Brave

11.Polibek?

Věnováno alcaca1  za korekturu a ochotu❤️

,,Nevěděl jsem, že máš hnědé dlouhé vlasy," ucítila jsem pohlazení na své tváři. Otevřela jsem oči a uviděla Harryho, jak si hraje s mými vlasy.

„Proč ta paruka?" Podivil se.

„Ehm, no mě se moje vlasy nelíbí," nervózně jsem si sedla.

„Jsou krásný," usmál se.

„Jak je možný, že když se probudím, tak vždy sedíš na mé posteli?"

„Asi mě přitahuješ," laškovně na mě zamrkal.

„To bude tou postelí. Je pohodlná," vypláznula jsem na něj jazyk.

„Nebo," zasmál se.

„Kde je Daniel?" Očima jsem ho hledala po místnosti.

„Brzo ráno odjel do hlavního města," stoupnul si.

„Nic mi neřekl." Zamračila jsem se.

„Mám to tu na starost. Vrátí se za pár dní," skřížil ruce na prsou.

„O tom by mi něco řekl," vstala jsem také z postele.

„Pěkná košilka," prohlédl si mě od hlavy dolu. Nevím proč, ale teď mi to vůbec nevadilo stát před ním v tenké košilce.

„Já vím," naklonila jsem hlavu.

„Na pomoc jsem pozval pár kamarádů. Přijedou až večer. Doufám, že ti to nevadí," nadzvedl obočí.

„Ne, vůbec," svěsila jsem ruce.

„Dneska mám v plánu tedy to šermování a opravu plotu."

„Dobře," přikývla jsem v souhlas.

„Jenom se obleču," ukázala jsem směrem ke dveřím.

„Počkám." Znovu se zasmál.

„Fajn," oddychla jsem. Překvapeně se na mě podíval. V očích se mu objevili jiskřičky a jistý úšklebek.
Laškovně jsem se na něj usmála a pomalu si začala vyhrnovat pyžamo. Když už mi košilka dosahovala skoro ke kalhotkám, zastavila jsem se. Harry vypadal naprosto překvapeně a zároveň nadšeně. Najednou jsem u konce stehen pustila košilku, která spadla na své původní místnosti..

„To sis vážně myslel, že se před tebou svléknu?" Ironicky jsem se zasmála. Harry se zamračil a přistoupil ke mně.

„Hodně holek se přede mnou svléká naprosto dobrovolně," pošeptal mi do ucha.
„Tak to jsem asi výjimka," pošeptala jsem mu zpátky do ucha.

„Uvidíme," usmál se a odešel.

Převlékla jsem se do mého typického oblečení, vzala si do ruky namazaný chleba máslem a vyšla z domu. Harry zrovna házel našim vlkům aport.

„Bereš si Rose do města?" Zeptala jsem se ho.

„Ve městě lidem vlci nevadí. Rose všichni znají, jen stráže ji nesmí vidět. Šušká se, že i princezna našla vlka, nebo něco podobného," otočil se na mě.

„Viděl jsi někdy princeznu?" Klidně jsem se Harryho zeptala.

„Kdysi jsem ji znal, ale to je už dávno," zahodil další klacek.

„A co se ještě říká?" Vzala jsem také do ruky klacek.

„Že je krásná, milá a podobně," řekl jednoduše.