Oblivion 2

Oblivion/Possible?

Z POHLEDU TAYLOR

Luke zírá na mé břicho. Ústa má otevřená, ale nic neříká. Pravda jednou musela vyjít najevo. Chytnu ho za ruku a on mě nepouští.

,,Luku já jsem těhotná. Brzo to bude 4 měsíc."

,,Ne to není možné. Ty...ty lžeš. Určitě si byla s někým jiným ty..."

,,Luku ne! Proč to říkáš? Byl jsi a stále si ten jediný kterého mám! Nikdy bych tě nepodvedla. Tohle dítě je tvé!"

,,Ale já spal s jinýma tak proč by né ty?!" vyrazí mi dech. Bohužel si stále musím připomínat, že to tak docela není on.

,,Já...ne, nespala jsem s nikým a věř si čemu chceš, ale znásilnil si mě ty pokud si vzpomínám! Tohle dítě je tvé Luku!" zařvu vztekle.

,,A i když to bolí a mám noční můry kvůli tomu co si udělal je to naše dítě!" dávám důraz na poslední dvě slova. Luke spadne na kolena a v očích mu vyčtu šílený zmatek. Skloním se k němu a jeho dlaně vezmu do mých. Neucuká.

,,Proč si přišla?" šeptne chraptivě.

Slza stéká po mém líci.

,,Protože ať si jakýkoliv potřebuju tě! Luku prosím...řekni, že ti na mně záleží." vyhrknu a nedokážu zarazit očekávaný pláč. nic neříká a já propadám panice.

,,Budu táta..." přes slzy se zasměju.

,,Jo to budeš."

,,Taylor...nevím co k tobě cítím, ale vím, že hluboko uvnitř pro mě něco jsi. Jen netuším co." stisknu jeho ruce.

,,Můžu ti to pomoct zjistit." řeknu jemně. Tentokrát nepláču jen já, ale i on. Začíná cítit. Je to vůbec možné?

,,Potřebuju zjistit kdo jsem. Pomož mi prosím." dostane ze sebe jednotlivá slova.

Smutně se usměju. ,,Pomůžu."

,,I když riskuješ svůj život? I toho malého?"

Nepřemýšlím ihned odpovídám.

,,Ano i přesto."

,,Nechtěl jsem ti ublížit." posmutní.

,,To si nebyl ty. Martinéz."

,,To jsi se tu jen tak objevila?" optá se mírně. Váhám. Jak by reagoval?

,,Ne, tak úplně."

,,Tvé ruce." pokývne k mým otlačeninám v rukou.

,,Nic to není."

,,Nelži." poprosí mě.

,,Záleží na tom?"

,,Řekni mi to." vyhne se odpovědi na moji otázku.

,,Ash. Jeden z těch kteří tě postrádají a kvůli tomu se stalo i tohle." Luke se zamračí.

,,Co konkrétně udělal?" polknu.

,,Probudila jsem se a on mě tiskl u sebe. Otevřel oči a po chvíli mě políbil. Já..." zakolísám. ,,vytrhla jsem se mu a utekla pryč. Za tebou."

,,Nebudu se dál ptát. Nepamatuju si na něho, vím jen jak vypadá, ale jestli mi někdy zkříží cestu tak přísahám že se neovládnu." zatne pěsti a já se nestačím divit.

,,Luku prosím nechci o něm mluvit. Ani se tam vrátit." zaskučím.

Luke natáhne ke mně svoji ruku a setře mi slzy z tváře. Následně vstane a bere si mě do náruče. Proboha jak tohle mi chybělo. Dnem i nocí o tom sním.

Opřu si hlavu o jeho hruď a nechávám se vynést nahoru do jeho pokoje. Jenže ten pokoj ve mně vzbuí nepříjemné vzpomínky. Luke to zřejmě pozná.

,,Promiň, ale jiné místo tu není. Neublížím ti."

,,Pokud ti Martinéz něco nepřikáže." zašklebím se a Luke se zachmuří.

,,Není tu. A nemusíš mít strach, ještě se tu pár dní neobjeví. Jsem tu zavřený jako zvíře v kleci. nemám nic. Občas mi někdo zaveze jídlo a občas zavolá, když po mně chce nějakou práci."

Povzdychnu si.

Luke mě opatrně položí na postel a já se cítím ještě víc nesvá. Zavírám oči abych zahnala zlou vzpomínku. Lehá si vedle a přitahuje si mě na hruď.

Comm&vote. Omlouvám se, ale budu ted asi přidávat mín. Příprava Vánoc a tak :) Ted jsem taky vůbec nestíhala.