Oblivion 2

Oblivion/Someone else

Z POHLEDU LOUISE

To jediné co si pamatuju je látka na mých ústech. Chvíli jsem se bránil, ale všechny mé svaly ochably a já neměl šanci. Stejně tak ostatní. Vběhli jsme přímo do pasti.

Otevírám oči a potichu zaskučím bolestí. Bolest v hlavě je strašlivá a stále se cítím omámeně. Podívám se na stranu a vedle mě se právě probouzejí i ostatní. ,,Jste v pořádku?" zeptám se a oni jen přikývnou. Snažím se postavit na nohy, ale někdo mě schodí dolu. Všude okolo nás jsou ti grázlové a ten největší z nich přímo uprostřed. Martinéz. Stojí za vším. Nerad to dělám, ale můžu se loučit se svým životem. My všichni.

Z POHLEDU TAYLOR

,,Jste v pořádku?" optá se Louis a já tak tak otevírám oči. Tělo mám ztuhlé a skoro znehybněné. Nevím co bylo v té látce za drogu, ale byla silnější než cokoliv co znám. Co se stalo? Poslední co jsem křičela než jsem zavřela oči bylo jeho jméno. Luke. Kde je?  Rozhlédnu se kolem. Muži v oblecích stráží Martinéze a za ním zahlédnu pohyb. Pár kroků vpřed. ,,Luku? Luku jsi to ty?" skoro vykřiknu radostí a chci vstát, když tu mě za mnou někdo kopne do zad a schodí mě přímo k zemi. Bradou se uhodím o tvrdou zem a celá hlava je v neuvěřitelné svíjivé harmonii. Proč Luke nic neřekne? Nezastane se nás? Mě? Nevidí co se kolem něho děje? ,,Luku," zašeptám. Nic. Nereaguje. Pohlédnu mu přímo do očí. Tohle není jako můj Luke. Světlo v jeho očích pohaslo a je tam jen temnota. ,,Tay? Tay není ti nic." zašeptá Cal a chytne mě za ruku. ,,Ne-není." po tváři mi stéká hořká slza. ,,Luku co se tu děje?!" zařve Mike. Ale můžeme říkat co chcem on na nás jen hledí a...on se nám vysmívá? To snad ne. ,,Jak můžeš?! Přišli jsme tě zachránit, nasadili jsme za tebe život!" zaúpí Ash a chce něco dodat, ale Louis ho zastavuje. ,,Neslyší tě." Ash udiveně pohlédne Louisovi do očí. ,,Neslyší mě? Jistě že mě slyší." ,,Ne! Neslyší. Tohle není váš Luke. Změnili ho. Je pozdě!" zařve Louis až se celá místnost zatřese. Lapám po dechu. Ne. Nesmí být pozdě.
Louis o mě zavadí pohledem a já čekám, že řekne, že se zmýlil. Jenže jen se mi soucitně podívá do očí.
V tu chvíli vím, že tomu tak je. Mám vztek. ,,Ty svině!" zařvu z plných plic na Martinéze. ,,Jak jste mu to mohl udělat? Jak jste mu mohl vzít jeho život? Nás? Vzpomínky?!" Martinéz se zasměje. ,,Úplně jednoduše ...Taylor že? Možná nevíš jak to na světě chodí. Ale každý život za mafii je důležitým a nemusíš se bát. Budem se o něho starat jako o svoji rodinu. Protože on teď je naše rodina..." přeruším ho. ,,Vaše rodina? Luke není pro vás nic než pouhý život který nasadí v nějaké přestřelce. Pro vaši radost, ale kde jste vy?! Schováváte se za vašimi muži.! Máte strach a jste padavka, nic nesvedete. Nic." zasyčím. Martinéz pokyne na muže za mnou nějaké gesto a během chvilky stojím na nohou. Dívám se mu z očí do očí. ,,Že není má rodina? tak se dívej jak bude souhlasit se vším co řeknu." ušklíbne se. Kluci něco křičí, ale já je nevnímám. Jako by se čas naprosto zastavil a strach se začal stupňovat. Ale strach o Luka, ne o mě. Na mně už nezáleží. Můj život dřív nebo později skončí.

,,Luku? Prosím neměj s ní slitování a nauč ji jak se má chovat." poprosí Martinéz. Co to má znamenat? Jak se mám chovat? ...než si stihnu položit další z mých otázek Luke ke mně přistupuje a ruce mi zkroutí za záda. Vykřiknu. Táhne mě pryč. Pryč od ostatních. ,,Ne! Ne! Pust mě! Louisi?!" ,,Nechte ji být! Vemte si mě prosím! Nechte je všechny odejít!!" zoufale se snaží Louis s nimi komunikovat, ale nejde to.

Z POHLEDU LUKA

Zvláštní. Dělám co se mi řekne, ale nauč tu dívku se chovat? Kdo je zač? Proč jí musím ublížit? Znal jsem ji někdy? Je krásná. Přesto nic nemění na tom co musím udělat. Táhnu ji dál a snaží se utéct, ale chytám ji za vlasy a ona řve. Ten zvuk je strašný. Otřásá se všude a já to dlouho nevydržím. Radši bych ji zabil než tohle. Beru ji do jedné z těch místností vybavených starými postelemi. Mrsknu s ní o postel a ruce ji svazuju k tyči. Pořád něco říká a prosí a brečí. Chce abych promluvil, ale to nemám dovoleno. Strhávám z ní oblečení a když mám ruku u jejích ramen nečekaně mě silně kousne do ruky. Několikrát  ji uhodím a ona se přestává bránit. Je jak smyslu zbavená a hledí do stropu. Slzy ji tečou po tváři, nemůžu s tím nic dělat. Sundávám si kalhoty a prudce do ní vniknu.

Z POHLEDU TAYLOR

Je to zvíře. Neslyší mě. Neposlouchá. Ubližuje mi a užívá si se mnou. Tak tímhle myslel nauč ji se chovat? Radši bych dostala kulku do hlavy. Ta však pro moji úlevu nepřichází. Ten kluk už není Luke, je to bastard. Několikrát do mě ještě přirazí a já cítím jeho vyvrcholení. Stisknu ústa k sobě a zavírám oči. Znásilnil mě. Doopravdový Luke by mě před tímhle chránil a teď to sám udělal.

Comm&vote.