Brave

20.Harry!

Pro všechny co vždy krásně komentují a votují. <3

Paprsky mi padaly do tváře. Cítil jsem nával tepla a slyšel jsem hlasy ptáků poletujících kolem nás. Otevřel jsem oči a uviděl Ron, jak se usmívá od ucha k uchu.

„Proč ten úsměv?" Zeptal jsem se.

„Zdálo se mi o tobě." Ten její sen byl o mně!

„A co v něm bylo, že se tak culíš?" Zrudl jsem.

Opravdu já, Harry Styles jsem zrudnul. Bože trapas.

„No, něco jsem říkala a myslela jsem, že spíš, protože jsi chrápal, jak starý dřevorubec."

„Co je na tom hezkého, že jsem chrápal?" Sedl jsem si a zmatený se opřel zády o kmen stromu.

„Skoro jsem spala a najednou jsem uslyšela tvou odpověď," sedla si taky.

To nebyl sen. Ona mě tedy včera slyšela a myslí si, že to byl jen sen. Ona nemyslí ten opravdový sen, co se ji zdál, ale to, jak na mě mluvila. Mám ji říct, že se to opravdu stalo?

„Ale byl to jen sen" zesmutněla.

Chytl jsem jí za bradu a otočil si její hlavu k sobě, aby se mi koukala do očí.

„A co když to nebyl sen?" Zadíval jsem se jí do očí.

Ronnie se rozzářily oči a okamžitě přisála své rty na ty mé. Nečekal jsem, že to udělá, ale kdyby to neudělala ona, udělal bych to já. Chytl jsem ji za boky a zvedl ji. Sedla si obkročmo na mě. Nepřestávali jsme se líbat. Pak se z ničeho nic odtáhla.

„Miluju tě," řekla mi. Chtěl jsem odpovědět, ale skočila mi do řeči. „Miluju tě, Harry, ale teď musíš vstávat. Je čas najít domov."

„Co?" Nechápal jsem.

„Vstávej!" Lochtala mne Ron. Otevřel jsem oči a začal se smát, ale po chvíli mě smích přešel.

„Co se stalo?" Přestala mě lochtat.

„Já jsem spal?" Vážně jsem se jí podíval do tváře.

„Ne, byl jsi mrtvý. No jasně, že jsi spal" zasmála se.

„To všechno byl jen sen?" Tak moc jsem si přál, aby nebyl.

„Co se ti zdálo, že jsi z toho tak vedle?" Mám,nemám?

„Nic důležitýho" rychle jsem řekl.

„Jdeme," sedl jsem si na kraj větve a skočil na tu pod ní.

Ronnie

Co se mu asi zdálo? To muselo být vážný.

Říkám si, je dobře, že včera spal a neslyšel mě, nebo bych chtěla, aby to slyšel. To už je jedno..

„Počkej ty blesku!" Lezla jsem dolů za ním po stromě.

„Kudy půjdem?" Seskočila jsem z poslední větve.

„Tudy," ukázal tím směrem.

„Jsi si jistý?"

„Jo jsem si jistej," vyrazil po té cestě.

Šli jsme bahnem, listím, vysokými trávami ale pořád jsme nenarazili na žádnou řeku.

„Harry?" Šla jsem pořád za ním.

„Jo?" Šel pořád dál, aniž by se otočil.

„Co se ti zdálo? Zajímá mě to."

Dlouho nic neříkal, ale pak se zastavil a otočil se na mě.

„Nic zvláštního. Zdálo se mi, že běhám po louce a lovím muflony," usmál se, ale jeho úsměv nebyl upřímný. Už jen podle toho pohledu poznám, že lže.

„Aha, a proto jsi byl tak nešťastný, že to nebyla realita?" Dala jsem si ruce v bok.

„Nech to být," otočil se a pokračoval v cestě.

„Harry," šla jsem rychle za ním. Chytla jsem ho za ruku a zatáhla s ní, aby se na mě otočil.

„Musíš se v tom pořád šťourat?! Prostě jsem byl naivní, když jsem si myslel, že by se to mohlo stát doopravdy. I když jsem si to moc přál." Naštval se z ničeho nic.

Pustila jsem ho a šla o dva kroky dál od něj. Chytl se za hlavu a omluvně se na mě podíval.

„Promiň, Ron, já řeknu ti pravdu," přiblížil se ke mně.

Udělala jsem opět krok dozadu a šlápla na mokrý kámen. Podklouzla mi noha a já letěla k zemi. Omyl. Byli jsme zrovna na takové menší hoře, takže to byla pořádná výška.

Jakmile jsem uklouzla, Harry ke mně přiskočil a natáhl ruku, ale bylo už pozdě. Stihla jsem ucítit jen jeho konečky prstů. Pak následoval pád.

„Harry!" Křikla jsem. Letěla jsem volným pádem přímo dolů.
„Ronnie!" Slyšela jsem Harryho hlas.

Bez pádů se neobejdou.Promiňte,ale teď se to nabízelo :D.Ten obrázek mě dostal xD jsem musela.
Přežije?Ano to je jasné. :)
Kam spadne?Najde ji Harry?Zraní se?
To se dozvíte v dalším díle!
Prosiiim pěkně o názory a děkuju všem,kteří pravidelně kometují.
Koment & Vote
With much much love ℜoℕy ❤️