8. díl

798 60 9
                                    

Já si nepozorovaně došla do kuchyně pro flašku rumu a stihla jsem jen dva loky. "Dej mi taky, nebo se z nich už zblázním." řekl J-Hope. Nechápavě jsem mu jí dala a po chvíli okolo proběhl Suga jen v trenkách. "Pane Bože." práskla jsem se dlaní do čela a J-Hope mi podal flašku. "Plně tě chápu." řekla jsem a párkrát se napila. "Hele, mě říkáte, abych přestal chlastat, a vy si to syslíte pro sebe ve dvou, jo?" zabil nás Rap Mon pohledem a potom se rozhodl pít s námi. Kluci tam v klidu obíhali stůl kvůli Sugovi a my si sedli na zem, kde na nás nikdo neviděl a chlastali jsme dál. "Hele, my tu běháme jako idioti a vy si tu chlastáte?" založil si Tae ruce v bok. Rap Mon ukázal na J-Hopea a ten zase na mě. Já se jen nevinně zaculila.  

--------------------------------------------

"Že já to řeknu JungKookovi a Renovi?" založil si Tae ruce na hrudi. 

"Ne, prosím, prosím." klekla jsem si na kolena a objala ho kolem pasu. 

"Na to by se dalo zvyknout..." uculil se. "...ale fajn, nebudu taková svině." řekl a já se postavila. 

"To bych ti radila...ale jinak díky." pousmála jsem se a šla do obýváku. 

"Co si mu řekla?" nalepil se vedle mě Suga. "

Nic." snažila jsem se lhát, ale moc mi to nešlo. 

"Dám ti flašku čehokoliv co budeš chtít." řekl. 

"Lákavý, ale ne." stála jsem si za svým. 

"Zlechtám tě."  řekl. 

"Klidně." pokrčila jsem rameny. 

"Fajn." usmál se. 

Povalil mě na zem a obkročmo si na mě sedl a začal mě lechtat. Já se smála jako debil a ten malej parchant mě nechtěl pustit. Potom za mnou přišli kluci s mým mobilem v ruce. 

"SungJae, zvoní ti mobil." řekl Jimin. 

No nepovídej. Pomyslela jsem si. 

"A uráčí se mi pán říct, kdo volá?" zeptala jsem se a Suga naštěstí přestal. 

"Umm...Ren." řekl. 

Hned jsem se vyškrábala na nohy běžela k Jiminovi. Ostatní kluci taky, aby to zase slyšeli. 

"Ahoj, Renie." řekla jsem s úsměvem. 

"Ahoj, zlatíčko." řekl. 

"Už to máte dodělaný?" zeptala jsem se zvědavě. 

"Jo, ale nepotřebovali mě tu nutně." uchechtl se. 

"Máš zítra čas?" zeptal se a kluci znovu naznačovali, abych řekla ne. 

"Jo, mám ho hodně." zlomyslně jsem se na kluky ušklíbla. 

"Dobře. Kluci tě chtějí mermomocí zase vidět, takže s nimi budeme muset být asi celý den. Nevadí?" zeptal se nejistě. 

"Ne, hlavně když budu s tebou." řekla jsem. 

"Nemůžu se dočkat. Chybíš mi hrozně moc." řekl smutně a kluci nahodili ty svoje ksichyty. 

"Ty mi taky chybíš." řekla jsem. 

"Promiň, ale už budu muset jít. Máme zase tu soutěž. Miluju tě." řekl ještě smutněji. 

"Já tebe taky." lehce jsem se pousmála a kluci se nepřestali ksichtit. 

"Tak ahoj." řekl smutně. 

"Ahoj." řekla jsem a ukončila hovor. 

"No fůůůůj." řekli všichni a na to každej dostal pohlavek. 

Bad love ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat