Bad love ✔

57. díl

Zachránil mě Ren. Chtěla jsem začít řvát, ale on mě pořád nechtěl pustit. Pustil mě až když ti debilové šli pryč.

"Rene?! Co tu sakra děláš?" vyjekla jsem.

"No...jediné dík by stačilo a jinak...jel jsem za tebou." řekl.

"A to jako proč?" zeptala jsem se ho nechápavě.

"Sung, mám ti toho dost vysvětlovat. Ale tady být nechci..." řekl.

Povzdychla jsem si a šli jsme k nám domů. Stejně už bylo kolem osmé večer. Když jsme došli před barák, tak jsem se snažila nějak nenápadně proklounout i s Renem, ale nevyšlo mi to.

"Kde jsi byla?" zeptal se mě přísně Kangnam.

"Nestarej se!" oplatila jsem mu jeho tón.

S Renem jsme vyšli do pokoje a Kangnam šel za námi.

"Co zase je?" zeptala jsem se ho.

"Víš...tohle je i můj pokoj...jen tak pro info..." řekl a vzal si notebook a sluchátka.

"Jinak...tohle je můj nevlastní bratr Kangnam." řekla jsem Renovi.

"Moc v lásce se nemáte co?" zeptal se mě.

"Pořád víc, než s tebou." řekla jsem mu.

"Sungie... to mě pořád tak nenávidíš?" zeptal se zoufale.

"A co si jako čekal? Že tě budu úplně nejvíc zbožňovat? Na to zapomeň." řekla jsem naštvaně

"Prosím...nech mě to vysvětlit..." podíval se mi hluboko do očí.

"Máš na to pět minut!" zabíjela jsem ho pohledem.

"No...já...jen...teď ti nechci dál ubližovat a ani nebudu..." řekl.

"Víš...před pár dny jsme s JRem začali chodit a...už tě nemiluju." usmál se na mě.

"Tak fajn...jsem ráda." usmála jsem se na něj.

"Byl bych rád, kdybychom byli přátelé. Pokud ovšem souhlasíš..." řekl.

"Um...jo, souhlasím." řekla jsem.

"Tak...to je asi vše, co jsem ti potřeboval říct a omluvit se ti. Takže...už půjdu. Ahoj." rozloučili jsme se a Ren odešel.

Kangnam se na mě nechápavě díval.

"Co?" zeptala jsem se ho.

"Nic...ale zítra už se mnou jít do školy nemusíš. Naučil jsem se základy." řekl.

"Fajn...aspoň můžu dýl spát." usmála jsem se a šla jsem do koupelny.

Osprchovala jsem se a převlékla se do trička a šortek na spaní.

"Jako...vypni to a jde se spát." řekla jsem mu.

Kangnam mě kupodivu poslechl a lehl si.

"Jo a ještě jedna věc...opovaž se mě dotknout třeba jen klackem. Nechci od tebe chytit AIDS." řekla jsem mu.

"Neboj...o tebe bych si neopřel ani kolo." řekl.

Dala jsem mu do ruky polštář a peřinu s budíkem a dotáhla ho na gauč.

"Tady se ti bude spát dobře." zlomyslně jsem se na něj ušklíbla a šla jsem si lehnout zpět do mé postýlky.

Zachumlala jsem se do peřiny a spokojeně zavřela oči. Zdálo se mi o Zelovi a měli jsme spolu dvě děti. Bylo zajímavé vidět Zela, jak se stará o děti. Spíš...oni hlídali jeho. Ale co nepřišlo? Zase v té nejlepší části jsem se probudila. Bylo něco kolem osmé a u mě na stole ležel nějaký dopis. Otevřela jsem obálku a vytáhla z ní přeložený papír. Z toho papíru vypadla fotka mě a JungKooka. Sebrala jsem ji a rozevřela papír.