13. díl

811 54 3
                                    

"Ahoj." řekli všichni a JungKook se ke mě rozběhl. "SungJaeee." vyjekl Kookie a skočil na mě. "Co se děje?" zeptala jsem se ho šokovaně. "Miluju tě." pošeptal mi JungKook do ucha a schoval si običej do mojí hrudi a popotahoval. "No..já tebe taky, ale...nejsi náhodou nemocnej?" sáhla jsem mu na čelo. "Ne, jen si mi hrozně chyběla." šeptl a bylo poznat, že brečí.

------------------------------------

"Zlatíčko,  co se stalo?" zeptala jsem se ho starostlivě a hladila jsem ho po vlasech. 

"T-to je jedno." řekl a přitiskl se ke mě ještě víc. 

"Ale mě to jedno není. Co se stalo?" setřela jsem mu slzy. 

"Někdy ti to třeba řeknu." řekl a zavřel svá očka. 

Pořád jsem ho držela v náručí a šla si s ním sednout. JungKooka začal brečet o něco víc a já se ho snažila utěšovat. 

"JungKookie, to bude dobrý. Jen přestaň plakat." hladila jsem ho po čele a po zádech. JungKook se na chvíli uklidnil, až nakonec usnul. 

"Co se mu stalo?" zeptala jsem se kluků. 

"SungJae, my ti..." začal Jin, ale J-Hope mu dal dlaň na hřbet ruky. 

Něco si šeptali a Jin kývl. 

"Um...pojď za mnou." řekl J-Hope. 

Já opatrně odložila JungKooka a s J-Hopem jsme šli do chodby. 

"SungJae, měl bych ti něco říct, ale nebudeme to rozebírat, dokud to nebude na 100%. Jen mi prosím slib, že se na nic nebudeš vyptávat." řekl zoufale. 

"Tak dobře." řekla jsem tiše. J-Hope se usmál a opřel si čelo o to mé. 

"Děkuju." pohladil mě po tváři a vrátil se za ostatními. 

J-Hope něco pošeptal Jiminovi a ten si povzdechl. 

"No...doufám, že poslechneš J-Hopa. Bude to pro tebe tak lepší." řekl Jimin. 

"Já mám hlad." postěžoval si Tae. 

"To je mi ale novinka." řekl Jin a šel do kuchyně. 

Já mu šla pomoct a udělali jsme klukům jen polívku. Všichni až na JungKooka sedli ke stolu a začali jíst. Když jsem dojedla, tak jsem šla za JungKookem. Kekla jsem si vedle něj a dívala se na ten jeho andělsky nevinný obličej. Podepřela jsem si hlavu rukou a lehce jsem ho hladila po čele a vlasech. 

"Páni...vy bez sebe vážně nevydržíte pět minut, co?" přišel za námi RapMonster. 

"To víš...přes dva roky jsem ho neviděla...teda jo viděla, ale ne naživo." dál jsem Kookieho hladila. 

"No jo, sourozenecká láska se nezapře." usmál se.

 "Jojo." uchechtla jsem se. 

"Lidi, běžte se připravit. Za hodinu tam máme být." řekl nám Suga. 

"Kookie, vstávej." pohladila jsem ho po vlasech. 

"Ještě ne, mami. Ve škole se mi nelíbí." zamumlal a přetočil se na bok. 

"Sušenko, buď tě vzbudím mile nebo tě vzbudí někdo jinej a věř mi....moc příjemný to nebude." řekla jsem vážně. 

"Jaká sušenka?" vyjekl a stál na nohách. 

"Ale dost drzá sušenka." zatahala jsem ho za tvářičku. 

"Ale taky tvoje." nafoukl tvářičky. 

Bad love ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat