The Blogger

9. část

Harry's POV

Bez toho, abych to dával moc najevo, jsem byl nadšený z toho, že měl Louis pozval k sobě domů. Vím, že to je jenom kvůli nějaké hloupé přihlášce, přesto mě ale zajímalo, jak to u něj vypadá a byl jsem rád, že s ním budu moc strávit trochu více času než jen ten, který máme vymezený na fotbalovém tréninku.

Přesto všechno jsem byl ale z Louise zmatený. Nechápal jsem jeho chování. Jako by mi chtěl ublížit, vyprovokovat mě. Pořád mě urážel a měl na mě hloupé řeči. Vím, že fotbal není zrovna moje nejlepší partie, ale říkal jsem si, že by si svoje poznámky mohl nechat pro sebe, nebo mi je aspoň říkat tak nějak jemněji. Když jsem se ale na něj při tréninku kouknul v okamžiku, kdy to nečekal, zahlédl jsem v jeho tváři lehký úsměv, možná i hrdost. I já sám jsem musel uznat, že se ve fotbale zlepšuji a dokonce mě i začíná docela bavit. Je jasné, že se ještě nemohu srovnávat s ostatníma klukama z týmu, přesto jsem byl na sebe pyšný. Doma jsem se před tréninkem díval na nějaká videa na Youtube, týkající se fotbalu. Obvykle v nich namakaní týpci předváděli základní techniky a jak je zvládnout. Sice se nic z toho nedalo rovnat tréninku s Louisem, ale doufal jsem, že něco aspoň okoukám a využiju to potom v praxi. Také jsem se snažil na tréninku moc nepřepínat své síly, abych zase neomdlel. Naštěstí se tak nestalo a já jsem měl z tréninku docela dobrý pocit.

Přesto se mi nervozitou svíral žaludek. Představa toho, že teď strávím chvilku s Louisem o o samotě ve mně vyvolávala radost i pocit, jaký jsem míval před testem z matematiky. Když jsem pomyslel na to, jak se mě Louis při protahování dotknul, udělala se mi na těle znovu husí kůže, stejně jako předtím. Doufal jsem, že si toho Louis nevšimnul, protože to by byl pořádný trapas. Nedokázal jsem si svoje pocity nad ním vysvětlit. Je možné, že mě opravdu přitahuje kluk? Je pravda, že se mi nikdy žádná holka nelíbila, ale kluk taky ne. Je možné, že jsem gay? A jak by to ovlivnilo mojí budoucnost?

Louis mi řekl, že se mám jít převléct a ať pak počkám u jeho auta. V šatně už nikdo nebyl, všichni kluci už byli pryč, protože mě Louis zdržel. Nejdříve jsem se šel podívat do zrcadla, abych zjistil, jak vypadám. Vlasy mi zplihle splývaly kolem hlavy a v obličeji jsem byl červený. Skvělé. Přemýšlel jsem, jestli se mám ještě osprchovat, ale nechtěl jsem, aby na mě Louis musel čekat. Konec konců, slyšel jsem toho o něm dost, abych věděl, že se vždycky čeká na něj. Nakonec jsem na sebe stříknul asi polovinu deodorantu, abych aspoň voněl a stáhl jsem si vlasy do drdolu, aby nevypadaly tak blbě. To už bylo lepší. Potom jsem se šel převléknout.

Natáhnul jsem si na sebe džíny a sundal jsem si tričko. Stál jsem tam jen tak v kalhotech a začal jsem si srovnávat věci do tašky. Nesnáším nepořádek a tak jsem všechno nejdříve pečlivě složil. Najednou jsem za sebou uslyšel zakašlání. Louis se opíral o dveře a pozoroval mě. Jak dlouho už mě sleduje? Najednou mi moje skládání připadalo strašně hloupé, takže jsem všechno jenom rychle hodil do tašky a otočil jsem se na Louise.

Louis pohledem sjel můj nahý hrudník a ani se nijak nesnažil udělat to nenápadně. Cítil jsem, jak mi zase naskakuje husí kůže.

Zatím jsem Louise neviděl v jiném oblečení než v tom, jaké nosil na fotbal. Měl na sobě černé úzké džíny a černé tričko, pod kterým se mu jasně rýsovaly všechny jeho svaly. Možná ho měl i z toho důvodu. Uvědomil jsem si, že mám na sobě také černé úzké džíny a zrovna jsem se chystal vzít si černé tričko, i když mě se pod nim moc žádné svaly nerýsují. Budu muset začít posilovat.

„Co ti tak trvá?" Zeptal se a konečně se mi zadíval do obličeje. No jo, pan Protivný.

„Myslel jsem, že vám to bude trvat déle." Řekl jsem mu upřímně a pak mi došlo, že jsem asi měl držet jazyk za zuby.