, jako jsou Icebendi a celkem neškodný pro Skandijce."
Korra svraštila obočí. ,,Proč celkem neškodný pro Skandijce? Myslela jsem, že se jich chceš zbavit."
Xena si povzdechla. ,,Přemýšlej," pokárala ji a pokračovala, ,,Kdo je vládcem Skandie?"
,,Erak." Odpověděla jí.
,,A kdo jsou jeho věrní muži?"
,,Skandijci." Korra stále nechápala, kam tím míří.
,,Správně. A co dělají Skandijci?"
Korra se zamračila..,,No nájezdy na cizí země."
Xena pokývala hlavou a při kladení otázek připravovala lano s malými bodci.
,,Ano, přesně to dělají. A teď se zamysli. Potřebujeme je? Jsou pro nás důležití?" Otázka visela dlouhou dobu ve vzduchu a Korra dumala nad odpovědí.
,,Ne," řekla nakonec a od Xeny se dostavil pohlavek.
,,Takže ano..." Opravila se Korra a Xena přikývla.
,,Určitě ti dojde proč, že?" Zeptala se a oči jí nebezpečně zableskly.
Korra přikývla. ,,Časem určitě ano."
Xena svěsila hlavu a hluboce vydechla. Potom se zvedla a s provazem v ruce vykročila do rokle, kde se sklonila pod malý výběžek. Snažila se proplazit až dozadu, kde zůstal úzký kmen mladého stromku. Xena našla konec provazu a obtočila ho okolo kmene. Zkontrolovala, jestli opravdu drží a začala na něj házet písek, který byl pod skálou. Pomalu se plazila pozpátku a zanechávala za sebou zahrabný provaz. Po chvíli se dostala z pod skáli. Až na pár menších škrábanců, které si uštědřila od kamenů a škodolibého výrazu, vypadala stejně. Korra ji chvíli pozorovala a pak se jí Xena zeptala svým tradičně nevrlým tónem: ,,Budeš tam jenom tak stát nebo mi pomůžeš?"
Korra ucukla. ,,Co moje stopy? Nebude to vadit, když budou takhle viditelné?"
Xena nakrčila nos. ,,Za normálních okolností ano, ale teď ne."
Korra zvedla nechápavě obočí a Xena hned odpověděla na budoucí otázku. ,,Podívej se nahoru a uvidíš proč." Z vršku skály vykoukla blízkavá čepel.
,,Aha,chápu." Sklonila se a nahrnovala sníh na provaz. Po chvíli byly hotové a Xena pronikavě hvízdla. Ze shora vykoukl Nils. Xena na něj mávla rukou a poté stáhla Korru na kraj průsmyku. Během chvíle z vrcholků začal padat sníh, který skvěle zakryl stopy obou bojovnic. Korra uznale pokývala hlavou. ,,Chytrý."
,,Já vím. Však jsem to vymyslela já." Odpověděla Xena s náznakem humoru v hlase.
Korra se usmála. ,,Jo, je mi to jasný."
,,Teď zbývá jen čekat." Rozhodla Xena a rozhodila na zem kožišinu, na kterou si posléze sedla. Rukou naznačila Korře, aby si sedla vedle ní. Korra se rozešla směrem ke Xeně, která sebou praskla do sněhu. Sedla si vedle ní a čekaly.

****

Nejdřív se ozvaly hlasy a poté další ze shora. Obě se zvedly a pozorovaly druhý konec průsmyku. Korra si vzala pro jistotu luk, který měla zavěšený na sedle. Nejdřív uviděly dva Icebendské vojáky, kteří nerušeně pokračovali zabraní do hovoru. Xena otráveně protočila panenky. ,,U Orika, tohle není možný!" Rozhodila bezvládně rukama.
Korra se pousmála. ,,Mám je sestřelit?"
,,Za normálních okolností bych ti to dovolila, ale potřebujeme je živé. Nebo alespoň jednoho." Doplnila.
Korra přikývla. ,,Dobře. Tak zatím nic."
Zástup už se blížil k provazu a v tu chvíli Xena ostře hvízdla. ,,Hej!"
Icebendi zvedli polekaně hlavy a zaujali postoj pro střelbu z kuše. Jakmile nakročili dopředu, hned zavili bolestí, protože našlápli na ostny. Z okraje se vynořili lukostřelci a na Nilsův povel začali střílet. Korra vmžiku vyslala šíp na jednoho z vojáků a posléze se postavila za Xenu, aby se - kdyby se náhodou snažili bránit- ochránila. Xena stála bezhnutí. Nijak nekomentovala Korřin úkryt. Jen tiše sledovala. Člověk by nepoznal, zdy vůbec dýchá. Tohle uměla nejlépe - sledovat nějaký masakr a pak ho ještě zkritizovat, pomyslela si Korra. Do pár minut byli skoro všichni mrtví. Zbytek se vzdával a prosil o smilování.
,,Stop!" Okřikla je Xena a rozešla se k nim a prohlížela je. Nakonec ukázala na jednoho muže. ,,Jeho nechte. Ostatní pošlete za zbytkem."
,,Xeno, to snad není nutné," snažila se jich zastat Korra, ale Xena je neomluvná.
,,Nebudeme tu nechávat žádné svědky. Prostě mají smůlu. Kdyžtak si zakryj oči." Mávla rukou a brzy nato se ozvalo známé cvrnknutí, jak se šíp vydal na svou dráhu. Korra si povzdechla. Bylo po všem. A taky po všech, jak si uvědomila.
Xena se rozešla k poslednímu z mužů, který se modlil právě k bohům. Když se Xena blížila, začal ustupovat.
,,Nesnaž se utíkat. Nemám náladu si s tebou hrát na kočku a myš." Konstatovala nevrle.
Muže to moc neuklidnilo, ale uposlechl. ,,Pojedeš za Erakem a řekneš mu, co se tu stalo. Můžeš mu vzkázat, že ho pozdravuji s děkuji za pomoc." Hvízdla a zpoza rohu vyběhl huňatý hnědák. ,,Tady máš koně, kterého po příjezdu pošleš zpět. Cestu najde sám, o to se nemusíš bát. Teď jeď." Pokynula mu a muž se nemotorně vyšplhal do sedla a odjel. Xena si povzdechla. ,,Tak a teď to zbývá jen všechno uklidit." Korra se zasmála. ,,Nejhorší část každého obléhání, že?"
,,Ano, přesně tak. Jen si myslím, že tohle není obléhání. " Odtušila jedovatě.

****

Trvalo hodnou chvíli, než se muž trochu vzpamatoval. Přeci jen nikdy nebyl tak blízko smrti. To Erak chápal, ale docházela mu trpělivost. ,,Tak co se tam teda stalo?!"
Muž sebou polekaně trhl, když Erak z ničeho nic zvýšil hlas. Zdráhal se a pomalu, po částech, vypověděl, co se stalo. Erak si mnul vousatou bradu. Nakonec muž došel k závěru svého povídání. ,,Také vám mám vyřídit pozdrav a poděkování," začal opatrně.
Erak zpozorněl. ,,Cože?" Přerušil ho zaujatě. ,,Od koho?"
Muž pokrčil rameny, ,,To nevím, pane. Nikdy jsem tu ženu neviděl."
,,Prr... Počkej, počkej, počkej... ženu?" Ujišťoval se. Muž krátce přikývl. ,,Ano, pane."
,,Jak vypadala?" Muž se zamyslel. ,,Neviděl jsem jí do obličeje, měla kápi, ale vedle ní stála menší dívka. Hnědovláska s jasnýma modrýma očima, menší, celkem svalnatá, i když to mohla způsobit ta vlněná vesta." Zamyslel se.
Erak mávl rukou. ,,Na tu druhou jsem se neptal! Popiš mi tu první!" Naléhal.
,,Ano, ano, ovšem. Byla vysoká a svalnatá, což už není diskutabilní, jelikož měla přes ramena jen plášť a černou koženou halenu bez rukávů. Vysoké boty a černé úzké kalhoty. U pasu pod pláštěm vyčníval jílec meče. Víc si nevzpomínám." Erak pokýval hlavou. ,,Dobrá, jdi se najíst a napít. Přidáš se k nám." Muž přikývl. ,,Děkuji, pane."
Erak mávl rukou a přivolal k sobě Skirla. ,,Slyšel si to?" Zeptal se ho ustaraně.
,,Ano, pane."
,,A tušíš, kdo to podle toho popisu může být?"
,,Ne."
Erak pokýval hlavou. ,,Tak tohle, milý Skirle, je moje bývalá přítelkyně. Můžeš se s ní brzy seznámit, jelikož jsem právě našel důvod k diplomatickému setkání."