Bad love ✔

55. díl

"Vím víc, než si myslíš.....SungJae." řekl Kai.

"Cože?" nechápavě jsem se na něj podívala.

"Sungie, nebudeme si lhát. Teď ti volal Suho, viď?" zeptal se mě zvědavě.

"J-já...n-nechápu to...j-jak..." koktala jsem ze sebe.

"Víš...poslali mě sem kluci...a musím uznat, že i když bylo docela těžký tě potnat, tak máš moje tričko. A nevíc... moc asijských holek tu není." řekl.

"Ach jo...přišel si mě přemlouvat, abych se vrátila do Korei?" zeptala jsem se ho zvědavě.

"No...ne jenom my... " řekl tajemně.

"Jak jako nejenom vy? " zeptala jsem se nechápavě.

"No... to se dozvíš v pravý čas..." řekl.

"Tohle se mi moc nelíbí." řekla jsem mu.

"Já vím, ale brzy pochopíš." řekl.

"Víš...i když to bude znít možná trochu šíleně, tak...Hoseok si to uvědomil. Ale moc pozdě." řekl.

"Teď najednou?" zeptala jsem se ho překvapeně.

"SungJae...pro něj to taky nebylo moc lehký. Ren ho pořád provokoval, tak se Hobi naštval a Ren skončil v nemocnici..."

"Cože?!" vyjela jsem na něj.

"Hele, na mě nekřič. Já nikomu nic neudělal." dal ruce před sebe.

"Já vím. Promiň. Jen mě štve, že se všechno tohle dozvídám až teď..." najednou Kangnam hopskal do koupelny.

"A k tomu ještě tohle...retardovaný dítě." ukázala jsem na dveře od koupelny.

"Náhodou...docela dobře zpívá." řekl.

"Kaii, co se s tebou děje. Normálně bys tohle neřekl, protože máš velký ego..." klepala jsem s ním.

"No jo, ale...já za tohle nemůžu." řekl a nevinně se na mě podíval.

"No jistě. Kim Jongin je vždy hrozný zlatíčko, viď?" zabila jsem ho pohledem a Kai jen s úsměvem pokýval hlavou.

"Chjo...víš, že to děláš ještě těžší, než je?" zeptala jsem se ho zvědavě.

"Děti, pojďte dolů. Udělala jsem vám něco dobrého." řekla mamka a my s Kaiem šli za ní.

"A co Kangnam?" zeptala se mamka.

"Ten je v koupelně. Buď neví, že se voda musí vypínat a utopil se nebo...se mu udělalo blbě a konečně chcípl." řekla jsem.

"Jae...nebuď na svého bratra zlá." řekla mamka.

"Mami, není to můj bratr. JungKook....ten možná, ale Kangnam? Z nás nikdy nebudou sourozenci." řekla jsem jí upřímně.

"Sungie...když už, tak aspoň nedělejte to co s JungKookem." řekla mamka.

"A co jste dělali?" zeptal se mě zvědavě Kai.

"Vůbec ni..."

"Já ti to povím Kaii. A ty Sung dojdi prosím pro Kangnama." řekla a já s nechutí šla.

"Kangname..." zaklepala jsem na jeho dveře.

"Co je?" zeptal se mě, ale...zněl smutně.

"Děje se něco? Zníš smutně?" zeptala jsem se ho starostlivě.

"Nic mi není." otevřel dveře a chtěl vyjít, ale já si všimla jeho zarudlých očí.

"Co se stalo?" zeptala jsem se ho.