14.Neumírej

596 65 11
                                    

Konečně jsem vyplavala nad hladinu a zhluboka se nadechla. Ještě stále jsem vykašlávala vodu, které jsem se předtím lokla. Harry!

Vyděšeně jsem se rozhlížela kolem sebe. Čekala jsem, až uvidím jeho kudrnaté vlasy, jak se vynoří z vody, ale nikde jsem ho neviděla. Začala jsem panikařit. Už začalo pomalu ranní svítání a bylo konečně trochu vidět, ale ani to mi nepomohlo ho nalézt.

„Harry!" Naříkala jsem.

Plavala jsem blíž k vodopádu a potopila se. Otevřela jsem pod vodou oči a rozhlížela se.

Najednou jsem uviděla nějaký objekt, jak se pomalu vznáší u dna. Vynořila jsem se, abych mohla popadnout dech. Nadechla jsem se a opět se ponořila. Doplavala jsem k onomu černému objektu. Díky bohu, byl to Harry.

Naštěstí byl ve vodě o dost lehčí. Chytla jsem ho za ruku a vytáhla ho s sebou na hladinu. Už jsem byla opravdu unavená.

Obmotala jsem ruku kolem jeho břicha a táhla ho na souš. Vší silou, co mi zbyla, jsem ho vytáhla a plácla sebou vedle něho. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a sedla si.

„Harry, Harry, probuď se," plácala jsem ho několikrát po tváři. Pohladila jsem ho po vlasech a vzlykla.

Co to? Podívala jsem se na svou ruku, měla jsem ji od krve. Musel se při dopadu na dno praštit do hlavy.

„Panebože, Harry. Prosím, otevři oči!" Naříkala jsem opět.

Nedýchal. Obkročmo jsem si na něj sedla a dala mu dýchání z úst do úst. Nic. Zkoušela jsem to opakovat, ale nezabralo to. Přiložila jsem ucho na jeho srdce. Bilo strašně pomalu. Co když má krvácení do mozku? Bože, jen to ne.

„Harry, prosím! Nenechávej mě tady!" Plakala jsem. Přes slzy jsem sotva viděla.

Harryho tělo vypadalo zcela bez života. Jeho pleť nabírala bílou barvu. Znovu jsem poslouchala jeho srdce. Už skoro nebilo, až najednou přestalo bít úplně.

„Harry, já tě nenechám umřít!" Vzlykala jsem. Přiložila jsem ruce na místo, kde měl srdce a začala mu dělat masáž srdce.

„Dvacet, jedna dvacet," počítala jsem dál. Poté jsem mu stiskla nos a dýchala mu z úst do úst. Pak zase masáž srdce.

„Já ti prostě nedovolím umřít. Na to jsi moc velkej blb, abys umřel," dál a dál. Z úst do úst a masáž.

„Musíš mě naučit šermovat, a kdo jiný by mě provokoval a otravoval," křičela jsem.

Zanedlouho jsem si mu lehla na hruď a strašně brečela.

„Prosím bože," už jsem nemohla. Neměla jsem už žádnou sílu.

„Já myslel, že drsňačky nebulej," pošeptal najednou z ničeho nic Harry.

Rychlostí blesku jsem zvedla hlavu a uviděla Harryho, jak se na mě usmívá.

„Harry!" Silně jsem ho objala. On mi objetí opětoval.

„Neříkáš moje jméno nějak často?" Zasmál se.

„Debile," zasmála jsem se.

„No vidíš, jak ti to jde," pohladil mě po vlasech.

Chtěl si sednout. „Auu," chytl se Harry za hlavu.

„Asi ses pěkně praštil do hlavy," starostlivě jsem se na něj podívala.

„Zachránila jsi mi život," vážně se mi podíval do očí.

„Ty mě taky," pohladil mě po tváři.V očích mu probleskly jiskřičky.

„Jsem strašně unavená," lehla jsem si vedle Harryho na záda.

„Já taky, k smrti unavenej," zasmál se.

„Tohle není vtipný!" Praštila jsem ho do ramene.

„Posuneme se, támhle je alespoň tráva a ne bláto," chytla jsem Harryho za ruce a pomohla mu se posunout. Lehli jsme si do jemné trávy a v objetí, unavení jsme usnuli.

HAPPYEND kapitoly.
Zasloužíte si ho.
Tak co?Báli jste se o ně?Ještě není konec.Jak se dostanou zpátky?
Koment & Vote
Mnoho lásky oy ❤️

BraveKde žijí příběhy. Začni objevovat