Oblivion 2

Oblivion/Jealousy?

,,Doopravdy jsi si jistá, že to byl on?"

,,Ano." přitakám.

,,Taylor," Luke mě chytne za ruku. ,,Jsi v šoku možná, že se ti jen něco zdálo, půjdeš si lehnout a až se probudíš zajdem na policejní stanici změnit naši výpověď, nějak jim to vysvětlíme."

,,Ne!" vytrhávám se mu z rukou na znamení nesouhlasu.

,,Vím co jsem viděla, nech si tu lítost a nedělej ze mě blázna." vyhrknu naštvaně. Odkráčím do ložnice vezmu pár polštářů a deku a házím je před dveře.

,,A dneska si můžeš spát třeba na pohovce." zavrčím a zabouchnu dveře.

Sesunu se k zemi a začínám potichu plakat. Nemyslitelné. Luke, můj Luke mi nevěří. Možná se z tour radši ani vracet neměl. Nedokážu uvěřit, že to říkám. Tak moc mi chyběl a teď bych ho tu nechtěla. Přeju si být s Louisem.

Vstávám ze země a beru do ruky mobil.

Chvíli to vyzvání a asi na páté zvonění zaslechnu Louisův hlas.

,,Tak ráda tě slyším." vydechnu úlevou. ,,Taylor děje se něco? Voláš pozdě večer." v jeho hlase jsou obavy. ,,No tak trochu, ale nemusíš se bát, nechci tě obtěžovat." ,,Ty a obtěžovat? Nikdy. To ať tě ani nenapadne. Chceš abych přijel?" Usměju se. ,,Pokud máš čas." ,,Tenhle týden mám volno, na tebe si udělám čas vždy." ,,Dobře." ,,Najdu nejbližší let a přiletím hned jak to bude možné." ,,Nevadí, když přespím pár dní u tebe?" optám se. ,,Jistě že ne. Vše mi pak vysvětlíš. Musím jít si něco málo sbalit. Zatím ahoj."

,,Louisi, chybíš mi." řeknu smutně.

,,Ty mě taky Tay."

Zavěsím a sedám si na kraj postele. Nemám chuť být tu sama. A to ticho je strašné. Nakonec jen ležím a hledím do prázdna. Podléhám spánku až kolem čtvrté ráno.

Z POHLEDU LUKA

Nechtěl jsem ji nějak ranit, ale to co mi řekla prostě nedávalo smysl, na jednu stranu co dnes smysl dává. Nic. Přehnal jsem to.

Sbírám ze země deku a polštáře. Natahuju ruku ke klice abych se šel omluvit, ale vzdávám to, měl bych ji teď nechat. Nechce mě tam.

Hážu věci na pohovku a usazuji se. Zaslechnu hlas Taylor jak s někým telefonuje. Louis? Občas mám pocit, že se víc věnuje jemu než mě, jsou nejlepší přátelé a chápu to silné pouto mezi nimi, ale chodí zatraceně se mnou nebo s ním? Mám v tom zmatek. Rozhodla se pro mě a sama mi řekla přímo do očí, že Louis pro ni nic neznamená, jen její náhradu za rodinu a nejlepšího přítele...tak proč se mi to tak nezdá. Proč z toho mám divný nepopsatelný pocit, který mi svírá žaludek. Žárlivost? Napoví mi mé zatracené podvědomí. Žárlím snad? Možná jí Louis řekl, že se to cítí stejně jako ona, ale pohledem kterým na ni zírá mi sděluje něco jiného. Možná jsem jen zaslepený.

Comm&vote:)