26.Najdi cestu domů

388 45 11
                                    

,,Ne!"křikla jsem.

Naštěstí jsem Harryho ruku stihla zastavit.Byl to můj vlk.Black neváhal a skočil na mě.

,,Bože broučku můj."objímala jsem ho a on mě obdarovával pusinkami.Mé oči se začaly plnit slzami.Slzami štěstí samozřejmě.

,,Čau chlape!"Harry si klekl vedle mě a hradil mu záda.

,,Já věděla, že nás najdeš."nepouštěla jsem ho.Vrtěl ocáskem jako o život.

,,Kde máš Rose?"zasekl se Harry.

,,Třeba zůstala na statku.Daniel by už měl být doma."usmála jsem se na něj.

,,Myslíš, že nás hledá?"

,,Určitě."mrkl na mne.

,,Stejnak nechápu jak nás našel."zamračil se.

,,Třeba nejsme už tak daleko."zvedla jsem se.

,,Určitě by uměl najít i cestu zpět."zvedl se i on.

,,Blacku doveď nás domů!"pobídla jsem ho.Seděl, vrtěl ocasem a koukal na mě.

,,Ron, je to vlk a né pes.Je zázrak, že jsou tak závislí na nás dva.Tolik toho po něm nemůžeš chtít, nerozumí ti."dal ruku na mé rameno.

,,Ale on není obyčejný vlk."řekla jsem sebejistě.

,,K noze!"poklepala jsem na stehno.Poslušně ke mně přiběhl.Klekla jsem si na zem, chytla mu hlavičku a zadívala se mu do očí.

,,Blacku, když jsi se dostal za náma, tak musíš vědět kudy zpět.Vím, že to dokážeš.Závisí na tom naše životy."dala jsem mu polibek na čelo.

,,Utíkej domů!"zavelela jsem.
Black se rozeběhl a pelášil pryč.

,,Poběž!"křikla jsem na Harryho.Ten překvapeně stál, ale pak mě následoval.
Běželi jsme už asi půl hodiny a díky hladu a žízni jsme už byli opravdu unavený.

,,Blacku!"zastavila jsem.Otočil se a běžel ke mně.

,,Už nemůžu."vydýchávala jsem se.

,,Odpočinem si."kývl.

,,Najdu vodu, posaď se tu."vzal Blacka a odešel.
Sedla jsem si před strom a opřela se o něj.
Žeby naše cesta byla u konce?To všechno už je skoro za náma?Věřím, že nás Black dovede domů.Je naše jediná šance.
Nevím proč, ale vletěla mi do mysli vzpomínka na s Liamem.Jak běháme po zahradě, která je zdobená hromadou květin.Minimálně 20 druhů a my po nich šlapeme a smějeme se.V tu chvíli jsme si mysleli, že nás Eliza zabije.Musím se nad tou vzpomínkou usmát, ale zároveň mi ukápne i slza.Tak moc mi chybí můj bráška.Jestlipak mě hledá a myslí na mě tolik jako já na jeho.

,,Zem hledá Ronnie!"mává mi před obličejem Harry.

,,Ronnie potvrzuje svojí polohu."utřela jsem si tvář a usmála se.Black mi hned začal olizovat obličej.

,,Děje se něco?"zvážní Harry.

,,Ne to nic."

,,Nevěřím."šťouchl mě do žeber.Auuu!

,,Hej!Ne opravdu nic."usmála jsem se.

,,Měli by jsme vyrazit."pomalu jsem si stoupla.

Šli jsme do kopce a z kopce.Kolem potoků a po rovince.Absolutně nevíme kde jsme.Přijde mi jakoby jsme šli hlouběji a hlouběji do lesa.

,,Můžeme mu věřit?"zastavil se Harry.

,,Je naše jediná naděje."obešla jsem ho a následovala Blacka.
Harry chvíli přemýšlel, ale pak šel za náma.

,,No to snad?!"běžel z lesa na louku.

,,Co se děje?"Běžím za ním.Je to to co si myslím?

Tadááa.Moc se omlouvám za můj 3 měsíční skluz.Známky,brigáda znáte to.Dnes krátký a nic moc díl, ale těšte se na další.Co myslíte, že objevili?Doufám, že tu stále jste i přes moje pauzy.
Koment & Vote
Love you so much oy ❤️

BraveKde žijí příběhy. Začni objevovat