Oblivion 2

Oblivion/I will save you

Z POHLEDU TAYLOR

Oblékl mě a postavil na nohy. Celou cestu zpátky mě přidržoval. Celé tělo jsem měla rozbolavělé jak mě pevně držel a několikrát uhodil. Tohle mě zlomilo. On mě zlomil a roztříštil na milion kousíčků. Mé srdce není takové jako dřív. Já ho i přesto dostanu zpátky. Dostanu a to přísahám. Budu tvrdá a jestli mě to má stát život tak budiž. Bez něho ten život stejně není. Bez něho ne. Vracíme zpátky na to temné hnusné místo. Louis, Ash, Cal i Mike jsou přivázáni ke kovovým trubkám a jejich obličeje jsou zkrvavělé. Za normálních okolností bych se za nimi rozběhla, něco udělala a plakala. Teď? Jsem tak pohlcena mojí situací, že na to prostě nemám. Luke mě pustí a já padám na zem. Vlasy mi zakryjí tvář a upřímně se už nahoru ani dívat nechci. ,,Doufám, že ta coura dostala co proto?!" odplivne si Martinéz a já vzdychnu. Tohle nezvládnu. ,,Už to ukončete." zašeptám potichu že je to sotva slyšitelné. ,,Co? Asi jsem se přeslechl." zasměje se hrubým hlasem. ,,Už to ukončete." tentokrát zařvu a můj hlas se rozlehne po celém skladišti. Martinéze přejde smích. ,,Ne." přeslechla jsem se? ,,Ne, já vás nezabiju. Žijte si s tím co jste provedli. Ty žij s tím co si zažila."

Než stihnu něco říct zvedají mě nahoru dvě ruce a míříme k východu. Za mnou jdou i ostatní jeho kumpáni a vedou ostatní. Naposled se ohlížím po Lukovi. Já tě zachráním. Pomyslím si.

A s touto myšlenkou odcházím ven. Bez něho.

Comm&vote. Dík za 500 čtení :) :*