The Blogger

12. část

Harry's POV

Chtěl jsem se odpoledne trochu odreagovat a nejlépe nemyslet na Louise, a tak jsem zavolal Niallovi a domluvil jsem se s ním, že spolu odpoledne zajdeme do města a Niall mi pomůže vybrat nějaké nové věci na fotbal. Původně jsem plánoval, že si domů jenom hodím věci ze školy a rovnou pojedu, ale doma jsem narazil na Anne. Tak nějak jsem se jí poslední dobou vyhýbal, protože jsem jí nerad něco tajil a to, co jsem tajil teď pro mě byla docela velká věc. Pořád jsem ještě nenašel žádnou vhodnou chvilku proto, abych jí to řekl a tak jsem dál předstíral, že je všechno normální, a že se nic neděje.

Naštěstí se mě ptala akorát na to, jak mi jde fotbal. Zalhal jsem, že skvěle a potom jsem se vymluvil na to, že mám sraz s Niallem. Anne vypadala, že je ráda, že jsem se na fotbale s někým spřátelil, a tak mě nechala bez dalších otázek jít..

Trošku jsem se opozdil, Niall už na mě čekal. Když mě uviděl, zeširoka se usmál a zamířil ke mně.

„Připraven?" Zeptal se. Přikývnul jsem a oplatil jsem mu úsměv.

Niall je jeden z těch lidí, s kterými se prostě nemůžete cítit špatně. Září z něj optimismus a pořád má o čem mluvit. Není ale ten typ člověka, z kterého by vás bolela hlava. To co mi vyprávěl, byly možná úplné blbosti, ale přinutilo mě to se upřímně smát a zapomenout na Louise. A to bylo přesně to, co jsem si od setkání s Niallem sliboval.

Bohužel, Niall se o mě chtěl taky něco dozvědět. Když přišla řeč na lásku, rozpovídal se o jeho přítelkyni. Jmenuje se Sarah, seznámili se ve škole a podle Niallových slov je fakt skvělá. Když jsem viděl úsměv, jaký měl na tváři když o ní mluvil, přemýšlel jsem nad tím, jestli takový mám taky, když přijde řeč na Louise.

„A co ty, máš někoho?" Zeptal se mě. „Vypadáš jako ten typ kluka, pro kterýho by holky zabíjely." Už zase je to tady. Nechápu, proč si to o mě všichni myslí. Byl jsem si jistý, že na mě opravdu není nic speciálního.

„Popravdě, nikoho nemám." Odpověděl jsem opatrně a v duchu jsem si představil, jak by se asi Niall tvářil, kdybych se mu svěřil s mými pocity ohledně našeho trenéra fotbalu. Nejspíš by si zašel do nejbližší prodejny domácích potřeb a praštil by mě pánvičkou po hlavě.

Niall se zatvářil překvapeně. „To se mi nechce věřit. No tak, nemusíš být skromný."

Zasmál jsem se. „Přísahám. Je to složité."

Niall znalecky přikývnul. „To chápu. Láska je složitá věc." Kdyby věděl, jak složité je to u mě, asi by se divil.

Konečně jsme došli k obchodu se sportovními potřebami.

„Co jsi si to vlastně chtěl koupit?"

„Ani nevím. Prostě něco, abych mezi ostatní zapadal aspoň oblečením, když ne svými fotbalovými schopnostmi." Zažertoval se. Niall se krátce zasmál, ale pak zvážněl. „Náhodou, myslím, že ti to nejde tak špatně. Zlepšuješ se dost rychle. Když jsem začínal hrát fotbal já, trvalo mi rok, než jsem se do toho dostal. Chce to trochu praxi." Potěšeně jsem se na něj usmál.

Niall došel k nejbližšímu regálu s botama na fotbal a začal se mezi nimi přehrabovat. Nevěděl jsem, jestli to k něčemu je, když neví moje číslo nohy, ale nechal jsem ho při tom.

„Nechápu, proč je na tebe Louis tak protivný. Nikdy není zrovna příjemný, jinak by to nebyl on, ale chci říct..." Niall přestal s přehrabováním a zamyšleně se na mě podíval. „...opravdu nevím, co mu na tobě tak vadí. Možná by se měl někdy před tréninkem dobře vyspat." Zasmál jsem se jeho vtipu, ale nechtěl jsem myslet na Louise. Bohužel, Niallovi se to téma zjevně zalíbilo.

„Jednou jsem na zápase v jednom okamžiku nekopnul správně do míče a on mě potom nechal dělat dvě stě sklapovaček. Dvě stě! Ještě teď mě bolí břišáky, když si na to vzpomenu." Živě jsem si Louise dokázal představit, jak Nialla nechává dělat dvě stě sklapovaček. To mu je podobný.

Niall konečně zjevně našel co hledal. Vytáhnul pár černo-bílých kopaček a podával mi je. Líbily se mi a kupodivu byly i v mé velikosti.

„Myslím, že tyhle by ti seděly." Řekl.

Niall mi potom pomohl vybrat i zbytek věcí, které jsem potřeboval. Docela jsem se divil, že to se mnou vydržel. Strašně mě baví nakupovat oblečení, ale vždycky mi strašně dlouho trvá, než si všechno vyberu. Možná jenom nechtěl dávat najevo, že ho nudím, každopádně se pořád tvářil nadšeně a nepřestával mluvit. Měl jsem Nialla rád. Ne jako Louise, ale jako skvělého kamaráda.

Niall si potom ještě zašel do trafiky, aby si koupil nějaký časopis o sportu, o kterém tvrdil, že je naprosto úžasný. Tvářil jsem se nadšeně, ale ve skutečnosti bych si něco takového nekoupil. Stačilo, že fotbal hraju, nemusel jsem o něm ještě číst.

Venku Niall dostal hlad a tak jsme ještě zašli do nejbližšího stánku s hot-dogama. Bohužel tam byla docela velká fronta, a tak nám nějaký čas zabralo, než jsme se dostali na řadu. Niall mezitím nadšeně listoval v jeho nově zakoupeném časopise.

Rozhodl jsem se přes mobil podívat na blog, jestli přibyly nějaké nové komentáře. Ke svému překvapení jsem zjistil, že u mého nového příspěvku je hned osm komentářů. Osm! Sledovanost blogu přesáhla pět lidí. Neměl jsem tušení, co lidi tolik bavilo na tom, číst si o mém životě, ale udělalo mi to opravdovou radost.

„Koukej!" Niall mi strčil časopis pod nos a já jsem leknutím málem upustil mobil. Zahleděl jsem se na článek, který mi Niall ukazoval a ke svému zděšení i překvapení jsem zjistil, že hledím do tváře pana trenéra Tomlinsona osobně.

„Co to je?" Zeptal jsem se překvapeně.

„Píšou o něm v článku o nejnadějnějších neobjevených fotbalistech Anglie."

Proti mé vůli to na mě udělalo dojem. „Páni. Netušil jsem, že je až tak dobrý."

Niall přikývnul. „Nabídli mu i místo v náhradníka v reprezentaci, ale odmítl to. Prý mu vyhovuje, dělat trenéra na střední škole." To jsem nechápal. Proč by nevzal takovou příležitost? Zahleděl jsem se na Louisovu fotku. Koukal na mě typickým arogantním pohledem a usmíval se pokřiveným úsměvem.

„Musím mu to ukázat na příštím tréninku." Rozhodnul se Niall a schoval časopis do tašky, protože už na něj přišla řada. Zatímco si objednával, přemýšlel jsem o Louisovi. Možná má přece jenom důvod, proč být namyšlený.

Došli jsme k zastávce, z které jel Niall autobusem domů.

„Děkuju, že jsi se mnou šel. Můžeš mi dělat módního poradce." Zažertoval jsem.

Niall se zasmál. „Vždycky k vaším službám pane Stylesi. Jsem rád, že jsem šel."

Sledovat Niallovy pocity bylo o tolik jednoduché, než sledovat to, co si zrovna myslí Louis. Niall je prostě ideální nejlepší kamarád.

„Hele, napadlo mě...jeden můj kámoš má v pátek večírek. Řekl, že máme pozvat co nejvíc lidí můžeme. Řekl jsem pár lidí ze školy a Sarah a můžeš jít taky, kdybys chtěl." Niall se tvářil nadšeně a vyčkávavě čekal na mojí odpověď. „Bude to bomba." Dodal.

Moc nemusím večírky. Nevěděl jsem, co na to řekne Anne. Ale možná je večírek a pořádné odreagování přesně to, co potřebuju.

„Dobře, užijeme si to!"

Když Niall odjel, začínal jsem se i těšit.

Možná byl čas začít žít život normálního teenagera, i když nejsem normální teenager.

Znovu se omlouvám, že díly nepřidávám pravidelně, ale jak jsem psala, jsem na dovolené a tak přidávám, jen když je někde wifina :D

Nicméně píšu jak divá, takže až se vrátím, tak čekejte nával nových dílů :) A nebojte, už brzy to mezi Harrym a Louisem bude pořádně žhavé 3:) Víc prozrazovat nebudu, nicméně znovu moc děkuju za vaší podporu! <3