The Blogger

21. část

Harry's POV

Když jsem přišel domů, přemýšlel jsem, jestli se mám Anne na svojí biologickou rodinu zeptat teď, nebo jestli to mám nechat na jindy. Nebo jestli se tomu radši nemám úplně vyhnout.

Ale co, napadlo mě. Je to moje věc. Je to moje minulost a moje rodina. Jestli má někdo právo o svých biologických rodičích něco vědět, tak jsem to já.

Svým způsobem jsem ale cítil, že to není zrovna nejlepší téma na běžnou konverzaci. S Anne jsem se nikdy o své rodině nebavil, jednoduše jsem neměl tu potřebu, protože u Anne jsem se měl skvěle. Možná je ale čas začít pátrat. A popravdě, potom, co mi to Jane poradila, pocítil jsem i jistou zvědavost. Jaký byl asi můj život předtím? Jaký byl můj život krátce potom, co jsem se narodil?

Počkal jsem, až si Anne udělá čaj a sedne si na gauč k televizi. Byl to její večerní rituál a dělala to pokaždé, když večer nebyla v práci. Tvrdila, že jí čaj uklidňuje a má díky němu lepší spánek. Já jsem jí spíš podezříval, že chce shlédnout nejnovější díly svých oblíbených seriálů.

Chvilku jsem počkal a potom jsem si sednul vedle ní.

„Mami? Mohl bych s tebou mluvit?" Zeptal jsem se. Cítil jsem se trošku nervózně. Je to jen Anne, uklidňoval jsem se v duchu. Nemáš před sebou Louise. Vzpomínka na Louise jako kdyby mi dodala sílu. On je vždycky takový sebevědomý a za každé situace si věří. Usmyslel jsem si, že takový budu taky.

Anne se na mě usmála. „Samozřejmě. O čem?"

Zhluboka jsem se nadechl. „O své...o své biologické rodině."

Anne se zatvářila překvapeně. Bylo vidět, že se snaží tvářit klidně, ale viděl jsem na ní, že je nervózní. Znal jsem jí moc dobře na to, aby přede mnou mohla skrýt své pocity.

„Co přesně bys chtěl vědět?" Zeptala se.

„Nevím, prostě...něco víc, než vím teď."

Anne položila čaj na stůl a ztlumila televizi.

„Víš Harry, věděla jsem, že jednou přijde den, kdy za mnou přijdeš s touhle otázkou. A samozřejmě ti řeknu pravdu a tentokrát úplnou."

Zarazil jsem se. „Úplnou?"

Anne přikývla. „Víš, jak jsem ti řekla, že tvoje máma zemřela při autonehodě a tvůj táta se o tebe nezvládal sám starat, takže tě odložil do dětského domova?"

Přikývnul jsem. Pořád jsem nechápal, kam tím míří.

Anne se zhluboka nadechla. „Není to úplně pravda."

„Cože?"

„Teda je, aspoň poloviční. Myslela jsem si to také, protože tohle mi řekli, když jsem si tě adoptovala. O rok později jsem ale...zjistila víc."

Neptal jsem se jí, jak to zjistila. Chtěl jsem, aby mluvila dál.

„Zjistila jsem to, ale nechtěla jsem ti to už říkat. Jednou jsem ti řekla to, co jsem považovala za pravdu a nechtěla jsem to měnit. Byl jsi malý a nechtěla jsem ti motat hlavu. Harry, při autonehodě nezemřela jen tvá máma. Zemřeli oba tvoji rodiče."

Koukal jsem na Anne a nezmohl jsem se na slovo. Takže táta se mě chladnokrevně nezbavil? Zároveň jsem cítil nepatrné bodnutí v srdci. Znamená to, že už nikdy nebudu mít možnost potkat ani jednoho ze svých rodičů.

„Jak...jak k tomu došlo?"¨

Anne se na mě smutně koukala. „To se mi nepodařilo zjistit, zlatíčko."