Bad love ✔

53. díl

"Kangname, jdeme domů." řekla jsem. "Ale...Sung..." snažil se nějak vymluvit. 

"Můžete jít zítra ven, fajn? Já už chci jít." řekla jsem mu. "Tak jo." řekl a ještě jsem musela čekat, než se mi můj bratříček vykousne s Matrinem. "Fajn, jdeme." popadla jsem ho za ruku a táhla ho ven. "Počkej, jdeš moc rychle." řekl. "To spíš ty jdeš jak princeznička v růžových botičkách po zahradě. Dělej." řekla jsem a dál ho táhla. Ten idiot se nechal po půl cestě táhnout po zemi. Pokrčila jsem rameny a táhla ho dál. Trochu se mu na zadku prodřely džíny, ale moje vina to nebude. 

"Jsme tady." řekla jsem. "To je dobře. Už jsem si myslel, že nepřijdete." řekla mamka. "Promiň, ale Kangnamovi se tam zalíbilo." řekla jsem. "To je fajn, že si s tvými přáteli rozumí. A mimochodem...zítra jde do školy, takže...budeš muset jít s ním, abys mu vše překládala a bylo by fajn, aby se naučil česky co nejdříve." řekla mamka. 

"Neboj, začneme ještě dneska." řekla jsem. "Dobře, ale nepřežeňte to tolik." políbila mě na tvář a pak šla i s miminem do ložnice. Já dotáhla Kangnama do koupelny a tam ho položila pod sprchu. Pustila jsem na něj studený proud vody. Hned se zvedl a začal se klepat zimou. 

'Říkala jsem, že to bude horší než Star Wars...bratříčku...' pomyslela jsem si a odešla k sobě. 

Převlékla jsem se a vytáhla všechny knížky o českém jazyku. Hledala jsem něco, pro takový blbečky jako je Kangnam a...když se to zdálo marný, tak jsem to našla. Byla to abeceda. Někomu se to zdá úplně nejlehčí, ale i Korejec s tím může mít problémy.

Když se Kangnam vrátil z koupelny, měl na sobě jen ručník, který měl okolo pasu. Pak ho vyměnil za kraťasy a sedl si naproti mě. Znervózňovalo mě, že nemá tričko. 

"Co se děje?" zeptal se mě zvědavě. 

"Um...nic nic." řekla jsem a dala před něj tabulku s abecedou. "Co to je? Vypadá to jako nějaký klikyháky..." začal si tabulku prohlížet do detailu. 

"Nejsou to klikyháky..." praštila jsem ho knihou po hlavě. 

"Au...za co?" pohladil si právě postižené místo. 

"Za hovn...no to je jedno. Je to abeceda..." řekla jsem. 

"Za každý špatně vyslovený písmeno dostaneš touhle krásnou knížkou po hlavě." pohladila jsem tlustou knížku po obalu. 

"No mě tak krásná nepřipadá.." řekl a hned s ní dostal po hlavě. 

"Au...vždyť jsem nic neřekl..." znovu od knihy dostal po hlavě. 

"Tohle je nezákonné..." znovu jsem ho praštila. 

"Už abych byl ve škole..." povzdychl si a tentokrát jí schytal od mojí ruky. 

"Přestaň mlet pí...oviny." řekla jsem a dala mu před nos tabulku. 

"Budeš opakovat po mě." řekla jsem. 

Jo, já bych učitelka být nemohla. Možná tak na vysoký. Ale na základce určitě ne. Nesnáším malý fagany jako je Kangnam. A Kookie není vyjímkou. Když nám bylo deset, pořád jsme třískali s tím druhým o zeď. A to doslova. Když řekl něco, co se mi nelíbilo, chytila jsem ho a hlavou jsem ho bouchla o zeď....ale smutný bylo, že mi to vrátil dvojnásobně. 

"Řekl jsem to dobře?" zeptal se mě Kangnam. 

"Jo...a teď mi řekni, co umíš česky." řekla jsem. 

Kangnam řekl jen ahoj, ano, ne, děkuji, omlouvám se, není za co, miluji tě a prosím. 

"No jo...jsi úplný génius." řekla jsem.