Brave

39.Radost a slzy

Liam vykulil oči tak, jak jsem ještě v životě neviděla.Párkrát zamrkal a pak sebou šlehnul.Doslova spadl ze židle rovnou na zem.Já říkala, že se to stane.

,,Liame!"křikla jsem.
Sehla jsem se k němu a plácala ho po tvářích.Omdlel.

,,Co se tu děje?"Ptal se rozespale Dan.

,,Ále Liam uviděl svou mrtvou sestru."zasmála jsem se.Vážně mi to teď přišlo vtipné?

,,Liam?"přisedl si vedle mě.

,,Páni nějak vyrostl."se zaujetím ho pozoroval.

,,Jo to jo."souhlasila jsem.

,,Přinesu kýbl."poplácal mě po zádech.Sedla jsem si za něj a hlavu jsem mu dala do klína.Hladila jsem mu vlasy a prohlížela si ho.

,,Tak moc jsi mi chyběl."políbila jsem ho na čelo.
V tu chvíli něco zašeptal.

,,Verunko...Myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím.Ani jsem se s tebou nestihl rozloučit."začal mrmlat.Ale oči stále neotevřel.
Dan sem naběhl a vylil na něj kýbl studené vody.Ou..
Liam vytřeštěně otevřel oči a začal nahlas dýchat.

,,Pane bože!"nadechl se zhluboka.

,,Spíš mi řikají Daniel, ale taky dobrý."zasmál se a sedl si.Já jsem se nepřestávala hrabat v jeho vlasech.

,,Kdo jste?"jeho pozornost upoutal Denny.Denny, to je hezký.

,,Dan, jak jsem řekl."

,,Pořád jsem v tom domě?"rozhlížel se kolem.

,,Jo už to tak vypadá."

,,Kde je ta dívka?Musím ji najít!"zněl odhodlaně.

,,Měl jsem sen, že to byla má sestra."zrychleně dýchal.

,,To nebyl sen."zasmála jsem se.Liam si až teď všiml, že ho někdo hladí.Chtěl zvednout zrak, ale Dan ho zastavil.

,,Počkej!"řekl mu.Podíval se mu do očí.

,,Než se tam podíváš, tak se nadechni a vydechni.Ať to s tebou znova nesekne."mrkl na něj.Liam udělal co řekl a pomalu se podíval na osobu nad ním.Viděl mě vzhůru nohama, takže se rychle posadil.
Několik sekund si mě prohlížel a pak mě hned obejmul.Asi nemůžu dýchat.

,,Sestřičko!"vykřikl radostí.

,,Nechám vás."Dan se odebral zpátky do svého pokoje.

,,Liame udusíš mě."tekly mi slzy štěstí.
Uvědomil si, že skoro nedýchám a pustil mě.

,,Nemůžu tomu uvěřit!"rozšířil se mu úsměv.

,,Ty nejsi mrtvá!Věděl jsem to."chytl mě za ruku.

,,Počkat!Co tady děláš?Jaktože jsi tady?Proč nejsi doma?"stiskl mou ruku.

,,Nech mě to vysvětlit."pohladila jsem ho.

,,Dobře."vypadal naštvaně a přitom šťastně.

Pohled třetí osoby

Veronika začala pomalu vysvětlovat svému bratrovy postupně všechno od začátku do konce.Ani nemrkal, jen se na ní soustředil.
Když mu vše řekla, tak jí napřed seřval, že mu o tom nic neřekla a jentak se vypařila.Ale hned jí odpustil a vtáhl ji do dalšího objetí.Sourozenci spolu mluvili celou noc a neustále se smáli nebo plakali, ale jen radostí samozřejmě.
Mladý Harry na tom tak dobře nebyl.
Odjel na hřebci Alexandrovi co nejdál mohl.Musel si vyprázdnit hlavu po tom všem co na něj jeho láska vychrlila.Chvílemi kopal vzteky do kamene a jindy smutněl.Tolik citů v jednom okamžiku pociťoval.
Odpustil ji už dávno, ale bál se vrátit.Co když už o něj nebude stát?Co když si něco udělá?Byl naštvaný i sám na sebe, jak hnusně na to zareagoval.Přemýšlel co by dělal kdyby věděl, že je princezna.Změnilo by se něco?Zamiloval by se do ní i tak?
Kdo ví..
Rozhodl se ještě teď za tmi za ní jet.Nemůže ji nechat celou noc ve strachu.Dorazil na statek až když se začalo rozednívat.Seskočil z koně a přišel potichu ke dveřím.
Čekal, že uslyší Ron, která nadává,pláče nebo chrápe.Smích teda rozhodně nečekal.Slyšel její smích a smích ještě někoho jiného.Kluka?

,,To snad ne?"řekl si.

Pevně chytil kliku div ji neuthl a otevřel v rychlosti dveře.To co uviděl opravdu nečekal.Ron...S Liamem?

Tak myslim, že jsem vás nechala dlouho napínat.Tyhle kapitoly mě fakt baví :D
Doufám, že vás taky.Už se to začíná dávat dohromady.Pište názory a kritizujte.
Koment & Vote
Vaše ℜoℕy ❤️