Brave

13.Boj o přežití

Mega děkuju za komenty u předešlé kapitoly!❤️Koukám,že drama má úspěch.Šílenou radost mám.
Do komentu napiš chceš-li věnovačku.

Podíval jsem se do dálky a uviděl jsem koně,jak se žene rychlostí pryč.Byla to určitě Storm,ale neměla na sobě jezdce.Ronnie!
Rychle jsem klusal tím směrem odkud běžela.
Vynořil jsem se z lesa a málem spadl dolů.
Ani nevím,že je tu takový sráz a řeka.Podíval jsem před sebe a zahlédl obří vodopád.Svit měsíce svítil rovnou na něj.Vedle vodopádu byli vidět 2 černě skrvrny.Jedna co má 4 nohy a pak..Člověk!To je Ronnie!
Běžel jsem jako o závod.Ronnie stála na pokraji skázy a medvěd byl připravený zaútočit.To ne!Seskočil jsem z koně,vytasil meč a běžel na medvěda.Ten zrovna vyskočil na Ron.Ronnie zavřela oči a skočila dolů.

,,Ne Ron!"pozdě.Medvěd se otočil na mě a vycenil zuby.Pak si stoupl na zadní a zařval.Neváhal jsem a meč mu zabodl rovnou do srdce.Medvěd naposledl zanaříkal a skácel se k zemi.
Slzy se mi hrnuly do obličeje.
Neváhal jsem,nadechl se a skočil dolů.
Vlasy mi vlály a já cítíl adrenalin,jak mi rychle stoupá.
Konečně jsem se ocitl ve vodě.Doslova úplně na dně.Ucítil jsem pod nohama kameny a neváhal a od jednoho se odstrčil.Rychle jsem plaval nahoru.
Včas jsem vynořil hlavu a zhluboka se nadechl.Voda byla překvapivě teplá.

,,Ronnie!"volal jsem.Hledal jsem ji všude možně.Na žádném břehu nikdo nikde.
Potápěl jsem se stále znova a znova.
Modlil jsem se,aby jsem její tělo nenašel na dně řeky.Byl jsem zoufalý.

,,Ronnie!Ronnie prosím!"unaveně jsem křičel ze všech sil.
Žádná odezva.
Plaval jsem tu asi 2 hodiny do úplného vyčerpání.Hledal jsem ji všude.
Slzy mi tekly po obličeji a já byl naprosto zničený.Jak fyzicky,tak psychicky.
Plaval jsem pomalu ke břehu,v tom jsem uviděl najednou v dálce bezvládné tělo,které plave po proudu.

,,Ron!"vykřikl jsem a rychle plaval za tělem.
Už jsem byl konečně u ní.Byla to ona.Plavala po zádech.
Vzal jsem ji za bok a snažil se doplout na souš,ale tady byl proud příliš silný.Snažil jsem se jí dát první pomoc.Nedýchala,byla v bezvědomí.

,,Ron to mi nedělej!"křikl jsem.Snažil jsem se jí dát dýchání u úst do úst.
Za pár sekund najednou vyprskla vodu a zakašlala.Spadl mi kámen ze srdce.Byl to ten nejkrásnější pocit,když jsem ji viděl živou.

,,Harry,"zašeptala.Usmál jsem se na ni a pevně ji chytil.Byla naprosto vyčerpaná a sotva plavala.Proudu se nedalo uniknout.
Táhl nás dál a dál.Pevně jsem ji držel.Nepustím ji.Proud nás dotáhl,až na místo,které vidím poprve.
Podél břehu byli kytky a krásné stromy.
Tady se proud zklidnil.Myslel jsem,že je konec,ale to jsem se mílil.

,,To ne."vzdychl jsem.Před námi bylo další překvápko.Další vodopád.

,,Harry,mám tě ráda..Jen chci,aby jsi to věděl než umřeme.Já vím,znám tě pár dní,ale.."prstem jsem ji umlčil.Sotva mluvila a nechci,aby se úplně vyčerpala.
Dost mě těmito slovy překvapila.Pravdou je,že to asi cítím stejně,ale nevím.

,,Taky tě mám rád."mrkl jsem na ni.Chytli jsme se za ruce a čekali na nevyhnutelné.

,,Ááá."oba jsme zakřičeli.Opět ten samí pád.Dopadli jsme do vody a pustili se.
Vodopád byl menší a hloubka taky.
Špatně jsem dopadl a silně se praštil do hlavy.Najednou se mi zatmělo před očima.Viděl jsem jen tmu...

Boj o život stále pokračuje..
Doufám,že vám nevadí,že jsem poslední 2 kapitoly udělala takový drama..Snad mě neukamenujete.
Přežije Harry?A co Ron?
Uvidíme...
Koment & Vote
Miluju vás ℜoℕy ❤️