Bad love ✔

82. díl

"Cože jsi?!" vyjekl Sehun.

"Zmlátil jsem Taeho. A ještě k tomu, když máme odjíždět na tour. Co mám dělat Sehune?" vyzlykl jsem.

"Jdi za Taem a omluv se mu. Potřebuje tě víc než já." řekl.

"Hunnie....s TaeHyungem se vidím každý den. S tebou se rok neuvidím...Tae chvilku musí počkat." řekl jsem a Sehuna políbil.

"A...co se vůbec mezi vámi dělo?" zeptal jsem se zvědavě.

"Lásko...neřeš to." řekl a pohladil mě po tváři.

"Ale...já to potřebuji vědět...lásko...je to pro mě důležité." řekl jsem.

"Byla to prostě moje chyba. Kdybych Taeho ignoroval...prostě za mnou přišel s tím, že jsi jen jeho, tak ať na tebe zapomenu. Pohádali jsme se, ale...po nějakém vysvětlení to bylo dobrý. Jenže potom jsem nějak nedával bacha a slítl jsem ze schodů." ušklíbl se.

"Proboha...a já na Taeho byl opravdu hnusný. To si nezaslouží..." povzdychl jsem si.

"Sehunnie...m-musím jít. Mrzí mě to." řekl jsem a objal ho.

"To je dobré. Jen jdi." usmál se.

"Miluju tě." dravě jsem ho začal líbat a po pár minutách jsem se odtáhl.

"Tak pa." mávl jsem rukou a rychle vyšel z nemocnice.

Nasedl jsem do Monova auta a rychle jel zpět k dormu.
Jel jsem asi sto třicítkou, ale...koho to zajímá? Potřeboval jsem za Taem. Potřeboval jsem se mu omluvit.

Rychle jsem dojel před dorm, kde jsem nechal auto autem a vtrhl jsem dovnitř. No...a při mé smůle, když jsem prudce otevíral, něco 'hezky' zakřupalo.

"Au...kdo to....aish..." aha...tak jsem trefil Hobiho.

No co...jemu to neuškodí. Blbější už být nemůže a...že by se mu rozsvítilo...to asi taky ne.

"Sorry..." řekl jsem bez zájmu a rychle běžel do obýváku, kde stál Tae.

"TaeHyungie...." skočil jsem mu kolem krku.

"K-kookie..." řekl trochu v šoku.

"Hyung...je mi to líto. Moc se omlouvám. Měl jsem tě poslouchat. Neměl jsem být tak zbrklý. Odpusť mi to, prosím..." vzlykl jsem.

"Ale sušenko...já ti přeci nemám co odpustit. Bál jsi se o Sehuna...to je pochopitelný." pohladil mě po zádech.

"Ale to neznamená, že ti hned dám po hubě." řekl jsem provinile.

"No...to je taky pravda." zamumlal a pustil mě.

"Ale je to v pořádku, ano?" zvedl mi bradu a chystal se mě políbit.

Ale...neucukl jsem. Nespolupracoval jsem. Prostě jsem jen stál a nechal se dál líbat TaeHyungem, dokud se neoddálil.

"Tak...běžte si zabalit děti." zavolal na nás Mon.

My jsme vyběhli nahoru a já si hned začal balit do kufru.

Rychle jsem si jen prostě něco naházel do kufru. Kufr jsem postavil ke skříni a šel za TaeHyungem do pokoje.

"Můžu?" sedl jsem si na jeho postel.

"Ty? Vždycky." usmál se a sedl si vedle mě.

"Děje se něco?" zeptal se mě, když jsem si nenápadně povzdychl.

"Já....ne...to nic." smutně jsem se usmál.

"Kookie, nejsem blbej, povídej." omotal mi ruku kolem krku.