Bad love ✔

52. díl

SungJae's POV:

"Chováš se jak tříletý parchant." řekl mi Kangnam. "Ale nebuď vtipný. Já jsem tu ta starší." připomněla jsem mu. "Nehraj si na starostlivou sestřičku." prskl na mě. "Ty si nehraj na rozmazlenýho fagana, kterýmu jsou tři roky." řekla jsem mu nasupeně. "Lidi...tak se zase uklidníme..." řekla česky Moona. "To řekni jemu. Já nic nedělám." řekla jsem jí. "Já ti rozuměl." řekl Kangnam. "Nikdo se tě na nic neptal ty skřete malej." prskla jsem na něj. "SungJae...uklidni se. A Kangnam by mohl taky." řekla Moona. "Já jsem klidná..." řekla jsem, ale uvnitř jsem měla chuť doběhnout do nejbližšího obchodu a koupit si pánev, abych ho s ní mohla jebnout po hlavě. "Víte co, raději jdeme." řekla a Kangnamovi začal zvonit mobil. "Ano?...ahoj...no, já nevím. Ještě to tady neznám...snad jo...dobře...nějak to udělám....já tebe taky...pa." na tváři mu zůstal zasněný výraz. "Ale...takže....co má naše princátko za plány?" dala jsem mu ruku na rameno. "Mohl bych prosím jít do jednoho klubu? Martin říkal, že by mě vyzvedl." udělal na mě psí očka.

"No problemo....ale půjdu s tebou." řekla jsem mu. "Ale...chceme jít do...gay baru." řekl tiše. "No tím líp. Mám tam gaykamaráda...ale neboj se, budu tě jen hlídat z dálky, aby ste spolu nešli na záchod." řekla jsem mu. "Ale...to je trapný."  řekl zoufale. "Buď rád, že se o tebe takhle starám. Byl by jsi radši, kdyby si šel sám a někdo tě znásilnil?" zeptala jsem se ho. "No...ne." řekl. "Tak vidíš..." řekla jsem. "A v kolik jste domluvení?" zeptala jsem se ho. "V pět." řekl. "No...tak to abychom pomalu šli." řekla jsem. Bylo něco kolem půl čtvrté. "Fajn..." řekl Kangnam. "Půjdeš s námi?" zeptala jsem se Moony. "Jo." s úsměvem kývla. "Tak jdeme." řekla jsem a všichni tři jsme šli pomalu zpět domů.  S Moonou jsme se rozloučili před barákem a s Kangnamem jsme šli dovnitř. "Ahoj zlatíčka. Jak jste si to užili?" zeptala se nás zvědavě mamka. "Ale jo...šlo to." řekla jsem. "Takže...rozumíte si?" zeptala se. "Svým způsobem ano." řekl Kangnam a mamka nás oba objala. "Mami, půjdeme s...kamarádkou v pět ven." řekla jsem opatrně. "SungJae....co jsme si o tom řekly?" podívala se na mě přísně. "No ale...chtěli jsme jít s Kangnamem. Aby se trochu s někým seznámil a tak..." řekla jsem. "No dobře...ale dávejte na sebe pozor." řekla. "Mami...nemusíš se bát." usmála jsem se na ni. "Tak fajn." pohladila mě po vlasech. "Sungie, zítra jsem tě objednala ke kadeřníkovi. Tvá barva je...jak to říct...hrozná." řekla. "Cože? Nene..." bránila jsem své vlasy. "Sungie...obě víme, že potřebuješ změnu." mrkla na mě a já šla s Kangnamem do pokoje. "Koukej se zkulturnit." řekla jsem mu a podávala mu oblečení. Po chvíli mi začal zvonit mobil. Byl to Jimin. Napsala jsem mu, jestli bychom se nemohli vidět přes kameru a po chvíli dohadování jsme se spojili. "Ahoj Sungie." zaradoval se. "Ahoj Jimínku." zasmála jsem se. "Rád tě vidím. Jak se máš? Co děláš?" zeptal se zvědavě. "Ale jo...jde to. Co ty?" ztala jsem se ho zvědavě. "Já jsem v pohodě, ale..." ušklíbl se. "Kookie?" zeptala jsem se ho. "Jo." kývl hlavou. "A...mohli byste mi ho sem někdo dotáhnout prosím?" zeptala jsem se ho. "No...zkusím to." řekl a houkl na Rap Mona. Po chvíli byly slyšet hlasy. "Někdo s tebou chce mluvit." řekl mu Jmin. Jakmile to JungKook uslyšel, chtěl rychle vypadnout z pokoje, ale v tom mu zabránil RapMomster. I když se mu vyvlíkl, stejně ho po chvíli chytil. Jungkook strašně ječel a řval jak holka. Po chvíli ho sem dotáhl RM s Víčkem. JungKook se jen otočil zády ke mě. "Kookie?" oslovila jsem ho smutně. Jungkook nic. "Zlato...no tak." zkusila jsem to znovu, ale taky nic. "Kookie, prosím...netrap mě..." povzdychla jsem si. "Cože?" pípl. "Zlato...mám tě htozně ráda. Prosím..." povzdychla jsem si. "Tak moc, že jsi odešla niž bys mi něco řekla nebo se rozloučila?" otočil se ke mě. "JungKookie....vždyť jsem ti to tam napsala. Moc mě to mrzí. Opustit tě byla ta nejtěžší věc v mém životě." řekla jsem. "Kéž by to byla pravda..." povzdychl si. "Kookie...neudělala bych to, nebýt J-hopeova dementního chování. Promiň mi to..." řekla jsem smutně. "Kluci..." podíval se na ně Kook a oni odešli. "Bráško...vždyť víš, že tě miluju víc, než kohokoliv jinýho." řekla jsem. "Já...vím, ale...tak dobře, odpouštím ti." řekl smutně. "Kookie...podívej se na mě." řekla jsem mu a on tak udělal. "Usmívej se, prosím. Potřebuju vidět tvůj úsměv...." řekla jsem. Kookie trochu zrudl v obličeji a usmál se jako největší sluníčko. "Aww, Kookie...tohle mi nesmíš dělat. Nejradši bych tě teď umačkala." Kookie se tiše zasmál. "Takže dobrý?" zeptala jsem se ho. "Jo, jen....hrozně mi tu chybíš. Vánoce bez tebe nejsou žádné Vánoce..." řekl a zase byl o něco smutnější. "Kookie, tohle ne. Usmívej se...aspoň pro mě. A navíc...vždyť tam máš Leadera, Víčka, naší princeznu...." řekla jsem. "No jo, ale...s Taem už to taky není to co bývalo. Ty polibky před měsícem...byly plné něhy, lásky a vášně, ale...dnes mi ty jeho polibky přijdou jako...obyčejné." řekl. "Uvidíš, že to bude brzy dobré." povzbudivě jsem se na něj podívala.

"Snad ano. Promiň, ale už musím končit." omluvně se na mě podíval. "Tak dobře. Miluju tě." poslala jsem mu vzdušnou pusu. "Já tebe taky. Annyeong." s úsměvem mi zamával a pak se ztatil. "SungJae...prý tu bude o půl." řekl Kangnam. "Jo fajn." kývla jsem.

"Co u tebe sakra dělá Kangnam z m.i.b?" zeptal se šokovaně Jimin a ostatní měli držky dokořan. "Z čehože?" nahodila jsem nechápavý výraz. "M.I.B je skupina. Kangnam je její součástí." řekl Jin. "O tomhle nic nevím. Ale jinak...je to můj nevlastní bratr."  řekla jsem. "To znamená, že..." zadrhl se Tae

"Že i JungKookovův." řekla jsem. "A on už to ví?" zeptal se mě Mon. "Moni Moni Moni..." povzdychla jsem si. "Přeci na něj hned nemůžu vybalit, že Kangnam je náš nevlastní bratr." řekla jsem mu. "U nás to tak fungovalo..." řekl Jimin. "Můžete ho za mě někdo fláknout?" zeptala jsem se kluků. Rap Monster stál tak šikovně, že ho ani nebylo vidět a jednu Jiminovi pleskl. "Aish! kterej dement?" otočil se na kluky. Všichni ukázali na nic netušícího Jina. Chudák kluk....

"No nic. Už musím končit." řekla jsem. "Dobře, takžeeee...veselý Vánoce, hodně pohody a štěstí." řekl Jimin. "Vám taky. A Moni...hlavně co nejméně úrazů, ok?" řekla jsem. "Neboj. Slibuju." přikývl. "Fajn, tak...annyeong." zamávali jsme si a já to ukončila. "Kangname...proč jsi mi nic neřekl o tom, že máš skupinu?" zeptala jsem se ho naštvaně. "No neptala ses." pokrčil rameny. "Fajn. Zítra si s tebou pokecám." řekla jsem a převlékla se "Vypadám dobře?" zeptal se mě Kangnam. "Samozřejmě. Myslím, že se Martinovi budeš hodně líbit." mrkla jsem na něj. Kangnam se jen lehce pousmál a pak vyšel pomalu před barák. Vzala jsem si klíče, mobil a peněženku a vyšla jsem ven. Tam jsem uviděla ty dva, jak si vyměňují sliny. "Hele, nechcete takhle náhodou jít?" zeptala jsem se jich. 

"No jo..." protočil Martin oči v sloup. Sedli jsme si do auta a Martin vyjel směrem ke klubu. Nebylo to nijak daleko. Martin zastavil před klubem a vystoupili jsme. 

"Kangname...takže, nikam nepůjdete bez dozoru a...menší otázka...jsi panic?" zeptala jsem se ho. "Cože?!" vyjekl. "Ne..." řekl. Já se pleskla dlaní do čela a šli jsme dovnitř. Z dálky na mě už mával David a já šla k baru. "Ahoj." zářivě se na mě usmál. "Ahoj." úsměv jsem mu oplatila. 

"Takže už si se vrátila? Myslel jsem, že tam budeš rok." řekl. "Jo, měla jsem tam být rok, ale....kvůli menšímu problému jsem se vrátila." řekla jsem. "A...kdo je ten druhej asiat?" zeptal se mě. "To je můj nevlastní bratr, Kangnam." řekla jsem. "No...ale....jste si tak trošku podobní." řekl. "Jo, to trochu je." pokrčila jsem rameny. "A...potkala jsi někoho slavnýho? Teda...až na JungKooka, pochopitelně." zeptal se mě zvědavě. "No...ani ne." řekla jsem. "Nepovídej...a já myslel, že jsi potkala například Rena." mrkl na mě. "Jo, toho taky, no." řekla jsem. Kangnam se chtěl někam nenápadně vypařit, ale moc se mu to nepovedlo. "Kampak?" chytila jsem ho za ruku. "SungJae...prosím. Oba jsme trošku...ehmhm." ukázal na své kalhoty. "Jedině sám." řekla jsem. "Ale...no taaaak. Prosím..." udělal na mě psí očka. "Zapomeň." řekla jsem a posadila si ho vedle sebe. "SungJae, no taaaak. Oba to chceme. To nám nemůžeš udělat." řekl Martin. "Nemůžu? Ale udělám to." pokrčila jsem rameny. "Ty jsi hroznej kazišuk..." řekl Martin a uraženě si založil ruce na hrudi. "Říká ten pravej...idiote." řekla jsem si pro sebe. 

Ayo ladies and gentleman :) 

Tentokrát pochybuju, že to vůbec bylo o něčem, ale za chvíli se to zase začne zlepšovat, slibuju :)

Jinak...votujte a komentujte, Gomawo ;)

Saranghaeyo :*