Brave

7.Návštěva

,,Budíček!" Zakřičela jsem do ucha Danielovi další den ráno. Do toho začal štěkat rozdováděný Black.

„Ježíši Kriste!" Daniel málem spadl z postele.

„Až tak?" Zasmála jsem se hlasitě.

„Tohle mi nedělej," otřel si čelo rukou.

„Raní ptáče, dál doskáče. Pojďme!"
Nadšeně jsem skákala kolem jeho postele.

„Co budeme dnes dělat?"

„Uvidíš," sedl si a promnul si své oči.

„Čekám venku, pane," přiložila jsem ruku nad obočí jako stráž a vyběhla jsem ven.

„Však tě ten smích brzo přejde," křikl za mnou. To si jen myslí.Nemůžu se dočkat své první práce.
Za necelých pět minut přišel. „Takže dneska budeš dojit krávy," ušklíbl se Daniel.

„Dobře."

„Ukážu ti, jak na to," mrkl na mě a šel směrem za dům.

Za domem se objevil obří statek. Nechápu, jak se sem může vejít. Zírala jsem s otevřenou pusou dokořán.
Přišli jsme dovnitř stáje, kde byly přivázané krávy. Popadl malou židličku a položil ji vedle vemene jedné z krav. Pohladil krávu a sedl si vedle ní.

"Tohle je Maggie. Je nejstarší z těch krav tady. Za tu dobu, co ji mám, mi porodila už dvě telata a mléka má stále dost," usmíval se pyšně Daniel.
Ukázal mi, jak se to dělá. Neustále jsem přikyvovala. Bude to sranda.

„Dneska ti jen předvedu, jak se co dělá. Přemýšlel jsem a přece jen nejsi zvyklá na žádnou práci," vstal od krávy a odcházel ze stáje.

„Ne! Já klidně začnu hned teď," oddaně jsem řekla.

„Dnes ještě ne. Potřebuju po tobě něco jiného. Dnes ukázka, zítra makačka."

„Dobře," sklopila jsem pohled k zemi. Byla jsem nadšená, ale do zítra to tedy počká.
Ukázal mi jak orat, jak opravit plot a spoustu dalších věcí. Musím všechno vstřebat a pak to bude v pohodě.
K obědu udělal Daniel kachnu. Byla výborná. I Black si pochutnal.
Bum bum bum bum. Někdo bušil na dveře.

„Už jdu sakra," Daniel zahodil kus kachny do talíře a šel otevřít.

„Blacku, schovej se," ukázala jsem pod postel. Black chvíli koukal, co se děje, ale pak tedy poslechl.

„Přejete si?" Zeptal se Daniel. Měl vystrčenou ven pouze hlavu. Kdo to je?

„Je vyhlášeno pátrání. Máme povolení prohledat jakoukoli nemovitost," řekl nahlas nějaký muž.

„A kdo je hledanej?"

„Princezna," řekl tvrdě ten muž za dveřmi.
To ne! Jestli mě poznají, tak bude vše ztracené. Rychle jsem popadla paruku a nasadila si jí na hlavu. Omáčkou jsem si ušpinila obličej. Pro jistotu.

„Ach ták," zakýval hlavou Daniel.
„Prosím, ustupte,"strčil do dveří a Dan odstoupil.Byla to stráž. Daniel stál u dveří a pozoroval je. Byli to tři muži v brnění.

„To je dcera?" Jeden ze stráže ukázal na mě.Pak ke mně přišel a chytil mě za bradu. Zvedl mi ji tak, aby mi viděl do očí. Ovála mě nervozita. Byl to Sam. Neustále si mě prohlížel.

„Ano," s klidem zvolal Daniel.
Zbylí dva to tady prohledávali. Jeden z nich se podíval na postel a prohlížel ji, pak si poklekl a chtěl se podívat pod postel. Rychle jsem vykulila oči na Daniela. Pochopil a přistoupil k nim blíž.

„Nechcete s námi poobědvat? Cesta byla dlouhá, musíte mít hlad," ukázal na stůl. Ten, co se už málem podíval pod postel, si stoupl. Oddychla jsem si.

„Ne, děkujeme. Musíme hledat dál. Tady není, jdeme," rozkázal a odešel. Sam se na mě neustále podezíravě díval.

„Jdeme," křikl druhý muž a taky odešel. Sam se naposled podíval na Daniela a poté také odešel. Daniel jim zamával a zavřel dveře.

„Bože, to bylo o fous," vydechla jsem.

„Měli jsme štěstí, už tě hledají," sedl si zpátky na židli u stolu.

„Jak dlouho mě ještě budou hledat?"

„Tak měsíc, možná víc." Black vylezl zpod postele a položil svou hlavičku na mé stehno.

„Chci po tobě, abys došla do města a koupila košík jablek, cibule a co tě ještě napadne," podal mi prázdný, pletený košík.

„Dobře," usmála jsem se na něj a stoupla si.

„Vlka nech tady, poznali by tě. A s nikým se nebav!" Přikázal. Přikývla jsem a vyrazila z domu do města.

Trochu kratší kapitolka.
Ve městě někoho potká.Možná jo možná ne.Trochu napínání ;)
Pište názory prosím.
Koment & Vote
Love ya ℜoℕy ❤️