The Blogger

24. část

Harry's POV

Při zvuku otevíraných dveří jsem se od Louise rychle odtrhnul a zahleděl jsem se na nevítaného návštěvníka. Byl to Niall. Zíral na nás s pusou dokořán a ani se nějak nesnažil skrýt své překvapení. No, možná bych reagoval stejně, kdybych byl v jeho kůži.

Nevěděl jsem co říct. Za to Louis to věděl moc dobře.

„No, uvidíme se Harry." Řekl a věnoval mi ještě jednu rychlou pusu. Zjevně si říkal, že když o našem vztahu už někdo ví, nemá cenu nic skrývat. Já jsem uvažoval jinak. Mohli jsme to přece nějak zahrát do autu..jakože jsem třeba zakopnul tak blbě, že jsem spadnul na Louise a vypadalo to, že se líbáme...nebo tak něco.

Potom Louis zamířil ke dveřím. „Ahoj Nialle." Rozloučil se a odešel. Nechal mě tu o samotě s Niallem a je na mě, abych to nějak vysvětlil. Zrádce Tomlinson.

„Noo?"Niall prošel kolem mě a posadil se na lavičku. Koukal na mě pobaveným pohledem, ale ten výraz překvapení se z jeho obličeje ještě neztratil.

„No." Odpověděl jsem neurčitě. Přemýšlel jsem, jak mu to všechno vysvětlit. Ale je to Niall. Jestli mohu někomu věřit, tak jemu.

Niall tázavě zvednul jedno obočí a zjevně čekal na uspokojivější odpověď.

„No." Začal jsem znovu. „Možná bys měl vědět, že jsem...gay."

Niall se rukou plesknul do čela, jako kdyby se mu zrovna rozsvítilo. Napadlo mě, že to je zvláštní reakce, vzhledem k situaci, ve které se nacházíme.

„Já jsem si říkal, že jsi tenkrát na tom večírku nesbalil žádnou holku." Vysvětlil. „Teda, ne že by jsi se žádné nelíbil." Dodal, jako kdyby si myslel, že mě to urazilo. „Asi šest holek se mě ptalo, jak se jmenuje ten můj kudrnatý kamarád."

Zasmál jsem se. „Mohl jsi jim moje jméno klidně říct."

Niall se na mě podíval jako na blázna. „Řekl jsem jim ho." Aha.

„Jo, chtěly za tebou jít, ale ty jsi se pak někam ztratil." Radši mu nebudu říkat, že mě ve skutečnosti Louis odtáhnul opilého k sobě domů.

Niall se na mě najednou přísně zadíval. „Ale kvůli tomu tu teď nejsme. To že jsi gay chápu, ale co to, že Louis? Nepřipadá mi jako člověk, co si jednoduše pustí někoho k tělu."

Pokrčil jsem rameny. „Já ani nevím, jak k tomu došlo. Bylo to tak nějak oboustranné."

„Takže zkoušel to on na tebe, nebo ty na něj?"

Zasmál jsem se. „Nialle! Já nevím, prostě...tak nějak oba najednou. Možná ale spíše on, já jsem o něm spíše tak nějak jen snil, nemyslel jsem si, že by to mohlo být oboustranné."

Nialle na mě zíral skoro s úctou. „Páni. Louis si pustil někoho k tělu, to je snad zázrak. Vracel jsem se jenom pro tričko, co jsem tu zapomněl a co nezjistím. A jaký je?"

Zrudnul jsem. „Nialle..."

„Ale notak, láska je normální věc."

„Líbá skvěle, pokud to musíš vědět."

Niall mě poplácal po zádech. „Gratuluju ti kamaráde. Jsem rád, že jsi šťastnej."

Musel jsem ho obejmout. „Jsem rád, že to vidíš takhle."

Když jsem ho pustil, Niall se trochu zamračil. „Ale mohl jsi mi o tom říct dříve. Nikomu bych to neřekl."

Povzdechnul jsem si. „Já vím, ale...ještě se s tím sám tak nějak vyrovnávám. Je to pro mě taky novinka. Pořád nevěřím, že jsme fakt spolu. Jako když si něco dlouho přeješ a ono se to potom úplně nečekaně splní, víš? Jseš vlastně první, kdo o nás dvou ví."