Oblivion 2

Oblivion/Finish?

Z POHLEDU TAYLOR

Zaslechnu klíče v zámku. Celou noc jsem nezamouřila oka a i kdybych chtěla, nešlo by to. Když vejde Louis dovnitř uvědomím si, že ho vůbec nepoznávám. Tohle není on. Je zničený a vypadá strašně. Pod očima má kruhy a všude samé vrásky. Jenže to nejhorší jsou jeho cucfleky na krku. Nemá ani trochu pocitu viny kvůli mně a nesnaží se to skrýt. Kde mohl být. Jenže důležitější otázka je s kým. Postavím se přímo před něj a nechystám se ho nechat jít. Chvíli mě sleduje a jeho oči uváznou na mé modřině pod levým okem. ,,Nechtěl jsem," zašeptá zostuzeně. ,,ztratil jsem nervy, nemělo se to stát. Omlouvám se." poví. ,,Já se taky omlouvám, zasloužila jsem si to." ,,Co?" nedokáže uvěřit mým vlastním slovům, ani já ne. ,,Neuvědomila jsem si jak moc tě trápím. Nikdy si mě poznat neměl. Ničím tě a pokračuje to. Louisi já," nadechuju se abych to vůbec dokázala vyslovit. ,,já už tě nebudu k ničemu nutit. K trávení času se mnou, k pomáhání mi, zkrátka k ničemu, jsi volný jestli je tohle ta věc kterou si potřeboval slyšet tak tady ji máš. Ale poslední laskavost o kterou tě chci poprosit a ty víš, že to bez tebe nedokážu je Luke." řeknu zoufale. ,,Poslední laskavost a pak můžeš s klidem zmizet z mého života." zadržuju slzy. Nechci aby věděl jak moc těžké to bylo pro mě říct. Kdybych se tu rozbrečela zůstal by a tohle jeho zoufalství by pokračovalo dál. Nesmí to už zajít dál. Potřebuje vlastní život a v tom životě pro mě není místo, v tom životě já nebudu. V jeho budoucnosti. Musím to říct co nejvíc ostře a naivně aby mě nechal jít. A hlavně propustil sám sebe. Přikývne a nic neříká. ,,Souhlasím." dostane ze sebe nakonec bez jakéhokoliv soucitu. Bolí to tak moc až mi srdce poskočí. Nýbrž né pocitem slasti, ale mé srdce se zdá že bylo napadeno všemi zápornými emocemi. Hloupé to srdce.

Z POHLEDU LOUISE

Konec? Ona mě nechává jít? Co mám teď cítit? Radost? Lítost? Nevím. Nevěděl jsem co na to říct natož jak dál pokračovat. Je pro mě vším a zkázou zároven. Nemá v očích ani slzy smutku, no dřív bych jí za to stál. Uvědomuji si, že je to bezcitná mrcha. Využívala mě a vlastně se k tomu přiznala. Poslední co pro ni udělám je Luke. Ale víc tu pro ni nikdy nebudu. Zase si pohrávám se svým životem když se vrhám do dalšího nebezpečí. Dostává co chce. Bolí to, nemůžu to ale dát znát. Potlačuju vše hluboko vevnitř. Tak daleko, že nemá šanci dostat se to ven. Hledí na můj krk, nemám jí ale co vysvětlovat. Můj život, s kterým už vyjebávala víc než si kdo zaslouží. 

Z POHLEDU TAYLOR

Ubírá se do svého pokoje a mě nechává samotnou v místnosti. Víc než ted jsem si už vážně přijít sama nemohla. Nakonec sbírám z věšáku svoji bundu a vydávám se pryč. Je čas klukům vysvětlit Lukovo zmizení. Tohle bude šílené. Volám na telefonní číslo taxíka a ten během pár minut přijíždí. Poohlédnu se na dům a zavírám oči. Na chvíli vypadnout se bude hodit. Ano.

Comm&vote :))