Brave

17.Naděje

Dnes hodně informací na konci.

Abych se přiznala, klidně bych tu zůstala.
Chybí tu jen Black a Daniel. Liama už asi nikdy neuvidím. Tolik mi tu chybí. Přece jen je to můj brácha, který mě dostával do problémů, ale i mě z nich tahal.

„Na co myslíš?" Prohlížel si mě starostlivě Harry.

„Na nic," usmála jsem se a přeskočila strom povalený na zemi přede mnou.

„Nelži." Chytl mě Harry za ruku.

„Na nic, jen prostě.... co když už se nikdy nedostaneme domů?" Zastavila jsem se.

„Vadí ti být tady se mnou." Zesmutněl Harry.

„Ne, tak to nemyslím," pohladila jsem ho po tváři.

„Klidně bych tu s tebou zůstala navždycky, ale nemůžeme. Co Black a Rose? Daniel a tvá rodina?"

„Jsem už dospělý, bydlím sám. Rodiče vidím jednou do roka. Rose a Black nás najdou." Chytl mě i za mou druhou ruku.

„Musíme najít cestu domů," usmála jsem
se na něj a pustila Harryho ruce.

„Nevíme, kde jsme. Takhle tu budeme bloudit dlouho, nemá to cenu," zastavil se Harry a chytl se za boky.

„Co budeme dělat?" Otočila jsem se k němu čelem.

„Vylezeme na strom a rozhlídneme se. Třeba v dálce uvidíme něco, co známe." Ohlížel se Harry po stromech.

„Co tenhle?" Ukázala jsem na opravdu vysoký strom s málo větvemi, ale za to viditelně pevnými.

„Perfektní." Usmál se zářivě Harry. Šli jsme ke stromu a podívali se nahoru.

„Půjdu já."

„Ne, ty si ještě s tou hlavou nemotorný," zkřížila jsem ruce na hrudi.

„Co když ti uklouzne noha, nebo pod tebou křupne větev nebo..," mluvil hrozně rychle. Prst jsem přiložila na jeho rty a umlčela ho.

„Tak mi tady můžeš zatím složit pohřební proslov," vyplázla jsem na něj jazyk. Zamračil se, ale pak se usmál.
Vyskočila jsem a chytla se první větve, byla opravdu vysoko. Nohama jsem se škrábala nahoru.

„Počkej," ucítila jsem, jak mě Harry chytl, za co jiného, než za zadek a vystrčil mě nahoru. Pak jsem nohama obtočila druhou větev a stoupla si na ní.
Podívala jsem se na něj dolů a odkašlala si. „No co? Pomohl jsem? Pomohl." Šibalsky se na mě usmál.
Trvalo mi asi pět minut, než jsem vylezla až nahoru do koruny stromu. Bylo to víc vysoko, než jsem si myslela. Párkrát mi to podklouzlo, ale ustála jsem to. Harry byl strachy bez sebe, i když bylo na něm vidět, že to nechtěl dát na sobě najevo.
Konečně jsem se chytla posledních větví a vykoukla zpoza stromu. Páni. Bylo to jako obří džungle. Spoustu různě barevných stromy a nikde nic jiného.
Musí někde být něco, co by nám pomohlo. Poté mi zasáhlo do obličeje "prasátko". Někde musí být zrcadlo nebo něco takového. Podívala jsem se tím směrem a uviděla jsem nějaký, malý domeček. Bingo!
Byla u něj řeka, takže když půjdeme po proudu řeky, mohli bychom se tím pádem k němu dostat.

***

Poslední skok. Jakmile jsem se dotkla nohama země, vtáhl si mě Harry do náruče. Dost mě tím překvapil.

„Bál jsem se o tebe," tiskl mě stále k sobě.

„Byla jsem pryč několik minut," zasmála jsem se. Odtáhl se a zamračil se na mě.

„Našla jsi něco?"

„Jop. Na pravé straně byl nějaký domeček. Proudila u něj řeka, takže když se vydáme po proudu řeky, dostaneme se tam."

„Dobrá práce," poklepal mi Harry na rameno.

„Děkuju," zrudla jsem jako rajče.
Chytl mě za bradu a zadíval se mi do očí. „Rajčátko," zaculil se na mě.

Bouchla jsem ho do hrudi. Samozřejmě to s ním ani nehnulo.
Začal se rychle přibližovat. Bylo mi jasné, co chce udělat. Byl tak blízko, že jsem měla tu čest cítit jeho dech, jak naráží na mé rty. Chyběl pouhý centimetr, proto jsem natočila hlavu ke straně. Dal mi něžný polibek na tvář.

Odtáhl se a zamračil. „Jdeme?" Ďábelsky jsem se usmála. Zavraždil mě pohledem a šel rychlou chůzí po cestičce. Snad vede k té řece.
Ani nevím, proč jsem uhnula, ale je zábava, ho takhle provokovat. Kdyby mě políbil znovu, pocítila bych až moc pocitů najednou. Už teď jsem zmatená. Každým polibkem ho mám ráda víc a víc.
A to je špatně. Nebo ne?

Tak po milion letech další díl.
Doufám,že se vám líbil.Nic závažnýho se nestalo,ale stane se.Možnááa

Omlouvám se,že asi 2 týdny nebyl další díl.Teď na střední je pořád něco a mám málo času.
Je mi to moc líto,ale už nové kapitoly nebudou tak často.
Nezabijte mě,ale ten čas opravdu není.
Mám plnou hlavu schánění učebnic,nového učení,sešity a tak.
Doufám,že to chápete.
A chci strašně moc poděkovat za Vote u minulé kapitoly <3
Brave je staré pár měsíců a je mnohem úspěšnejší než Sparkles witch,která je už půl roku.Jsem ráda,že se vám B. Líbí <3
Určitě aspoň jednou týdně nový díl.
Díky,že jsi dočetl/a až sem.
Love ya ℜoℕy ❤️