Oblivion 2

Oblivion/The will to live

Z POHLEDU TAYLOR

Po delší době nasedám do auta abych z bytu dovezla nějaké potřebné věci a došla nakoupit jídlo. Jestli můj život má být postavený na krytí se před zločincem a padouchem celého města, jen abych byla šťastná, pak proto udělám cokoliv. A budu tuhle nesmyslnou věc opakovat klidně dokonce mého a Lukova života. Jsem s ním a to je důležité. S tím, který mi pomáhá zpátky vrátit a najít samu sebe. Beru zpět to, že už nikdy nebudu taková jako dřív. Možná, že jsem se spletla. Jen jsem nechtěla věřit tomu, že by mohl být nějaký život bez něho nebo s tím co v něm je. Jed se v něm s každým dnem mizí a to i přesto jaké zažívá muka, když se mu snaží odolat. Luke je silný a já ho neopustím. Už nikdy. I kdyby mě znovu srazili na zem, vstanu.

Zajíždím do jedné z uliček a auto nechávám tam. Nechci aby si mě kdokoliv nějak všímal. Má přítomnost tu není důležitá a možná ani nikdy nebude.
Vystupuji a plížím se ulicemi až před barák. Vybíhám do schodů abych to měla za sebou a mohla být zas jen v jeho náručí. Ale dveře jsou pootevřené a trvá mi než se odvážím vstoupit dovnitř. Leknu se osoby otočené ke mně zády a skoro vykřiknu, ale v čas si stihnu zakrýt ústa rukama. Ve zlomku vteřiny se otáčí a já mu hledím do očí. Do tváře na kterou jsem si ani nevzpomněla. Mám pociťovat pocit viny? Možná, ale žádný nepřichází. Zapomněla jsem úplně na vše okolo mě. Na moji práci, rodinu i veškeré starosti s bytem. Rozplynulo se to v mlze, kterou jsem odehnala od sebe.

Z POHLEDU LOUISE

Jak přede mnou stála po té dlouhé době skoro jsem ji nepoznával. Pohlédl jsem na její velké vyrýsované bříško pod bundou a nemohl uvěřit svým očím. V pátém měsíci. Nic ale nemění ten názor, že je moc krásná. Možná dokonce ještě krásnější. A stále zapomněla na svůj život. Vykašlala se na svoji budoucnost a i na budoucnost toho malého. Neviním ji za to o co se snaží. Viním ji za promarnění.

,,Nesnaž se odejít. Chci s tebou mluvit." poprosím ji.

,,Chceš se mnou mluvit ty nebo někdo jiný." odsekne.

Roztáhnu ústa do úšklebku.

,,Trochu od každého."

,,Hele Louisi, já nechci slyšet žádné řeči o mém chování nebo o čemkoliv jiném. Prostě nechci. Chci si vzít věci a vypadnout odtud."

,,A tomu říkáš život? Znával jsem Taylor, která si přála mít skvělý život. Žít ho a být šťastná. Čekáš dítě to ti jako příležitost na život nepřijde? Měla by si to zvážit než to ztratíš."

,,Zvážit? Nemám co zvažovat! Všechno co chci mám. Sice né tady, ale mám."

,,Podívej se na sebe? Jsi zničená. Unavená a nic nemáš pod kontrolou jak si myslíš! Nic rozumíš?! To on ti napovídal, že všechno bude okey? Protože nebude pokud ihned neuděláš něco s tím co ti zbývá. Pak stratíš i to a co pak? Řekni mi co pak."

Taylor se zasměje a mně přejede po rukou ledový mráz.

,,Já vůli žít neztratila. Alespoň zatím ne. To malé bude v pořádku. Má všechno co potřebuje a díky mně bude mít i svého tátu. To je něco co jste vy ostatní nedokázali a nepomohli jste mi s tím. Proto se o vše musím postarat sama. Chápeš? Takže pokud cítíte pocit viny, můžete si za to jenom vy sami." zahřmí.

,,Bude v pořádku? A v jakých podmínkách žije? V nějakém skladu kde je zima a zatuchlo? To snad nemyslíš vážně! Otrávil Luke tím jedem i tebe nebo co? Ani bych se nedivil." začínám ji provokovat a nepřestávám pokračovat.
,,Luke je zkažený stejně jako ty, ale pro tebe pořád pozdě není. Máš lidi co tě milují chceš je stratit?! Luke pro tebe budoucnost nepředstavuje je zničený!" řvu na ní každé slovo pevným hlasem a snažím se ji zlomit. Zacpává si rukama uši a obličej má ve zvláštní grimase. Ničí mě tohle jí provádět. Řvát na ni když má to malé. Co můžu jiného dělat?
Dál na ni křičím a už začínám cítit tu sílu, která mi proudí celým tělem. Taylor je neodbytná a přesto vím, že ji tyhle slova přijdou vhod. Nemýlil jsem se. Přitáhnu si ji do náručí a nepouštím ji. Ona už se mi ani nebrání. Nepokouší se utéct a nic neříká. Jen stiskne víčka k sobě a já mám tak možnost zblízka vidět její kruhy pod očima. Beru ji do náručí a usměju se smutně nad tím jak je díky malému těžší než obvykle. Ta malá Taylor už není tak bezbraná a lehoučká. Položím ji do ložnice na postel a přetahuji přes ni deku. Během chviličky zabírá a já na ni dávám několik hodin jejího spánku pozor.

Comm&vote :3 :*