Brave

3.Black

Objímali jsme se nějakou tu chvíli, pak se Zayn odtáhl a my všichni s ním.

"Kdo tu chybí?" Nedalo mi to a zeptala jsem se.

"Harry. Nikdo o něm neví, kde teď je," řekl smutně Louis.

"Aha." Popravdě Harry byl moje nějvětší dětská láska, hned po Niallovy.Byl vždy takový slušný a hodný. Zajímalo by mě, jaký je teď.

"Musim říct, že jsi pěkně vyrostla a zkrásněla," prohlédl si mě od shora dolu Niall.Mé tváře nabraly rudou barvu.

"Všichni jsme se změnili," vydechl Liam.

"Jo! Málem by jsme zapomněli!" Kluci si stoupli do řady. Z ničeho nic začali zpívat. Stála jsem zmraženě, byla jsem ohromena jejich talentem. Chodili kolem mě a usmívali se od ucha k uchu. Píseň ukončil Liam.

"Happy birthday, my love, my sister," dozpíval Liam.

"To je úžasný!" Zatleskala jsem.

"A teď hlavní dárek," objevil se za mnou Zayn.

"Zavři oči," přikázal mi. Poslechla jsem ho.

"Můžeš!" Vykřikl po chvíli. Otevřela jsem oči a uviděla před sebou krásný meč.

"Páni, vždycky jsem si ho přála!" Zářili mi oči štěstím.

"Na princeznu se nesluší používat zbraně. Od toho jsou stráže a blablabla," mluvila jsem tónem, jakým mluvila matka.

"Jasně, chápu," zasmál se Zayn.

"Moc se mi líbí. Děkuji vám," postupně jsem všechny objala.

"Naučíme tě s ním, kdykoli bude čas," řekl nadšeně Louis. Přikývla jsem a zandala meč do pochvy.

"Hele, mrzí nás to, ale budeme muset už jet," řekl Niall.

"Až půjdeme na lov, může tě Liam vzít sebou," mrkl na mě Zayn.

"Kéž by, byla bych moc ráda," sklopila jsem svůj pohled k zemi.

"Tak ahoj. Určitě se brzy zase uvidíme." Kluci nám zamávali a poté odjeli na svých koních.

"Proč museli před pěti lety odjet?" Nikdy jsem se Liama na to nezeptala.

"Před pěti lety byly doby válek. My jsme to nezažili, protože jsme byli uzavření v tu dobu na hradě, pro naše bezpečí. Kluci jsou ale z města a těch se to týkalo. Kvůli válce se museli odstěhovat nebo by je nepřátelé mohli zabít. Když jsme válku vyhráli, věrní občané se vrátili zpět rozvíjet město. Někteří se vrátili hned a někteří až za delší dobu. Pro jistotu," destikuloval Liam.

"Aha, to jsem nevěděla." Za rok jsem už na kluky tolik nemyslela. Ale teď bych je už nepustila.

"Jedem?" Zeptal se mě Liam.

"Klidně jeď, já se chci ještě projet po okolí. Nikdy jsem neměla tu možnost se projet sama," vysvětlila jsem mu.

"Dobře, ale do tmy přijeď," nasedl na koně a s mávnutím odjel.

Nasedla jsem též na koně a vydala se po lesní cestě. Ptáčci zpívali a houby voněly. Byla to nádhera. Jela jsem dál, když v tom mě upoutal kňouravý zvuk. Rozhodla jsem se za ním jet.

Sesedla jsem z koně a šla za křoví, odkud byl slyšet onen zvuk. Vytáhla jsem raději meč. Uviděla jsem tam zraněnou vlčici, bílou jako sníh, která umírala. Zandala jsem meč zpátky do pochvy a smutně se na ni podívala. Vlčice mě spatřila a podívala se mi do očí, jakoby mi něco říkala. Pak naposled vydechla.

Chtěla jsem odejít, ale uslyšela jsem štěknutí. Šla jsem k vlčici a pořádně se na ni podívala. Uviděla jsem v její srsti zahrabané vlče. V mechu a hlíně nebylo vůbec vidět. Bylo černé jako noc. Nejspíš po otci.

Vzala jsem ho do náruče. Byl tak sladký.Vlče mi olízlo ruku a přitulilo se k ní. Bez matky by neměl šanci tu přežít. Vzala jsem ho do tašky a nasedla na koně.

***
"Dobrý den, princezno," řekl Sam a otevřel bránu.

Sesedla jsem z koně a rychlou chůzí šla do svého pokoje. Už chybělo jen přejít chodbu a byla jsem tam.

"Veronico? Tak co? Věřím, že už se tam nebudeš chtít víckrát podívat," řekla matka, která se objevila přede mnou na schodech.

"Ano, máš pravdu. Bylo to příšerné," lhala jsem. Štěně najednou štěklo. Sakra!

"Co to bylo?" Rozhlížela se kolem sebe Eliz.

"Co? Já nic neslyšela," dala jsem tašku za záda a strčila tam ruku. Hladila jsem mu hlavu.

"Asi už blázním. Za chvíli bude večeře. Převleč se a přijď včas dolu." Vlče mě kousalo do ruky. Byl ještě malý, takže mě jeho jehličky spíše lohtali.

"Jistě, matko," vyplivla jsem a se smíchem běžela do svého pokoje.

Zamkla jsem dveře a vyndala vlče z tašky. Hned vyběhlo a lítalo po pokoji. Jak mu budu říkat? Je černý, tak to bude Black.

"Blacku! Pojď sem," běhal ale dál. Musí si zvyknout.

"Blacku!" Otočil se a běžel za mnou.

Nesla jsem ho k posteli a tam ho na ní položila. Mezitím, co jsem se převlíkla, mi roztrhal dva polštáře.

"Dobrý den, pri....," vyšla z koupelny chůva Suzi. Zasekla se a koukala na vlče. Rychle jsem k ní přiběhla.

"Prosím, prosím, neříkej o něm nikomu," prosila jsem ji.

"Ale je to divoké zvíře. Nelze si ho ochočit," koukala na něj a poté na mě.

"Prosím," klekla jsem si před ní na kolena.

"No dobrá, ale tady ho nemůžete držet věčně. Dřív nebo později na něj někdo přijde." Měla pravdu. Sedla jsem si na postel, Black za mnou přiběhl a lehl si mi do klína.

"A co jste si přála k narozeninám?" Ptala se mě Suzi a sedla si vedle mě na postel. I ona hladila Blacka po hlavě.

"Být obyčejnou dívkou alespoň na jeden den, když nemůžu déle. Jenomže se strážemi v patách a korunou na hlavě to nemá smysl," smutně jsem se na ni podívala.

"Něco vymyslíme," řekla s nadějí v hlase Suzi. Chvíli přemýšlela.

"Mám to!" Řekla po chvíli a zatleskala.

"Už je čas jít na večeři. Dnes, až půjdete spát za vámi přijdu a promluvíme si. Když budete souhlasit, tak vám pomůžou lidé z města, které znám. Ale budeme vám muset změnit identitu," řekla Suzi a poté odešla.

Řekla jsem Blackovi, ať zůstane. Zamkla jsem za sebou dveře a vyrazila dolu na večeři.

Tak co říkáte na Blacka?Taky bych chtěla :'( :D .Jak se vám líbil dnešní díl?V příštím díle,už se nám začne měnit princezna.Pozná Harryho?Uvidí ho někdy?
Koment a Vote
Love ya❤️ ℜoℕy