Brave

8.Kluk ve stáji

Naštěstí jsem si pamatovala cestu do města, takže jsem díky bohu nezabloudila. Venku bylo hezky teplo a oblohu zdobily bílé mráčky a slunce. Musím se přiznat, že mi v tom plášti bylo horko, ale raději jsem si to zatím nechala na sobě.

S košíkem v ruce jsem otevřela velkou bránu do města a vešla. Bylo to úplně něco jiného, než včera v noci. Lidé tu pobíhali a všelijak na sebe křičeli.

„Ryby! Čerstvé ryby!''Křičela jedena pani z jednoho rohu ulice.

Z druhého rohu zase křičel starý pán. „Jablka! Kupte si krásně červená jablka!"

Křičeli tu jeden přes druhého. Mě ale zaujala ta ryba. Vypadala opravdu chutně. Na té by si Black určitě pochutnal.!

„Dobrej,mladá paní. Máte zájem?" Usmála se ta paní.

„Ano, vzala bych si prosím tři ryby," úsměv jsem jí opětovala.

Ukázala jsem, jaké kousky chci a poté jsem je hodila v sáčku do košíku. Prošla jsem si celé město a mezitím nakoupila jablka, sazenice a chleba. Strávila jsem tu asi tři hodiny. Už se začalo stmívat a tak jsem se otočila a šla směrem k bráně. Zpívala jsem si a poskakovala. Přitom jsem sledovala mé nohy, jak se odlepují od země. A najednou bum! Do někoho jsem narazila.

„Pozor!" Vykřikl muž oblečený v černém. Spadla jsem přímo na něj. Vše, co jsem doposud měla v košíku, bylo nyní všude rozházené kolem nás. Super..

„Moc se omlouvám, pane," sklopila jsem svůj pohled k zemi.

„Pane?" Zasmál se a stoupnul si. Nabídl mi ruku, kterou jsem přijala a pomohl mi vstát ze země.

„Děkuji," usmála jsem se na něj. Poprvé jsem se mu podívala do obličeje. Byl to nějaký kluk, žádný muž. Mé tváře nabrali červeň.

„Ty nejsi odsud," řekl a pomohl mi posbírat mé věci.

„Jsem," namítla jsem.

„Ne, to nejsi," zasmál se a sundal mi kapucu z hlavy. Dívala jsem se mu do očí a on do mých.

„Jak se jmenuješ?" Zvedl obočí.

„Nemáš moc otázek?" Zvedla jsem svůj košík ze země.

„Zajímá mě to," řekl se zájmem v hlase.

„Musím už jít," obešla jsem ho a vydala se k odchodu.

„Počkej," chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Uvidíme se ještě?" Usmál se roztomile.

„To je na tobě," mrkla jsem na něj a uvolnila svou ruku z jeho sevření.
Otočila jsem se a utíkala k bráně města. Zajímavý kluk. Přijde mi, jako bych ho znala. Hnědé, kudrnaté vlasy a zelené oči. To všechno mi někoho připomínalo, ale nejspíš se pletu.

***

„,Dobré odpoledne," otevřela jsem dveře od domu.

„Čau," usmál se na mne Daniel.

Black vyskočil z postele a běžel rychle za mnou. „Ahoj, broučku," položila jsem košík na zem a hladila ho po hlavě.