Bad love ✔

1. díl

Jmenuji se Jeon SungJae a je mi osmnáct let. Teď bydlím v Česku, ale vůbec se mi tu nelíbí. Přestěhovaly jsme se sem s matkou kvůli jejímu příteli a můj mladší brácha mohl zůstat v Korei jen kvůli tomu, že nedělá problémy ve škole a má tam skupinu jménem Bangtan Boys známou spíše jako BTS. 

Nedávno jsem si koupila letenky do Korei, ale můj o tom zatím neví. S mojí mámou jsme o tom mluvili, ale nechala mě jet. Konečně...byl červenec a já měla letěn do mé milované Korei. Rychle jsem vstala a běžela do koupelny. Učesala jsem si své světle růžové vlasy a vyčistila si zuby. Jelikož jsem nestíhala...jako vždy, tak jsem na make-up s prominutím srala a navíc jsem ho už měla zabalený s sebou. Rychle jsem se oblékla do černého trička s nápisem LA a do džínových šortek.

 "SungJae, dělej, nebo ti to uletí." zabouchala mi máma na dveře.

 "Vždyť už jdu." sykla jsem a s kufrem v ruce vylezla ven. 

"Fajn, a pamatuj...mluv slušně, chovej se hezky, buď na JungKooka hodná, dávej bacha, aby Rap Monster nepil..." 

Hmm, tak to to říkáš tý pravý. S Rap Monem budeme vymetat bary na každým rohu snad každej den. Pomyslela jsem si. 

"Jo, neboj. Nejsem malá." řekla jsem otráveně. 

"Dobře." setřela si slzu. 

Ještě jsem si na hlavu dala J-hopův černý klobouk a vyrazila k taxíku, který čekal před barákem. Nastoupila jsem do něj a řidič se rozjel. Uf, mám ještě hodinu. V duchu jsem si oddychla a ledovala cestu. Po chvíli jsme zastavili u letiště v Brně a taxikář mi pomohl s kufrem. Zaplatila jsem mu a vešla do budovy. Odbavila jsem si kufr a zavolala JungKookovi.

"Ano?" oh, jak mi ten hlas chyběl. "Ahoj, chtěla j.."

"SungJae, ani nevíš, jak rád tě slyším. Jak se máš a co děláš?" mluvil strašně rychle. 

"Já se mám dobře a volám ti proto, že se dneska chystám do Korei." řekla jsem. 

"Neděláš si srandu?" zeptal se šokovaně. 

"Ne, myslím to vážně. Už jsem na letišti a letadlo mi jede za půl hodiny." řekla jsem. 

"T-t..." zakoktal se a potom jsem uslyšela ránu. 

"JungKooku, jsi v pořádku?" lehce jsem se zamračila. 

"Asi...jsem dostal...infarkt." řekl. 

"Nemusíš to tak prožívat, bráško." uchechtla jsem se. 

"Ale jo, musím." řekl vážně. 

"Dobře." řekla jsem lhostejně. Promiň, už budu muset končit. Nemůžu se dočkat svýho maknae." řekla jsem tiše. 

"Já se tě taky nemůžu dočkat. Miluji tě." šeptl a já poznala, že brečí. 

"Já tebe víc." řekla jsem a ukončila jsem to. 

Jak já se zase těším na Taeho a J-hopovi kraviny, na Jinova moudra, Rap Monovy chlastačky, Jiminovi držkopády za každým druhým krokem, na Sugovo očumování mě a hlavně na Kookieho ochranu před těmi idioty. Po čtvrt hodině hlásili můj let, tak jsem šla s letenkou v ruce a doklady k letušce, kde byla fronta. Dala jsem jí letenku s mými doklady, které mi po chvíli vrátila. Šla jsem do letadla a sedla si k okénku. Po půl hodině jsme konečně vzlétli a já si pustila hudbu. Víceméně to bylo B.A.P, BToB, VIXX, EXO, AlphaBAT, Nu'est, ale hlavně BTS, kteří nedávno vydali novou písničku, kterou zbožňuji. Musím říct, že kluci jsou šikovní, když je k tomu lidi dokopou. Uběhlo teprve jen pár minut a já už dostala hlad. SungJae, co budeš dělat, až budeš u těch retardovaných kluků a oni vyžerou lednici? Pomyslela jsem si. Nad tou myšlenkou jsem se musela usmát. Po chvíli obcházely letušky cestující a já si řekla o něco k jídlu a čistou vodu. Po chvíli mi dala bagetu a čistou chlazenou vodu. Jak to tady mám těch 13 hodin vydržet? Pomyslela jsem si a chtělo se mi hodně spát. Vypnula jsem písničky a zavřela oči