Oblivion 2

Oblivion/My faults

Z POHLEDU LUKA

Půda pod vami mizí a vy s ní. Necítíte se jako člověk. Spíš jako nikdo. Malá část uvnitř vás něco našeptává, ale vy ji neslyšíte přes silné a prudké údery vašeho tlukoucího srdce. Přes nádechy a výdechy, které vaše tělo potřebuje. Mrtvá?  Ten parchant přišel až sem aby mi v klidu oznámil, že nežije? Jak je možné aby někdo koho jste ještě před několika hodinami drželi v náručí už prostě...nebyl - neexistoval? Prázdnota tíží mé ochablé tělo a já zadržuji slzy smutku. Spí? Ona i ten malý? Už nikdy nic neucítí? Už nikdy ji neobejmu a nedotknu se každé části jejího těla? Už nikdy si nepřičichnu k jejím vlasům, abych cítil tu známou dokonalou vůni, která ve mně probouzela skrytou nespoutanou vášeň? Ne. S tím se nesmířím. Tohle nedokážu. Strácím dvě osoby najednou. Nevinné nenarozené dítě a nevinnou dívku. Jak může někdo spáchat takový zločin? Jen ten jediný grázl...Martinéz a jeho poskoci!

,,Jak?!" zařvu vztekle a mé ruce automaticky zatínají pěsti. Můj vztek na sebe nikdy nenechává dlouho čekat.

,,Jak?! Nikdy to nebylo pro ní bezpečné! Nechávat ji tu žít? V tomhle?! Rozhlédni se kolem a konečně se prober!" sleduju jak z jeho tváře mizí veškerá barva. 

Zasténám. ,,Řekni mi to a prosím vyvaruj se dalším podobným kecům!" zaskučím bolestně.

,,Teď tě to zajímá? Teď když je pozdě? Mohl si tušit co to nese za následky!"

Zavírám oči a snažím se pravidelně dýchat. Co je to za šmejda? Ano zasloužím si to. Zasloužím si mnohem víc. Zasloužím si, aby mi řekl právem všechno co si nechci přiznat a zasloužil bych si i pořádně dostat...ne-li spíš skoncovat s tímhle životem. Co když je to ono? Co když potřebuju jen přiložit pistoli na spánek a stisknout spoušť?
Možná bych to dokonce dovolil jemu samotnému, aby tu špinavou práci udělal za mě. Myslím, že kdybych mu nabídl zbraň sám osobně tak by se po ní dobrovolně a hladově natáhl a neváhal by ani na jedinou vteřinu.

,,Prosím jen mi to řekni!" stisknu zuby k sobě a ze mě vyjde tiché zavrčení.

,,Řeknu - řeknu ti to z toho důvodu, aby jsi cítil celý život vinu. Aby jsi věděl jaké to je o někoho přijít vlastní chybou. Zkrátka poslat ho na smrt...někoho naprosto nevinného. Někoho kdo udělal chybu, že se do tebe kdy zamiloval!"

Jeho slova se snažím ignorovat - marně.

,,Přišel jsem k Taylor s tím, že mě kluci, její rodina," dává důraz na slovo rodina. ,,poprosili, abych jí domluvil. Kvůli tobě. Když jsem se dozvěděl, že je těhotná vyrazil jsem ihned do Los Angeles a ani vteřinu jsem nezaváhal. Ale ty...ty jsi jí zničil.! Byla schopná pro tebe udělat cokoliv. Oddanost a láska k tobě ji zaslepila. Když jsem vešel do toho ticha bytu...přišlo mi to divné. A stačilo se rozhlédnout abych viděl proč...všude..." polknu a mám strach co řekně dál. ,,byla krev. A ona ležela uprostřed té místnosti s otevřenýma očima, ale ani nemrkla. Bylo už pozdě...je jasné, že to udělaly ty pitomé gorily Martinéze! Kdo ví?! Věřil bych i to mu, že jsi to udělal ty sám. Nevěřím, že jsi se nějak změnil!"

Každé slovo se snažím pobrat. Neublížil bych ji. Jenže to je lež. Už se mi podařilo jí ublížit. Znásilnil jsem ji. A navíc skončila mrtvá. Zavírám oči a před sebou mám obrázek jak leží na zemi a pod ní se rýsuje kaluž krve. Otřesu se a slzy už tečou proudem. Co jsem to udělal?

Z POHLEDU LOUISE

Ačkoliv jsem si vymyslel Taylořinu smrt zabíralo to. Každé mé slovo, které jsem vypustil z úst byla jedna velká lež, ale on byl tak zmatený a hloupý...věřil všemu. Vlastně...krom toho výmyslu se smrtí nebylo nic lež. Taylor mu byla tak moc oddaná, že by udělala cokoliv pro jejich společný život. A to ji nakonec "zabilo." Už nikdy se neuvidí. Ani ona jeho ani on ji. Je konec.
On se nemohl změnit. To mu neuvěřím.

Comm&vote. :3 A přeju šťastný Nový rok. Hlavně ho neházejte za hlavu. :) Nový rok. Nový začátek. Nové šance. :*