38.Musí vědět, kdo jsem

376 53 6
                                    

Usmála jsem se a podívala se mu do jeho hnědých očí, které patřily jedině...Liamovi...

Lekla jsem se a pustila ho.Silně dopadl na zem.

,,Hej!"zanadával.

Teď jsem byla naštěstí ve stínu, takže mě nemohl vidět.Nesmí mě poznat, to by s ním šlehlo.

,,Promiň."pískla jsem a odběhla dál od něj.

,,Jdi klidně dovnitř, hned přijdu."nevinně jsem se usmála a odběhla za dům.Co budu teď dělat?!
"Ahoj, ano jsem tvá mrtvá sestra Veronica."pomyslela jsem si.
Bože mám co dělat, abych neběžela zpátky a nevrhla se mu kolem krku.
Nechal si narůst vousy a vlasy.Už to není ten klučina, kterého jsem viděla naposled.Byl to už muž.Tak moc mi chyběl.Musí vědět, kdo jsem.

Liam

Au moje hlava.Co se to s ní stalo?Asi jsem tak ošklivej, až mě upustila.Jinak si to nedovedu vysvětlit.
Sundal jsem si brnění, jelikož tady mi nic nehrozí.Z tašky jsem si vyndal věci a převlékl se do oblečení, které nosím obvykle doma.
Už to není můj domov od doby co zmizela má malá sestřička.Matka se zbláznila.Je o dost přísnější než předtím.Když byl Verči pohřeb, tak jí ani slza neukápla.Spíš ji na tváři pohrával temný úsměv.Nechápal jsem to.Ten den jsem se s ní pohádal a nadobro s ní skončil.Pořád nemůžu uvěřit, že by skočila z okna.To je prostě kravina!S nadějí jsem se jí vydal hledat, ale marně.Pomalu to vzdávám.Co když opravdu zemřela.Po tváři se mi kutálela jedna slza.

,,Ehm."odkašlala si ta dívka.Rychle jsem ji utřel a podíval se na ni.Byla zahalená v hábitu a přes hlavu měla kapucu.Nebylo ji vůbec vidět do tváře.

,,Stydíš se předemnou?"nechápal jsem proč je tak zahalená.

,,To já vždycky tohle nosím."lže.Poznal jsem to.Nervózně přešlapovala.

,,Ty jsi princ?"zeptala se šokovaně, když uviděla moje oblečení.

,,Už to tak bude."vzdychl jsem.Ona se chtěla poklonit, ale já jsem ji zastavil.

,,To nemusíš."

,,Jak se jmenuješ?"byl jsem zvědavý kdo je.Hrozně mi hlasem někoho připomínala.Celkově i postavou.
Něco zamumlala.

,,Prosím?"zvedl jsem obočí.

,,Emmm Ronnie."sedla si naproti mně.

,,Pěkné jméno.Já jsem Liam."přátelsky jsem se usmál.Znervózňovalo mě, že nevidím její obličej a nevím, jak se tváří.

,,Já vím."vydechla.

,,Musim se tě na něco zeptat."chytl jsem ji za ruku.Je vidět, že se trochu uvolnila.

,,Ano?"nastražila uši.

,,Neviděla jsi tady kolem projet princeznu?"

,,Princezna a tady?Co by tu dělala?"zasmála se.

,,No já nevím.Vždycky říkala, že nechce život, který má.Chtěla být obyčejnou vesničankou, tak mě napadlo, jestli neutekla někam tady poblíž.Ale ona ikdyby byla vesničanka, tak vždycky bude neobyčejná.Tedy byla by..."mé oči byly zalyty slzami, které se snažily dostat ven.Bylo pro mě těžké o ní mluvit.
Opřela se o stůl a pohladila mne po tváři.Měla jemný ruce a její dotek byl hodně uklidňující.

,,Lí já..."potichu řekla.

,,Lí?"zvážněl jsem.

,,Tak mi řikala jen má sestra."pár slz jsem neudržel.
Tolik se jí podobá.Odvahou,slovy..

,,Lí tak ti říkala vždy tvá sestra a vždycky ti tak bude řikat jen tvá sestra."podíval jsem se na ni a ona pustila mou tvář.Pomalu si vzala lem kapuci a přemýšlela.Nakonec ji sundala a odhalila svou tvář.

BOOM ŠOKING! :D
Co se bude dít teď?Harry to moc dobře nevzal a natož Liam???
Už to máte v části na kterou jste se těšili.Skoro..
Koment & Vote
Láskuju vás oy ❤️

BraveKde žijí příběhy. Začni objevovat