Brave

18.Ztraceni

  Narozeninový spešiál ;) Díky,že jste stále věrní <3

Chodíme pořád sem a tam. Určitě jsme se ztratili. Harry se na mě ještě ani jednou neotočil. Pořád jen jde a jde. Asi ho ta pusa hodně naštvala.

„Stůj," zastavila jsem se. Harry se zastavil, ale neotočil.

„Tohle nikam nevede. Chodíme pořád dokola," vydechla jsem. Harry se konečně otočil a vzdechl.

„Fajn, kudy teda?" Nadzvedl tázavě obočí.

„Já nevím, Harry. Ztratili jsme se." Znervózněla jsem.

„Už se stmívá, utáboříme se." Zamračil se Harry.

„Dobře," usmála jsem se.

„Nenajdeme si nějaké bezpečnější místo?"

„Jo, asi jo." Souhlasila jsem ochotně

Vyšli jsme kopec a našli krásný velký strom se spousty tlustými větvemi.
„Dokonalý," zářivě jsem se usmála a prohlížela si detailně strom.

„Chceš spát na stromě?" Zasmál se Harry.

„Ano, ty ne?" Divila jsem se.

„Dole to není zas tak nebezpečné," začal sbírat klacky.

„Mám ti připomenout medvěda?" Zachvěl se mi hlas. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem oživovala Harryho.
Medvěd mi starost nedělal, ale ty vodopády.. Harry vypadal jako celý bez života.Nejhorší okamžik mého života. Otřásla jsem se nad tou vzpomínkou.

„Dobře, budeme spát na stromě," pohladil mě Harry po ruce.

„Nasbírej hodně klacků. Uděláme si pak oheň," mrkl na mě.
Přikývla jsem a šla hledat. Brala jsem každý klacík, co jsem uviděla. Pak jsem zahlédla dokonalé poleno na oheň. Vyčuhovalo z keře, který byl jen kousek ode mne. Položila jsem klacky, které jsem nasbírala a šla jsem pomalu ke keři. Ohnula jsem se a sáhla po polenu.
Najednou se ze křoví vyřítilo malé divoké prasátko. Nebyla to kláda, ale prase.
Strašně jsem se lekla, až jsem zakopla o vlastní nohu. Tvrdě jsem dopadla na zem.

„Sakra!" Chytla jsem se za bok. Samozřejmě jsem se bokem napíchla na klacky, které jsem sem sama položila.
Ještě pořád jsem slyšela kvíkat a pobíhat divočáka. Najednou hrozně hlasitě vykvíklo a uslyšela jsem dopad. Otočila jsem hlavu tím směrem a uviděla velký šíp zapíchnutý v zádech prasete.
Banditi, indiáni, to všechno mě v tuhle chvíli napadalo.

„Snad ses nelekla prasete?" Zasmál se Harry.
Vynořil se z houští za prasetem. V ruce držel luk a na tváři mu pohrával pobavený úsměv.

„Lekla, ale víc jsem se lekla špinavého divočáka s lukem v ruce," vyplázla jsem na něj jazyk.

Zakroutil hlavou a vzal do ruky prase. Pomalu jsem se zvedla a chytla se za bolavý bok.
Harry si toho všiml a přiběhl ke mně.

„Dobrý?" Starostlivě se podíval na místo, kde jsem držela ruku.

„Přežila jsem pád z vodopádu. Nějaká větvička mě nezabije," usmála jsem se. Je hezké, jak se o mě Harry bojí.

„Může se ti to zanítit, jestli je to hluboká rána," strachoval se o mě.

„Harry, jsem v pohodě." Zasmála jsem se.

„Fajn," dal ruce do obranného gesta stále s prasetem v ruce.

„Máš hlad?"

„Jako vlk," usmála jsem se.

„Neřikej dvakrát." Mávl na mě rukou.

Už byla celkem tma, ale Harry bez problému našel náš strom. Vyskládala jsem klacky a kolem nich srovnala kameny do kruhu. Harrymu se pomocí přírodních zdrojů podařilo založit oheň.
„Páni," sedla jsem si vedle něho na zem.

„Co?" Divil se.

„Oheň a luk," vysvětlila jsem.

„Jsem lovec. Tohle je povinnost umět." Mrkl na mě. „A teď mi podej to prase," zvedl mým směrem ruku.

„Kouzelné slovíčko?" Skřížila jsem ruce na hrudi.

„Lásko," poslal mi vzdušnou pusu. Zamračila jsem se.
Rychle se ke mně nahnul a dal mi pusu na tvář. Překvapěně jsem ho pozorovala.

„No co? I kouzelné gesto se počítá ne?," drze se na mě usmál. Nechala jsem to být a podala mu čuníka.
Harry ho rozřezal a napíchl na klacek. Dali jsme ho nad oheň a čekali, až se pořádně opeče.
„Je mi zima," zanaříkal z ničeho nic Harry.
„Tak jdi blíž k ohni," jednoduše jsem mu odpověděla.
„Nemůžu jít blíž k tobě?" Andělsky se usmál. To je celý Harry.  

Ach ty moje konce :D
Doufám,že jste se na novou kapitolu těšili.
Pište prosím názory.Dnes jest den,kdy se ze mě stala ofika babka 16tiletá :DDoufám,že se kapitolka líbila.Omlouvám se,ale teď budu mít čimdál míň času na psaní :( (Brigáda,škola atd..)

Věnováno Machettkám❤️
anonymous__13 a Hell_Hemmings

Koment & Vote
Love ya ℜoℕy ❤️