Bad love ✔

75. díl

"Miloval jsem tě, jako nikdy nic předtím...ale teď...už to tak necítím..." řekl a odešel z obýváku.

Já jen s udiveným výrazem zůstal sedět na zemi. Byl jsem z té facky dost mimo...tohle by nikdy Luhan neudělal, kdyby byl při smyslech...

"Luhane..." vzpamatoval jsem se a běžel za ním.

"No tak Luhane, počkej." ale to už mi zabouchl dveře před nosem.

"Lulu...ty víš, že to není pravda." zabouchal jsem na dveře jeho pokoje.

"Vypadni Sehune. Nechci se s tebou bavit." zakřičel a pak byl slyšet tichý pláč.

"Lu...miluji jen tebe a ty to víš." řekl jsem.

"Aspoň mi nelži když už mě podvádíš." zavrčel a plakal čím dál víc.

"Lu..." špitl jsem a po zdi se svezl dolů.

"Koukej vypadnout Sehune." řekl smutně.

Já si jen přitáhl kolena k hrudi a začal jsem plakat.

"Kluci...co se mezi vámi děje?" přišli sem Suho a Kris.

"Co se děje? Nejsem mu dost dobrej a podvádí mě s JungKookem...to se děje." otevřel dveře a...v ruce měl kufry.

"Cože?!" podívali se na mě.

"Není to pravda...JungKook mě znásilnil." vzlykl jsem.

"Sehune...tohle je i na tebe dost ubohý." řekl mii Suho a odešel.

"Suho...prosím...já si nedělám srandu...klidně mu zavolej a zeptej se ho sám." chytil jsem ho za ruku.

"Prosím tě nemel nesmysly...stejně by mi řekl, že si ho TY znásilnil. Vždyť ani neví, jak to chodí, tak mi tu nelži." řekl naštvaně Suho a šel ven.

"Krisi..." se slzami v očích jsem se na něj podíval.

"Promiň Sehune, ale...Suho má pravdu." řekl a znechuceně se na mě podíval.

"Luhane..."

"Přestaň na mě mluvit. Nebo vlastně...teď můžeš, protože už mě v životě neuvidíš." řekl a s kufry šel do chodby, kde se obouval.

"Prosím Luhane...věř mi." po tváři mi stekla slza.

"A proč bych sakra jako měl?" zaječel na mě a chtěl odejít, ale já ho jen tak nenechal.

Využil jsem své výšky a přitiskl jsem ho ke zdi, tak aby mi neutekl.

"Kurva Sehune...přestaň." křikl a snažil se mi vzepřít.

"Lu..." podíval jsem se mu do očí.

"Já s ním nešel dobrovolně. A ani bych nikdy nešel. Vždyť tě miluji už od samého začátku, tak...proč bych tě podváděl? A ke všemu s takovým dítětem jako je JungKook? Prosím....Miluji tě." řekl jsem upřímně a pořád se mu díval do očí.

"Já...ty...my...agghr, Sehune...nemysli si, že když mi řekneš pár sladkých nesmyslů, tak že z toho budu úplně vedle, jasný?" vyjekl.

"A pust mě....už tě nechci vidět." řekl a vycukl se mi.

"Já tě opravdu miloval Sehune...ale vybral sis sám." řekl a naposledy mě políbil než odešel.

Už jsem jen viděl, jak odjíždí ve svém autě.
Vrátil jsem se do obýváku, kde najednou nastalo ticho. Polovina se na mě znechuceně podívala a ta druhá odešla.

"Co se děje?" zeptal jsem se jich.

"Myslel jsem si o tobě jiné věci Sehune." šťouchl do mě Xiumin a odešel do svého pokoje.

"Xiu, ale to..."

"Přestaň se už konečně vymlouvat ty kreténe jeden." zavrčel na mě Kai.

Zrovna Kai. Můj nejlepší přitel. Bylo to, jako by mi vrazil kudlu do zad. Tak neuvěřitelně to bolelo.

"Kaii..." špitl jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.

"Ani se Kaiovi nedivím." řekl DO a odešel taky.

No jo...je s ním pečenej vařenej celej den a musí za ním i stát, že? Proč mi sakra nikdo nevěří?

"Sehí..." dal mi Baek ruku na rameno.

"Co je?" povzdychl jsem si podrážděně.

"Já...já ti věřím." řekl.

"Opravdu?" vykulil jsem oči.

"Opravdu." řekl a objal mě.

"Děkuju BaekHyunnie...mám tě rád." zašeptal jsem mu do ucha.

"Vždyť já tebe taky." po tváři mu stekla slza.

"Sehune...já nevím čemu věřit, ale...myslím si to samé co Baek...jsem si jistý, že by jsi nám....rodině...nikdy nelhal." řekl Tao.

"Tao..." do očí se mi nahrnuly slzy štěstí a skočil jsem na něj.

Omotal jsem mu nohy kolem pasu.

"Děkuji, že aspoň vy dva mi věříte." vzlykl jsem.

"Neplakej..." řekl a pohladil mě po vlasech.

"Ale...Luhan je pryč a kromě vás mi nikdo nevěří." řekl jsem a vzlykl.

"Neboj...ono je to přejde." pohladil mě ChanYeol po zádech a taky mě objal.

"Chane..." podíval jsem se na něj.

"Děkuji." chytil jsem ho za ruku.

"Není za co Maknae." políbil mě na tvář a jediní, kdo se tvářili neutrálně byli Chen a Lay.

"Kluci...co si myslíte vy?" zeptal se jich Tao.

"Já nevím...je to tvrzení proti tvrzení...myslím si, že to, co řekl Suho se k Sehunovi nehodí. Vždyť...proč by jinak Sehun  brečel, když Luhan odcházel?" zeptal se nechápavě Lay.

"Chene....co si myslíš ty?" zeptal se ho Yeol.

"Já...neříká se mi to lehce, jelikož jsme rodina, ale...myslím že Suho má pravdu." povzdychl si a odešel.

Jen jsem zůstal s otevřenou pusou čumět na jeho záda. Jak tohle mohl říct? On? Chen....nejrozumnější člen...teda až po Layovi.

"Sehunnie...hlavně klid, jo? Všechno bude zase dobrý." usmál se na mě povzbudivě Lay.

"Snad máš pravdu." řekl jsem a omotal ruce kolem BaekHyunova pasu.

Ten se usmál a políbil mě na čelo. Já pak odešel k sobě do pokoje, kde jsem si zahrál na mrtvolu. To jsem dělával vždy, když Luhan odjel a jen jsem počítal dny. Ale i kdybych je měl počítat...už vím, že se nevrátí a počítal bych nadarmo.

Jen jsem plnou vahou spadl do postele a začal si hrát na mrtvolu. Zavřel jsem oči a pokusil se usnout. Po chvíli jsem slyšel jak ke mě nekdo přišel a přikryl mě. Ale to nebylo všechno. Sedl si na postel a pohladil mě po vlasech.

"Mianhae Sehí...ale ty tak dokážaeš naštvat...mianhae." řekl ten někdo a já v šoku otevřel oči.

Annyeong ARMYs! :)

Tak...zde máte další díl psaný mou rukou...no...tak čí asi, že? XD

Mojí nálady si nevšímejte, dnes mi totálně parádně hrabe. To, že řeknu mému kamarádovi Luhane...se prostě stává no XD

Tak snad chápete a doufám, že se vám můj díl líbí :)

Votujte a komentujte, gomawo ;)

Saranghae :*