Oblivion 2

Oblivion/End of the day

Vybíhám s Louisem z domu a nasedáme do jeho auta. Mám strach přemýšlet nadtím co se mohlo nebo může stát Lukovi, ale ať se snažím jakkoliv mou mysl nelze zaměstnat ničím jiným. Trápí mě to. Louis se mě snaží uchlácholit slovy, ale nefungujeto. Je jedno co řekne, můj strach to nezmírní, ale cením si jeho snahy.

Po půl hodině dorážíme Louisovým autem před náš byt s Lukem. Ještě než Louis zastaví, vyskakuju ven. Louis co si pořvává, ale rozbíhám se nahoru a dál ho ignoruju. Zastavuju se na schodech a popadám dech. Hledím na vyražené dveře do našeho bytu. Všude sklo a kapky krve. Klesám na kolena a slzy stékají po tváři. Toužím mít ho vedle sebe, toužím po jeho sevření v náručí a toužím po jeho slovech, rtech a lapání po dechu když mě líbá a nehodlá jen tak přestat. Bohužel je to jen neuhasitelná a vzdálená touha. Za sebou zaslechnu kroky. Louis se rozhlíží kolem a jeho výraz je stejný jako můj. Je vylekaný. Pod nohami mu křupají kousky střepů.

,,Louis buď opatrný." poprosím ho potichu. V ruce drží nějaký papír.

,,Nevyhledávej ho, už nikdy. A pokud se o mně pokusíš něco říct policii o mém činu, bude s tvým přítelem konec a ty se budeš dívat, to ti slibuju. Mí muži se o vše postarají."

Zalapám po dechu. Přestávám dýchat a mám pocit, že to ani nejde. Začínám sípat a vzduch je pro mě vzdálený. Chytnu se za krk a všechno se se mnou točí. Tak černo jsem před očima ještě nikdy neměla. Louis mě drží v náručí a co si říká, no moc mu nerozumím, ani jednomu jeho slovu. Všechna slova jsou tak vzdálená jako by snad ani nebyl u mě, ale na druhém konci světa. Potřebuju Luka. Potřebuju najít důvod proč zase dýchat. Nekončící zapání po vzduchu nakonec končí ve vaně. Rozhlédnu se kolem a uvědomím si, že Louis mě donesl do vany a opláchl mě studenou vodou. Klečí u mě a co to má v očích...slzy? On vážně brečí? ,,Ty víš jak mi nahnat strach Taylor! Tohle už sakra víckrát nedělej, nechci tě ztratit!" zaskučí roztržitě. ,,Louisi, potřebuju najít Luka, možná mi to nedovolíš, ale já se ho nevzdám, nenechám ho s nákým psychopatickým bláznem co zavraždil vlastní ženu! A kdo ví?! Třeba to ani jeho žena nebyla co když si jen hrál na jejího manžela a co když mu něco dlužila a proto ji zabil?" ta slova ze mě vylítnou v návalu paniky úplně sami. ,,Taylor jsi geniální, přivedla si mě na nápad. Co když mu doopravdy něco dlužila? A kde jen tak vzal zbraň? Navíc na tom papíře se píše cituji: ,,Mí muži se o vše postarají." pokud bys neuposlechla. Někdo pro něho pracuje..." Něco na tom rozhodně bude. Křivě se snažím pousmát. ,,Máš recht." Povzdechne si. ,,Samozdřejmě bych ti řekl ať do takového rizika nejdeš, ale jsi tvrdohlavá, mám tě rád a samotnou tě v tom nenechám, můžu říct cokoliv a přesto se na tu nebezpečnou cestu vydáš. Takže ti pomůžu." Smutně se usměje.

Comm&vote :3 Díky za čtení guys :*