The Blogger

13. část

Harry's POV

Když jsem přišel domů, přemýšlel jsem nad tím, jak říct Anne, že se v pátek chystám jít na párty. Nikdy jsem se takových věcí nezúčastňoval, protože mě to prostě nějak moc nelákalo a hlavně jsem neměl s kým na nějakou párty jít, takže jsem nevěděl, jak na to bude reagovat a co mi na to řekne. Ještě jsem se navíc pořád nerozhodl, jak jí povím o tom, jaký opravdu jsem. Pořád jsem to tak nějak odkládal na správnou chvíli, i když jsem v podstatě nevěděl, co může být správná chvíle.

Anne naštěstí byla doma a chystala večeři, což se moc často nestávalo. Až když jsem cítil vůni pečeného kuřete jsem si uvědomil, jaký mám hlad. Na rozdíl od Nialla jsem si totiž hotdog nekoupil.

Posadil jsem se ke stolu a Anne mi mezitím jídlo naservírovala na talíř. Potom nandala i sobě a posadila se naproti mně. Na chvilku mě napadlo, že možná tohle je přece jenom ta správná chvíle, jak jí říct to, k čemu se chystám už tak dlouho, ale pak jsem tu myšlenku zahnal s tím, že by mě potom třeba nepustila na večírek, což jsem opravdu nechtěl.

„Tak co, jaký jsi měl den?" Zeptala se mě mezi jídlem.

„Super." Odpověděl jsem. „Niall je opravdu super." Tohle byla nejspíš ta správná chvíle. „Víš, ptal se mě, jestli bych s ním nechtěl jít na večírek." Čekal jsem, jak bude Anne reagovat.

„Na jaký večírek?" Zeptala se a zatvářila se ustaraně.

„Nic velkého." Vysvětloval jsem rychle, i když jsem vlastně nevěděl, jak velký večírek to bude. „Niallův slaví narozeniny, pozval Nialla a řekl mu, že si může vzít kamarády. Niall si bere svojí svojí přítelkyni Sarah a pozval i mě." Vyčkávavě jsem se na Anne zahleděl. Chvilku vypadala, že nad tím usilovně přemýšlí.

„Dobře, tak běž, nakonec ti už je osmnáct. Ale prosím, průběžně mi volej, nebo aspoň piš."

Byl jsem nadšený. „Děkuju!" Vstal jsem a políbil jsem jí na tvář. Anne se na mě usmála. „Víš, že jsem spolehlivý." Nechtěl jsem, aby si dělala starosti.

Později, když jsem byl ve svém pokoji a chystal jsem se jí spát ve mně pořád ještě přetrvávalo nadšení z toho, že půjdu na večírek a pořádně si to užiju. To nadšení bylo tak velké, že jsem se to rozhodl napsat na blog. Když jsem článek dopsal, něco mě napadlo. Anne jsem to ještě neřekl, ale není už ten správný čas napsat o své orientaci na blog? Koneckonců, moji čtenáři mě ještě za nic, co jsem napsal neodsoudili. Chvilku jsem nad tím ještě uvažoval a nakonec jsem o tom všem napsal dlouhý článek. Pěkně dopodrobna. Tlačítko „zveřejnit" jsem stiskl třesoucími se prsty. Tohle bylo něco hodně osobního, možná ještě víc, než záchvaty paniky. Myslel jsem ale na to, že ty lidé mě stejně neznají, takže jim to může být jedno.

V den večírku jsem stál před skříní a přemýšlel jsem nad tím, co si vzít na sebe. Škola už konečně skončila a přede mnou byly letní prázdniny, což byla další věc, která přidávala mé už tak skvělé náladě. Když jsem ale sledoval obsah mé skříně, moje dobrá nálada se pomalu, ale jistě ztrácela. Co se proboha nosí na večírky? Jseš jak holka, Harolde, pomyslel jsem si. To ale nic neměnilo na tom, že jsem pořád nevěděl, co si vzít. Nakonec jsem ze skříně vytáhnul klasicky černé úzké džíny a k tomu barevnou košili. Tenhle styl jsem naprosto já a nemělo smysl se dál přetvařovat.

S Niallem a Sarah jsem měl sraz v osm hodin. Niall nás oba představil. Sarah se na mě usmála a podala mi ruku. Byla to milá brunetka a přišlo mi, že se k sobě s Niallem skvěle hodí. Navíc byla stejně upovídaná jako on, takže jsem moc nemusel přemýšlet nad tím, co říkat. Nic nesnáším víc, než trapné ticho.