Drači doupě II - Pomsta

Cadalova mise

Když jsem řekl Xeně, že půjdu najít Korru, tak se netvářila zrovna moc nadšeně. Já osobně jsem na tom podobně. Moje úplně první výprava, bez Xeny, bez Svengala...
Xena zadržela vojsko, abych mohl bezpečně projít přes hranice mezi Boidurem a Icebendem.

Cadale byl stále na hranicích Boidurského lesa, ale pomalu se blížil k hraničnímu přechodu.
Vylezl do kopce před pohraniční budkou a před ním se rozevřel neblahý pohled.
Před ním, za hranicemi, už byla jenom ledová poušť, ve která zuřila zuřivá vánice a bouřka, jež dokázala zabíjet neviné lidi.
Cadale se dopotácel až k pohraniční budce. Už teď byl zmrzlý na kost.
Zaťukal na okno a nikdo nebo nic se neozývalo.
Až najednou se v zamrzlém a mrazem vymalovaném skle ukázala hlava, která se posléze otočila a spěchala ke dveřím.
Cadale už chodil jako tučňák a tak, tučňáčí chůzí, došel až ke dveřím, které se rychle otevřely a osoba za nimi vtáhla Cadala za dveře.
,,Brr..." oklepal se Cadale.
,,Hochu, co tě to jen napadlo?"
Zeptal se starostlivý starší Boiduran. Ale nevypadal jako ostatní. Tenhle byl drobnější a ne tak svaly nabouchaný, jako ostatní. Měl sněhově bílé vlasy a husté obočí s plnovousem téže barvy.

Člověk by si ho spletl s dědou... Připustil Cadale.
Cadalův děd byl totiž Bůh. Konkrétně Bůh hor a ledovců. Vypadal na chlup stejně, ale něco tu nehrálo.

Co by tady dělal děda Cownyn?

,,Já vím, nad čím přemýšlíš." Ozval se muž a přerušil tak Cadalův tok myšlenek.
,,Ano? A nad čím?"
,,Nad tím, že by ses měl stydět, žes nepoznal vlastního děda!" Zasmál se muž.
Cadale se zarazil.
,,Na syna Boha Dûrkliho si teda pěkně zpomalený." Usmál se znovu.
,,No," zamyslel se Cadale. ,,když se to tak vezme, tak nejsem zas až tak pomalý!" Opáčil.
Cownyn se znovu zasmál. Jeho smích byl velmi chraplavý a zněl jako když na horách padá silná a velká lavina, která se žene dolů jako o závod a ničí všem, co ji neuhne z cesty.
Cadale po otci ani po dědovi nic neměl. Ani podobu, ani vlastnosti... Vůbec nic!
Ale proč?
A proč mě můj otec dal Xeně do péče? Cadala napadalo spoustu otázek, na které by mohl zjistit odpověď. Cadale se podíval na Cownyho.
,,Cowny," oslovil ho a Bůh vzhlédl a pozvedl obočí a vybídl ho, aby pokračoval.
,,No, tak mě napadlo..." odmlčel se, ,,Proč mě otec s matkou dali do péče boiduranům?"
Cownyn se zarazil a úsměv ho během chvíle opustil.
,,No," pokrčil rameny a podíval se z okna, ,,tvůj otec, Dûrklich, se domníval, že tvá matka, která byla ghladu, což znamená smrtelná, by se o tebe nedokázala postarat a dát ti takovou péči a výcvik, jaký potřebuje pravý Bůh. Ona by tě vychovala jako normálního, milovaného syna." Řekl, podíval se na Cadala a když viděl jeho výraz dořekl: ,,Chtěl pro tebe jenom to nejlepší..." řekl a položil mu ruku na rameno.
Cadale sklopil hlavu a posmutněl.
,,Měl bys jít."
,,Nevim jak se tam mám dostat... Ta zima, ledovce..."
Cownyn mu položil ruku na rameno a prst na čelo. Začal odříkávat nějaké zaklínadlo. A Cadlovi se v hlavě vyprázdnilo. Náhle tma a černota...

Přede mnou najednou vyrostl obrovský ledovec okolo kterého zuřivě chumelilo a hlasitě třískaly blesky. Bylo temno, až moc temno, takže ledovec doslova zářil v bouřce a fungoval skoro jako maják, který svolával lodě za bouří do přístavů. Přibližoval jsem se blíž a blíž až jsem se ocitl před malými železnými mřížemi, které chránily onu pevnost. Mysl jako by mne opustila a oddělila se od těla. Blížil jsem se zrychleně dovnitř. Proplétal se spletitými chodbami ledovce a překonával pasti.
A konečně se přede mnou objevil otvor, který vedl do jisté místnosti, ze které se vanula nevábná vůně. Došel až za okraj ledu a náhle vize zmizela...

,,A co dál?! Co je za tou zatáčkou?"
,,Tak daleko už moje moc nesahá, hochu. Věř mi, že kdybych mohl více ti pomoci, udělal bych to, ale bohužel... S tím ti nepomůže žádný boidurský Bůh."
Cadale pokýval hlavou.
,,Dobře, tak snad tam trefím. Ale mohl bys... no..." ukazoval na svůj obličej a oblečení.
,,No, doufám, že to, co zmůžu ti aspoň trochu pomůže." Řekl a mávl rukou.
Cadale se ušklíbl. ,,Vůbec nic necítím. Žádná změna, pocit, nic.."
,,Taky že nic teď neucítíš, ale až venku." Usmál se a kývl na dveře.
,,Moc děkuji, a pozdravuj otce." Mávl rukou na pozdrav a Cownyn zmizel.
,,Jo, tak ahoj." Odtušil Cadale a vzal do rukou pár polínek, nastrkal je do krbu a párkrát vykřesal jiskru, ze které brzy vzplál rudý oheň, který postupně rozehřál celou chatku.
Cadale si lehl na postel a brzy usnul do hlubokého spánku.