The Blogger

3. část

Harry's POV

Ráno mě budík vzbudil v 9 hodin. Hned jak zazvonil, měl jsem špatnou náladu. Kdo si proboha dává budíka v sobotu? Možná, že 9 hodin není tak úplně brzo, ale když jste zvyklí spát o víkendu do jedné a potom snídat oběd, přijde vám 9 hodin sakra brzo.

Vypnul jsem ho a ještě na chvilku jsem se uložil do peřin, abych se aspoň trošku probral. Skrz žaluzie na okně do mého pokoje prosvítalo sluneční světlo, což znamenalo, že dneska pravděpodobně bude nádherný den. Normálně bych z toho měl radost, když jsem ale pomyslel na to, že mě dneska čeká můj první fotbalový trénink, svíral se mi nervozitou žaludek. Trénink byl od jedenácti a nebýt Anne a jejího ztřeštěného nápadu, mohl jsem teď klidně spát a potom si prostě užívat víkend. I když jsem věděl, že to myslela dobře, stejně jsem na ní byl v tuhle chvíli trochu naštvaný.

Nebyl jsem si ani jistý, proč se na trénink tak netěším. Bude tam hodně nových lidí a já jsem nebyl zrovna ten typ člověka, který by setkávání s cizími lidmi nějak miloval. Na sporty jsem byl možná až extrémně nešikovný, takže mi bylo jasné, že se před všemi ztrapním, jakmile poprvé kopnu do míče. Měl jsem strach, že zrovna při tréninku na mě přijde záchvat paniky a já nebudu moct normálně fungovat. A nejvíce nervózní jsem byl z trenéra Louise. Sice jsem ho v životě neviděl, ale slyšel jsem o něm dost na to, abych si ho dokázal představit.

Když jsem se trochu probral, vzpomněl jsem si na to, že jsem si včera založil blog. Můj blog! Natáhl jsem se ke stolu a zapnul jsem notebook. Možná stihnu napsat nový příspěvek ještě před tréninkem. Třeba potom budu méně nervózní.

Přihlásil jsem se na svůj blog a potěšeně jsem zíral na svůj včerejší článek: Byl u něj jeden komentář! Někdo si četl můj blog!

Komentář psala nějaká dívka jménem Cindy. Její komentář byl dost stručný, psala v podstatě jen to, že také trpí panickými záchvaty a že ví, jaké to je, přesto mi ale její komentář udělal radost. I když samozřejmě vím, že nejsem jediný na světě, kdo trpí panickými záchvaty, tohle byl pro mě jaksi hmatatelný důkaz, který to potvrzoval a to mi dalo trochu klidu do duše.

Rozhodl jsem se, že napíšu rychlý článek o tom, že se chystám na svůj fotbalový trénink a proč jsem z toho tak nervózní. Třeba se z toho zase vypíšu a budu se cítit lépe.

A opravdu to tak bylo. Když jsem dopsal, cítil jsem se o trochu klidnější.

Bohužel jsem psaním ztratil půlhodinu času, takže jsem rychle vstal, osprchoval jsem se a šel jsem do kuchyně, abych si vzal něco k snídani. Anne už byla pryč. V rychlosti jsem si usmažil vajíčka, i když jsem neměl zrovna největší chuť k jídlu. Kdybych nic nesnědl, cítil bych se ještě hůř.

Potom jsem si z pokoje vzal svojí tašku s věcmi na fotbal a vrhnul jsem rychlý pohled do zrcadla. Moje vlasy dlouhé vlasy mi splývaly někam k ramenům. Napadlo mě, že mi možná při fotbale budou překážet a tak jsem si je rychle sepnul gumičkou do neuspořádaného culíku.

Cesta autobusem ke škole netrvala dlouho. Cestou na fotbal mě napadlo, že to je směšné, protože do školy teď budu muset chodit i o víkendu, i když kvůli fotbalu, ne kvůli učení. Ale škola jako škola. S hlubokým nádechem jsem otevřel dveře do šatny.

Uvnitř bylo několik kluků, přibližně v mém věku a všichni na mě zírali. Napadlo mě, že bych asi měl něco říct.

„A-ahoj," Vykoktal jsem. „Jsem Harry." Pomyslel jsem si, jak hloupě musím znít.

Ve tváři se jim objevilo pochopení. Zjevně byli informováni, že k nim přijde někdo nový. Jako první ke mně vykročil blonďák se zářivě modrýma očima. Měl skvěle vypracovanou postavu. Ale proč nad tím přemýšlím? Rychle jsem se mu kouknul do obličeje. Podával mi ruku.

„Jsem Niall, vítej mezi námi." Řekl a usmíval se na mě. Všimnul jsem si, že má silný irský přízvuk.

Pak se mi představili i ostatní. Všichni vypadali opravdu sympaticky. Napadlo mě, že už jenom kvůli tomu se mi možná fotbal bude líbit.

Niall, jak jsem si rychle všiml, byl ze všech nejhlasitější a nejupovídanější. Ukázal mi mojí skříňku a dal se se mnou do řeči.

„Co to, že jsi se rozhodl chodit na fotbal?" Zeptal se.

„Chtěl jsem to zkusit." Odpověděl jsem neurčitě. Připadalo mi divné říct, že mě sem přihlásila máma. „Slyšel jsem hodně o vašem trenérovi. Je fakt tak krutý, jak všichni říkají?"

Niall se zasmál. „No, rozhodně tě nenechá flákat se, to je pravda. Řekne ti, že když chceš chodit na fotbal, musíš makat. Ego mu taky nechybí. Ale je fakt, že fotbal umí hrát opravdu skvěle. Možná si to svoje ego zaslouží."

Když jsem se převlékl, vyšel jsem spolu s ostatníma na hřiště, abychom počkali na našeho trenéra. Jak řekl Niall, Louis na ně nikdy nečeká. To oni čekají na něj a on si přijde, až on bude chtít. Začínal mi připadat jako nějaký namyšlený frajírek a to jsem ještě ani neměl tu čest ho poznat.

Potom jsem ho uviděl v dálce, jak k nám kráčí. Byl docela malý, určitě o dost menší než já, přesto se ale nesl jako páv. Všiml jsem si také jeho postavy. Měl dokonalou postavu. Vypracovaná ramena a perfektní zadek, jinak se to říct nedalo. Došel až k nám a já si mohl prohlédnout jeho obličej. Měl hnědé vlasy, podobné barvy jako já, které mu stejně jako mně padaly do obličeje, ale ne zas tolik. Měl výrazné lícní kosti a skvěle tvarované rty. Nechápal jsem, proč si takhle prohlížím nějakého chlapa, nemohl jsem ale od něj odtrhnout pohled.
Zadíval se mi do očí a já jsem od nich nedokázal odtrhnout pohled. Ten jeho byl lehce nadřazený, mě ale zaujala barva jeho očí. Takhle modré oči jsem ještě neviděl.

Rozhlédl se po nás všech a já si uvědomil, že mi strašně tluče srdce. Nemělo to ale nic společného s panickým záchvatem. Takovýhle pocit jsem ještě nezažil. Jako by mi chtělo utéct z těla...za Louisem? Zatřásl jsem jsem hlavou. Co to se mnou ten kluk dělá?

Rozhlédl se po nás a pak jeho pohled spočinul znova na mě.

„Ty nový...pojď jsem!" Řekl. A tak jsem vstal a roztřeseně jsem k němu vykročil.

Jsem moc ráda, že má už teď tenhle příběh pozitivní ohlasy! :) Strašně mě baví ho psát a vaše hvězdičky a milé  komentáře mě motivují k dalšímu psaní. Tenhle příběh mám dokonale promyšlený, takže slibuju, že to bude bomba. Ještě chvilku a nastane plno zvratů, takže doufám, že se vám to bude líbit :) Děkuju všem moc za úžasnou podporu <3

Kde mě najít :

facebook: https://www.facebook.com/kristyna.liznerova.7

youtube: https://www.youtube.com/channel/UCQHGIGRFpEEe_imoEauHLBA

instagram: https://www.instagram.com/kris_liznerova

twitter: https://www.twitter.com/tyynal14