Brave

37.Zachránce

,,Pomoc prosím!"křičel nějaký až moc povědomý hlas.
Vzala jsem klacek a běžela jsem za křikem.
Na konci louky ležel nějaký muž a oháněl se mečem po nějakém zvířeti.Přiběhla jsem blíž a uviděla jsem chlapce nebo spíš muže v brnění a Rose, která na něj vrčela.Ale očividně neměla v plánu mu ublížit.Byla už téměř tma, takže jí do toho ještě svítily oči a toho se asi ten kluk lekl.Počkat Rose?!Harry by mohl být blízko.

,,Rose!"křikla jsem.S radostí ke mně přiběhla a začala na mě skákat.

,,Potvora!"zanadával a zvedl se.

,,Takhle se říká svému zachránci?"Zamračila jsem se.

,,Nemyslel jsem Vás ...."podíval se na mě skrz přilbu a zmlkl.
Brnění bylo královské, to bylo poznat.Asi nějaký strážný nováček.

,,Nic vám neudělá.Lekla se vás určitě víc než vy jí."pohladila jsem ji po hlavě.Olízla mi ruku a odběhla pryč.

,,Co tu pohledává tak nebojácný rytíř?"ironicky řečeno.
Pořád mlčel a zýral na mne.

,,To není Vaše starost."vyprsknul.Asi jsem urazila jeho ego.

,,Fajn, nechám Vás být vaše urazenectvo.Pardon, že se ptám."podla jsem ho pohledem a šla zpátky.

,,Ne, promiň.Je toho na mě teď moc.Díky za záchranu."doběhl mě.

,,Trable na hradě?"šel vedle mě.
Podíval se na mě pohledem "jak víš, že jsem ze hradu."

,,Brnění trubko."poprve jsem se lehce usmála.Harryho slovník mi čimdál víc přirůstá k jazyku.Harry...

,,Jo aha no jasně.Dalo by se to tak říct."sklopil pohled.

,,Nechceš k nám?Na večeři myslím.Jestli nemáš kde být, tak tu můžeš přespat.Nezdáš se mi jako nebezpečný vrah co zabíjí lidi za spánku."oba jsme se zasmáli.

,,To by bodlo, máš to u mě.Cokoli si budeš přát je splněno."zastavil se.Už jsme byli u plotu.

,,To se nedá splnit."Aby se mi vrátil Harry, aby byl Liam v pořádku, aby bylo všechno tak jak má být, aby byli všichni šťastní.Nic z toho se jentak nestane..

,,Oh aha."

Otevřela jsem dveře do domku.Dan vedle svítí, takže určitě si čte nebo už usnul při čtení jak má zvykem.

,,Bydlíš tu sama?"

,,Ne s Danem.Je něco jako můj otec, je hodný, určitě mu nebudeš vadit."šla jsem začít kuchtit večeři.Pořád stál venku.

,,Jdeš?Venku je v noci docela zima."Kývl a chtěl vejít dovnitř kdyby mu silná železná zbroj v tom nezabránila a on nenarazil do futra a nespadl.Musela jsem se zasmát.Rychle jsem vyběhla ven a uviděla rozpláclého kluka bez helmy.Ležela kus od něho.Byla to pořádná rána.Klekla jsem si k němu a pomalu ho začala zvedat.On se chytl za hlavu a sundal si vlasy z obličeje.
Usmála jsem se a podívala se mu do jeho hnědých očí, které patřily jedině...

To už asi víte jak vás znám ;)
To be continue :D
Komentujte a hlasujte
S láskou Ronaldýno❤️