Drači doupě II - Pomsta

Smrtelná muka

,,Tak co ode mne chceš?!" zaskuhrala Korra, jejíž krk byl vyschlí jako poušť Hadarak.

Vysela přikována do železných okovů přibitých na skále a zoufale se je snažila otevřít.

Nohy měla též přikované a odřené od ran a popálenin, které se na ní množily jako mouchy na masu.

Vysela zde již dost dlouho a pořád za ní nikdo nepřišel.

Napadla ji velmi zoufalá myšlenka, jak by se mohla zbavit okovů...
Začala škubat okovy a s každým škubnutím její zápěstí zkrvavělo. Chvíli pozorovala, jak ji krev stéká po hrudi dolů a kape na zem. Pozvedla hlavu a krev ji zkápla mezi oči.

Připravila se na osudný okamžik a přidušeně zasténala. Zatahala za paži a vykřikla, když její ruka proklouzla kovovým poutem, které jí strhlo kůži a maso. Kůži měla nahrnutou k nehtům jako rukavici a z rudého svalu vykukovala bílá kost. Zatímco sbírala síly, aby udělala totéž i s druhou rukou, dveře napravo od ní se otevřely a do místnosti se vkradl někdo, koho znala. Cadale.
,,Cadale!" vyslovila jeho jméno s velkou radostí a úlevou, která ji zaplavila.

,,Proboha, co sis to udělala?" spráskl ruce Cadale, když přispěchal ke Koře.
Korra mu chtěla vše vysvětlit, ale najednou si něco uvědomila. Cadale sice byl citlivka, ale takhle by se nikdy nechoval.

,,Co ode mě chceš?! Kdo jsi?!" pronesla Korra a začalo se pomalu stmívat.

Cadalova tvář se změnila do Morgarathiného posměšného úsměvu.
,,Hahaha... Ach, tak mladá a tak slabá. Je ti líto, že tvůj milý nepřišel?" optala se.

Korra zaskřípala zubama a čekala, co řekne dál.
,,Asi by mělo, protože ten tvůj Cadale, na tebe zapomněl... Jak smutné, že?" usmála se a nasadila výraz soucitu a prstem ukázala na temnou, chladnou zeď. Objevil se obraz Cadala jak sedí u vody a přichází k němu nějaká elfka.

Koře se do očí draly slzy.
,,Ne... Ne... Tohle je lež! Tohle by Cadale nikdy neudělal! Jdi si radši malovat ksicht a mě nech napokoji!" obořila se na ní.
,,Oh, chápu. Vím, že to bolí a to je na tom to krásné." pronesla jedovatě Morgaratha.
Koře se zkřivil obličej bolestí.

,,Xena... Xena mě pomstí! A jakmile tě najde, na místě ti vyřízne srdce!"
Morgaratha se začala smát ještě víc.

,,Oh, Xena? Ta? Má svých problémů už tak dost! A navíc. Podle mých zpráv se uzavřela a s nikým nemluví. Nejí, nespí, nepije, a jen cítí bolest a úzkost, která svírá její žaludek jako had svou kořist. Bolest, kterou po celá milénia necítila. Ne. Ne, má milá. Xena je ten poslední člověk, který by ti pomohl..."
Korru zachvátil hněv.

Ne že tady zůstane navždy, ale také ji nikdo nepomůže.

Sklopila hlavu a dívala se na louži krve pod ní.