Oblivion 2

Oblivion/I have it

Z POHLEDU LOUISE

Taylor nás právě všechny podepsala na smrt. Netuší do čeho jde. Stále opakuje ty řečičky že to ví a že chápe. Ne neví! Tohle bude ještě síla. Nedokáže si ani představit skutečnou bolest a strach a nebezpečí. Ale chce to. Má to mít! Tohle neskončí dobře. Nad tímhle nebezpečím se klepu i já. ,,Lidi, sbalte si nejdůležitější věci. Pokud tam ta kamera bude ihned Martinéz bude informován a my budeme muset z města vypadnout. ,,Louisi nepřeháníš to trochu. Teda já vím o co všechno jde, ale tohle?..." pohlédne mi Taylor přímo do očí. No to snad nemyslí vážně. Mám chuť něco odseknout, ale držím se. ,,Ne nepřeháním." řeknu jízlivě a dokonce se zvládnu usmát. Mám jí plné zuby. Všichni začnou neochotně balit své věci a já se jdu prospat než půjdu na ten velký úkol.

Probouzí mě ten nepříjemný ton budíku. Zaklapnu ho a vstávám. Oblékám se a do kufříku si opět beru potřebné věci. Připraven? Těžko říct. Ale to je fuk, protože na něčem jako připraven, nepřipraven nezáleží. Vycházím z pokoje a do nosu mě udeří vůně lívanců. Taylor stojí v kuchyni a vaří. Křivě se pousměju. Chystám se ji obejít aby si ani nevšimla, že odcházím, ale zastavuje mě. ,,Nejdřív snídaně!. Je pro tebe." zasměje se a trochu se začne červenat. Je tak roztomilá, ale...je falešná. Sedám si k baru a uznávám, že je čas něco sníst. Tak moc se zaměřuji na práci, že zapomínám dělat obyčejné lidské věci jako je například jídlo. Zkrátka ráno vstanu, jdu do práce, večer přijedu a jdu spát. Takhle to chodí pořád. Cítím, že jsem za ty dva týdny dokonce celkem pohubl. Změna no...co říct.

Dojím skvělé lívance a hned jsem tu tam. Přicházím do práce a zjištuji že dokonce není nikdo na mém patře. Úplné ticho, jako by to snad bylo narafičené...kamery na patře si nevšímám, ale přesto můžu jen doufat...kufřík odloužím stranou a vytahuji z něho půjčenou sponku. To vždycky funguje a ano Martinéz si zamkl. Podle očekávání. Zámek cvakne a já pomalu otvírám dveře. Rozhlédnu se okolo ale kamery si také nevšímám. Trochu podezřelé. Znovu se ujistím že mě nikdo nevidí a vstupuji do Martinézovy kanceláře.

Otvírám všechny zásuvky a prohledávám každý papír do detailu. Nejdřív nacházím jen pitomé dokumenty týkající se firmy, ale pak najdu co jsem hledal. Už bylo na čase. ,,Mám to, na mě nevyzrajete, parchanti."

Comm&vote :3 :) jen z Louisova pohledu. Louis našel co hledal a ted tak trochu začne záchraná mise! :D :) A děkuju hrozně moc za 400 čtenářů :3 ještě včera nebo ve středu to bylo 300 :3 WOW.