Brave

1.Je čas vyrazit ven!

Za dva dny je mi 17. Páni, to už jsem tak stará? Tady na hradě čas utíká rychle,ikdyž se to nezdá.

Ovšem má nevlastní matka má jiný názor. Elizabeth říká, že lidé venku jsou neslušní, líní a mají tolik času, že dělají nepořádek. Já tomu nevěřím. Už od mala sním o tom, abych se mohla podívat za hradby a být alespoň jeden den obyčejnou dívkou. To je mé jediné přání.

Z myšlenek mě vyrušilo otevření dveří. No samozřejmě, kdo jiný než Liam.

„Dobré ráno, Veru, nebo spíš babičko?"přiběhl vysmátý Liam k mé posteli. Grrr, ten dokáže vždy rozveselit.

„Jsi starší, než já," dělala jsem zamyšlenou.

„Takže, co tady děláš? Nemáš být už na smrtelné posteli?" Vyplázla jsem na něj jazyk.

„Dobře, vyhrálas," zvedl ruce v obraném gestu. Chystal se odejít, ale zasekl se a šel zpátky za mnou do postele. Sedl si naproti mně a vážně se mi zadíval do očí.

„Co?" Nechápavě jsem se na něj podívala. Z ničeho nic mě objal. Co to do něho vjelo?

„Ha! Máš ji!" Vykřikl a dloubnul mi prstem do žeber. Auuu! Začal rychle utíkat.

„Hej!" Vylétla jsem z postele a běžela rovnou za ním. Běželi jsme dlouhou chodbou. Na konci chodby byla prudká zatáčka, které se ale Liam snadno vyhnul. Ale pro mě to byl problém.

Měla jsem na sobě klouzavé pantofle. Chtěla jsem zatočit stejně jako předtím on, ale podjela mi noha a spadla jsem na zem. V ten okamžik, co jsem dopadla na zem, Elizabeth otevřela dveře od ložnice.

„Veronico! Co to tady zase nacvičuješ? Princezna se neválí na zemi!" Normální reakce starostlivé matky. Liam se smíchem otočil za sebe a když mě uviděl, tak ihned běžel zpátky za mnou s omluvným výrazem.

„Má chyba, vyprovokoval jsem ji," přiznal Liam a zvedl mě ze země.

„Jděte se převléknout. Bude snídaně," řekla nabroušeně Eliza. Nikdy bych neřekla, že Liam je její syn. Je vidět, že je po mém otci, stejně jako já. Kéž bych poznala moji pravou maminku. Často se mi o ni zdávají sny.

„Veronico? Slyšíš?" Zeptala se vyjeveně Eliz.

„Ano už jdu." Au asi mám naražené koleno. Liam se mi ještě jednou omluvil a zašel do svého pokoje.

****

Nechápu, proč máme tak velkou jídelnu. Stejně tady jíme jen já,Liam a Eliz. Otec je často na cestách, jelikož plní své povinnosti krále. Mrzí mě, že ho moc nevídám. Moc mi chybí a Liamovi určitě také.

„Dobrou chuť," zvolala Elizabeth.

„Dobrou.," řekla jsem falešně mile.
Čekalo se jen na Liama a ten už od pohledu měl veliký hlad. Hned, jak mu sluha položil talíř s lívanci na stůl, neváhal a ihned se do nich zakousl. Neudržela jsem to a zasmála se. Smích mě ale přešel po tom, co se na mě El vražedně podívala.

„Ehm, ehm," odkašlala si Eliz.

Liam zvedl hlavu a s plnou pusou řekl: „Dobrou." Elizabeth se zamračila, ale dál to raději neřešila.

Nechápu, kde se to v něm bere. Je takový průserář a vůbec mu to nevadí. Je sice dědicem trůnu, ale může si dovolit více, než já.

Já mám být rozumná a dodržovat zvyky. Liam má povoleno chodit ven nebo na lov. Mockrát jsem ho žádala, jestli nemohu jet s ním a jeho kamarády, ale ne, já jsem princezna. Já nemám nárok na zábavu. Už mě nebaví dusit se v hradě. Je čas vyrazit ven!

První díl je na světě!Jsem s nim docela spokojená,tak snad se bude líbit.Díly budu přidávat every day!
Koment a Vote
Love ya❤️ ℜoℕy