Drači doupě II - Pomsta

Pohřeb při východu slunce

Aryin a Lenořin pohřeb byl velkolepý a vše se připravovalo dost dlouho. Aryininu smrt oplakávalo celé panství a brzy se tato zpráva dostala i do těch nejzašleších koutů země.
Aryinina mrtvola byla oblečena v bílých svátečních šatech, které měla nejraději. Její krásné světlé vlasy byly zapletené do úhledných copánků, ozdobené světle fialovým kvítkem orchidee. Oči měla zavřené a Melian s Tarou jen doufaly, že jejich matka jen tiše spí.
Ti nejlepší tesaři z království vyrobili vytesávanou diamantovou rakev, zdobenou větvičkami s kvítky a poté ji její služebné do rakve uložily. Vše proběhlo tiše a hlavně smutně.

Brzy ráno, když ještě nevysvitlo slunce, ji i Lenoru přinesli na nedaleký kopec, ze kterého byl nádherný výhled do údolí, v jejiž srdci leželo město, kterému ještě před pár dny vládla.

Na zeleném kopci se schromáždili všichni obyvatelé Arassu. Ženy plakaly a muži vzdávali holt a litovali.
Argorien stála vedle Valdyra, který měl sklopenou hlavu a kopal do malého kamínku.
Po Argoriině levici stál strnule Legolas se skleněnýma očima a vypadal, že se každou chvíli rozbrečí. Ale Argorien to chápala... Miloval ji nadevšechno. Vždy ji pomohl, vždy jí vyhověl. Byli všude spolu... Ale jednou přijde den, kdy to Argorien pochopí sama... A toho dne se bála.
Argorien se nakonec odhodlala a vystoupila z řady. Stála nad obrovskou jámou, ve které odpočívala její sestra se svou věrnou dračicí, Lenorou, po boku.
Nadechla se a zvedla ruce, na kterých se ohrnuly dlouhé rukávy z nejjemnější zelené látky.
Všechno utichlo.
,,Tímto okamžikem bych se chtěla rozloučit s mou sestrou, Aryen. Byla to..." odmlčela se a sklopila hlavu. ,,Byla to velmi dobrá královna, za jejíž vlády vládl mír a klid. Díky ní máte klid v srdcích a mír v duši. Chtěla bych jí poděkovat za každou její nápovědu ve vladařství. Za její úžasnou povahu, která mě vždy moc nervovala... a za mnoho dalších věcí, na které si už ani nevzpomenu... Alleala jevarû honurum an, wärena Aryen frôm Arass." (Odpočívej v pokoji, vznešená Aryen z Arassu.)
Lidé mlčeli a Argorien se nakonec otočila a vrátila se na své místo.
Legolas se na ni vděčně podíval: ,,Děkuji, Argorien. I když ten proslov nebyl nic moc. "
Argorien mu položila ruku na rameno a pokývala hlavou. Nebyla naštvaná, že jí to řekl.
Kus od nich se Inheritance a Vervad za žalostného a silného řevu postavili na zadní a vychrlili oheň. Dva odlišné odstíny zelené nakonec splynuly v jeden a točité tornádo ohně dosahoval až do nebe.
Všichni zírali na tu krásu se slzami v očích.
Do tohoto rituálu začalo vycházet slunce. Rudá obloha se pomalu sunula dál a dál, až se dostala k zelenému ohnivěnu tornádu.

Arass
,,Tak?" zeptal se Murtagh.
Argorien se svalila na postel, zavřela oči a zhluboka vydechla.
,,Co trojčata?" zeptala se vyčerpaně.
,,No..."
,,No?" zvedla se Argorien.
,,Melian se zavřela v pokoji a Tara s Argimem se snažili ji odtamtud dostat a..."
Argorien zvedla vyděšeně obě obočí.
,,Neboj," řekl klidně, ,,nic si neudělali."
,,To si to schrnul nebo se mně jen snažíš nevystrašit?"
,,Řekněme, že obojí."
,,Melian mi je líto, protože se bude muset ujmout vlády a všech Aryiných povinností."
,,Ona to zvládne." Ujistil ji Murtagh.
,,No, každopádně ji musíme připravit na korunovaci, která začne už za dvě hodiny." odvětila a vyšla z komnaty na rozsáhlou chodbu, po které přešla do protějšího pokoje.
Jemně zaťukala na dveře.
,,Melian, pusť mě dovnitř, prosím."
Za dveřmi bylo ticho, ale za chvíli se ozvali lehounké krůčky, které mířily ke dveřím a nakonec cvakl zámek a dveře se otevřely.
Malá, drobounká Melian stála mezi dveřmi ve světle modré košilce se světlými vlasy rozpuštěnými, jen s copánky z boků.
Její obličej byl bílý, jako sníh a na její věk měla až moc vrásek.
,,Copak je?" Zeptala se tiše Melian a prohrábla si světlé vlasy.
,,No, přišla jsem tě navštívit před tou velkou korunovací a také jsem se přišla na něco zeptat..."
,,Pojď dál, ať neřešíme tyto vážné věci mezi dveřmi." Pokynula ji Melian.
Argorien pokývala hlavou.
Je úplně stejná, jako Aryen... pomyslela si Argorien a vešla do malého pokojíku.
Pokoj byl malý a útulný. Jako každý pokoj v Arrasském hradu, byl i tento vymalován jemným, světlým odstínem oblíbené barvy obývajícího; u Melian to byl jemný, světlý odstín levandulové. Nábytek, který byl v pokoji byl z bílého dřeva, které rostlo jen v okolí Arrasu. Bílá postel s nebesy a hebkým závěsem byla řádně ustlaná, jako kdyby na ní Melian vůbec nespala.
Skříň byla otevřená a v ní visely desítky šatů.
Jediné místo, které vypadalo trochu, jako by v tomto pokoji někdo žil, bylo místo okolo pracovního stolu, na kterém se válely nejrůzněsí svitky, knihy a především dopisy.
,,Omlouvám se, Argorien, za tento velký nepořádek. Celou noc jsem oka nezamhouřila a řešila spousty žádostí a proseb lidu. Jako jejich nová královna se jim musím věnovat. Co bych to jinak byla za královnu..." odmlčela se a podívala se z okna na malý vodopád, který stékal z vrcholků skal do údolí. Ledová voda padala do menšího jezírka, u kterého byste dohlédli na dno, protože je tak čisté, jako každičká duše elfa v tomto údolí.
Argorien ji chytila jemně za bradu a donutila ji tak podívat se jí do očí.
,,Copak je, Melian?" Zeptala se starostně. ,,Nechceš si to s tou korunovací přeci jenom rozmyslet?"
Melian sklopila oči. ,,Argorien..." spustila tiše a zvlykla, ,,já nechci být královnou. Nechci. Nemám právo být královnou, jako moje matka. Moje matka byla královnou, takovou, jakou ji matka naučila být. Ale já? Já..." hlas se jí zlomil.
Argorien si klekla a obejmula malou Melian, která se již neudržela a rozplakala se.
,,Melian, každý je jiný. Tvá matka..." odmlčela se a podívala se ke dveřím, ve kterých stál Murtagh a pozoroval je. Argorien na něj mávla, aby odešel a Murtagh z chvíli zmizel. Argorien pokračovala: ,,Tvá matka byla dobrou královnou, ale ty taková jednou taky budeš. Všechno chce čas." Pohladila ji po vlasech. ,,Myslíš si, že já nebo Aryen jsme se všechno naučily hned? Nebo dokonce ve dvanácti letech? Ne. Tvá matka i já jsme již dost staré na to, abychom věděli, co dělat. Ale dám ti radu, nikdy nebudeš vědět nic stoprocentně nebo dokonce všechno. Chce to čas, Melian." Ukončila svůj výklad Argorien.
,,A co Xena?" Zeptala se nečekaně Melian..
,,Xena?" Zeptala se překvapeně Argorien. ,,Xena je... jako kniha, která má stovky kapitol, jež jsou většině lidí neznámé. Nikdo ji nikdy nepřečetl celou. Nikdo ji ani celou nikdy nesepsal. Xena je... Xena. Je to někdo, kdo se dokázal naučit všechno za chvíli. Ale musíš vzít v úvahu, že Xena je o něcolik tisíc let starší než - li ty."
Melian se dívala na Argorien. ,,Ale před chvílí si říkala, že se nikdo nemůže naučit všechno hned a potřebuje čas. Tak proč Xena ano?"
Argorien si povzdechla. ,,Jestli na tohle budeš chtít znát odpověď, budeš se jí muset zeptat sama. V tom ti bohužel nepomůžu."
Ozvalo se klepání.
,,Vstupte." Zvolala Argorien a do dveří vklouzl Murtagh.
,,Ehm... Nerad vás ruším, ale korunovace začne už za hodinu, protože členové vlády jsou nervózní a nesví. Chtějí co nejdříve kotunovat novou královnu."
Melian se na něj podívala.
,,Proč?"
Murtagh pokrčil rameny. ,,Nevím." Připustil.
,,Dobrá," vložila se do hovoru Argorien, ,,vzkaž jim, že princezna Melian bude za chvíli připravena. A cestou sem pošli pro služebné."
Murtagh kývl hlavou a odešel.
Melian si povzdechla. ,,Nechce se mi..."
,,Co?" Usmála se Argorien.
,,Oblékat se." Usmála se Melian.
,,Služebné ti za chvíli pomohou. A navíc ti poradí s výběrem vhodných šatů, s čímž ti já už nepomohu."
Melian se zasmála a odešla do vedlejší místnosti, kde se připravovala a upravovala.
Do místnosti vešly služebné a zrovna se míjely s Argorien, která pokoj zrovna opouštěla.